Vítězové se tvoří v zimě – předsezóna je základem dobré sezóny, to není nic nového. Po prvním ročníku Enduro World Series můžete doslova sledovat, jak enduro komunita roste. Jako správný enduro jezdec se nyní můžete živit svým sportem a opepřit zimu řadou tréninků. Kromě čistého atletického a základního tréninku hraje rozhodující roli technika jízdy. S Petrikem Brücknerem jsme doprovázeli aktuálně nejrychlejšího německého endura pilota na jeho první tréninkový kemp ve Finale Ligure.

Finale Ligure již není neznámým místem na enduro mapě. Před několika lety položila řada Superenduro základ této disciplíně a utvářela ji trendem. Ale to, co dělá Finale tak výjimečným, je mnoho technicky náročných tras a většinou dobré počasí.

„Je to prostě mekka endura a podmínky jsou ideální pro přípravu na novou sezónu. Těžiště prvního tréninkového kempu bylo hlavně na nové motorce, nejprve jsem se musel se Slidem seznámit a vyzkoušet si ho. Finále je pro to ideální místo.”

Začátkem února jsme se vydali směrem ke Středozemnímu moři. Přestože jsme měli velmi mírnou zimu a na kolo se dalo nasednout kdykoli, dychtili jsme uniknout z každodenního života.

Počasí nám však nepřálo. Švýcarské hory byly pokryty metry vysokého sněhu a ani když jsme překročili italskou hranici, neukázalo se slunce, ve které jsme doufali. Atmosféře to však neubralo. Ostatně oblečení na deštivé dny jsme si pro jistotu připravili. Po téměř deseti hodinách v autě jsme dojeli k našemu ubytování. Přímo ve finále by měl Rezidence Adelaide být naším základním táborem a výchozím bodem pro rozsáhlé výlety. První výlet však vedl na pláž.

Cílem soustředění bylo zkrátka co nejvíce na kole. Pro Petříka to byla také otázka nalezení správného nastavení. Díky novému sponzorovi kol Radon jede poprvé v kariéře karbonové enduro.

Zimní příprava by se měla vyplatit. První jízda nás zavedla na Bric Gettinu, velmi oblíbenou horu, která je trochu ve vnitrozemí a má tuny splývavých stezek. Už v prvním stoupání se Petřík odtáhl. Téměř 800 vertikálních metrů v řadě si vybralo svou daň, alespoň pro mě. Když Petrik dorazil na začátek stezky, nasadil řetěz pravou stranou ven. Je pozoruhodné, že po tak dlouhém stoupání můžete jezdit náročné traily s plnou koncentrací a tlakem na pedály. Ale to je přesně to, co dělá dobrého enduro jezdce.

S prvním trailem v nohách jsme se konečně odvážili pustit se do tras Enduro World Series (EWS), které patří mezi absolutní crème de la crème evropské enduro sítě. Jako nejlepší Němec zde Petrik loni dokázal obsadit 33. místo a do první desítky ho dělila pouhá minuta. Nyní zná stezky docela dobře a dokázal nám ukázat jednu nebo druhou vzrušující linii. Prostor pro variace nechávalo především velké kamenné pole, které loni získalo legendární pověst. Zatímco Petřík nechal kolo běžet a rovnou naskočil, zbytek naší skupiny zpočátku hledal lajny, na kterých by se dalo jezdit trochu lépe.

Smysl pro komunitu je jedním z nejhezčích aspektů Endura. „Stále je nejlepší udělat velkou smyčku se svými přáteli. Přesuny jsou většinou veselé, ale jakmile to jde na stopu, je to na plný plyn.“  A přesně tak by to mělo být i v následujících dnech. Prohlídky se prodlužovaly a každý den jsme seděli v sedle skoro čtyři hodiny. Nebylo neobvyklé, že Petrik poté vyšplhal dalších 500 výškových metrů.

„Je fascinující vidět, jak se vyvinul. Znáte ho z dřívějška, z našich začátků, a teď se živí jízdou na kole a žije si svůj sen. Nevím, jestli bych se dokázal motivovat k tomu, abych každý den jezdil na kole čtyři až pět hodin, abych mohl cvičit.", komentuje vývoj durynštiny Petrikův tréninkový partner Frank Hedwig z Ilmenau.

Ke konci našeho soustředění se sluníčko konečně odvážilo prorazit mraky. Čas fotit a užívat si rozmanitosti. Jeli jsme do Varigotti, abychom si zde udělali stezky Skála. Výhled na Středozemní moře přispěl k naší náladě. Den jsme zakončili vychlazeným pivem na pláži a výbornou italskou pizzou.

Sluníčko se s námi však o tuto náladu opravdu podělit nemohlo. Již po dni se opět rozloučil. V prudkém dešti jsme vyjeli na vrchol Bric Gettina. 1300 vertikálních metrů na jeden zátah znělo prostě příliš lákavě. Stezka začíná vymletou lesní cestou a od zatáčky k zatáčce se stává techničtější, ale neztrácí plynulost. Všude jsou malé nakopávače, kde se můžete utáhnout a dostat pod kola hodně vzduchu. I když byly naše kalhoty a boty po pár minutách promočené do posledního čtverečního milimetru, užili jsme si spoustu legrace.

Poslední den ve Středozemním moři jsme využili k průzkumu. V rámci kempu jsme opakovaně viděli nové vstupy na pro nás neznámé stezky. Na ty jsme se chtěli na závěr podívat blíže – Enduro. Ve Varigotti jsme byli odměněni za našeho dobrodružného ducha a našli jsme velmi rychlou a plynulou stezku.

„Přesně o tom je Enduro. Na kole prozkoumáváte nové oblasti a nové stezky a užíváte si čas se svými přáteli. To je podstata horské cyklistiky.“