V neděli měl TEAM GREEN'N FIT druhý závod německého cyklistického poháru (GCC) sezóny, Tour d'Energie. Celkově to pro tým nemohlo dopadnout lépe: vítězství na krátké trati pro ženy i muže a také vítězství nad ženami na dlouhé trati, včetně žlutého trikotu pro absolutní vedoucí Manuelu Freundovou. Osobní zprávy ze závodu ukazují, že v cyklistice ne vždy běží vše hladce. Tento týden Marion Wittler na dlouhé trati a Cosima Henrichs na krátkém kole.
Druhý cyklistický závod GCC 2014 byl naplánován na neděli: 100 kilometrů v Göttingenu včetně několika výškových metrů, které je třeba překonat. Jako nováčka v cyklistice jsem na startu v Göttingenu neměl největší starost o Hohe Hagen, ale o to, abych projel bez pádu. Přiznávám kdy naučil se Jako triatlonista se stále musím rozvíjet v oblasti technické a taktické jízdy. Stál jsem tedy na startovní čáře s tepem 200 a doufal, že prvních pár kilometrů urazím dobře. Neutralizovaný start sice na začátku vedl ke snížení rychlosti, ale řízení to podle mě nijak neusnadnilo. V určitém okamžiku se tomu říkalo oheň a bylo dovoleno šlapat. Hned na začátku jsem si všiml, že mě vysoká vlhkost opravdu dostává a že se mi špatně dýchá – lapání po dechu už nebylo výrazem mých pokusů napumpovat do těla kyslík. Ok, kromě vlhkosti mohla být trochu na vině rychlost, která moc neodpovídala mému rozsahu GA1.
Když jsme dostali znamení 70 kilometrů do cíle stalo, vlastně to tak bylo i po 70 kilometrech – ale po 70 již ujetých. Když začalo pršet – netuším. Mně to taky nevadilo, protože se nedaly čekat žádné dlážděné úseky jako v Kolíně a ve sjezdech se cítím docela bezpečně, i když je mokro. Takže to bylo pak zatnout zuby a protáhnout tu věc. Byla jsem ráda, že to stále stačilo na 8. místo v klasifikaci žen – dnes to byl pro mě těžký boj.
Museli jsme pak oslavit nejen narozeniny Manuely na dlouhé trati, ale i celkové vítězství, které si zajistila, klasifikaci ve sprintu, kterou vyhrála, a vedení v GCC: Doufám, že jsem na nic nezapomněla.
„Cyklistika je o pádu a vstávání“, jak to kdysi řekl Walter Godefroot, a může se to nějak týkat i mě. Závod na krátkou vzdálenost pro mě nebyl korunován velkým úspěchem. Ale o tom později.
V sobotu večer jsem vyrazil s Andreasem v týmovém voze do Göttingenu. Tam jsme nocovali ve sportovní hale, kterou nám pořadatel zdarma zpřístupnil. Po krátké noci jsme šli na snídani a rozdali startovní dokumenty. Vyložili jsme kola a složili je, připevnili závodní číslo na řídítka a dres a převlékli. Vzhledem k tomu, že teploty byly ještě docela nízké, nohy dostaly pořádnou dávku topného oleje.
Při rozcvičce začal můj osobní hororový den. I s tím nejlepším materiálem se může stát, že věci nevyjdou. Bylo pro mě těžké řadit z velkého na malý list a převody se také neřadily správně a skákaly kolem. Bohužel 20 minut před začátkem již nebylo možné problém odstranit. Nastupte tedy do startovních bloků a snažte se co nejlépe. Po 3 kilometrech už jsem věděl, že jakákoli šance na dobré umístění zmizela. V prvním dlouhém stoupání jsem musel nechat pole a vše za ním jít. Jediné kolové převody byly nejmenší a dva největší. S terénem mi nezbývá nic jiného, než jet v tom nejmenším.
Po příjezdu do Hohen Hagen jsem se samozřejmě těšil na sjezd. Tam jsem musel získat co nejvíce času, protože na sestupu nejsem nejhorší. Ulice byly ale pěkně mokré a plné hlíny. Bylo proto nutné postupovat opatrně. Pak už to šlo jen na plný plyn. Nyní byla velká ozubená kola mobilní. Vypnout hlavu však nebylo nejchytřejší rozhodnutí, protože při vysoké rychlosti a mokrých silnicích bylo jen otázkou času, kdy mi v zatáčce prasklo zadní kolo. A tak se také stalo. Okamžitě jsem sesedl z kola a pokračoval dál. Bohužel byl venku vzduch. Přesto jsem dojel do cíle a to se mi počítalo.
Poté jsme jako celý tým sledovali předávání cen na dvou distancích. Nálada byla skvělá, protože závod byl pro mnohé z nás velmi úspěšný. Teď je čas, abych si odškrtl závod a s novou vervou odstartoval 11. května v Lipsku.
Zanechat komentář