Rotorua ohlašovala začátek nové sezóny a konec letního času na Novém Zélandu stejnou měrou. Dny se krátily a teploty jasně ukazovaly na začátek podzimu. Sociální sítě se opět začaly plnit výsledky závodů a já se nemohl dočkat, až se vrátím do soutěže.
Začal jsem se připravovat na druhý závod EWS a sledoval jsem klimatické podmínky v Irsku. Tento rok byl pro mě speciální rok, protože jsme se s Tory rozhodli usadit ve Finale Ligure na zbývající závody, abychom si společně s naším synem užili italské léto. Sbalit si kufr na šest měsíců není zrovna jednoduché, ale když už jste v letadle, zvládli jste to.
Do Irska jsem plánoval přijet dobrý týden před závodem, abych lépe strávil časový rozdíl. Luca a Tory měli před odjezdem rýmu. Zasáhlo mě to, když jsme dorazili do Evropy. Po první jízdě na kole se to jen zhoršilo a další dny jsem strávil v posteli. Vzpamatoval jsem se právě včas na průzkumné cesty. Trať nabídla mix rychlých a techničtějších úseků.
U toho druhého by bylo důležité neztratit příliš velkou rychlost. I přes nízkou nadmořskou výšku v Irsku byla trasa velmi zajímavá. Vzhledem k poměrně velkorysému časovému oknu na navazující úseky a průměrným stoupáním 5 až 7 % si závod rychle vysloužil přezdívku „sociální“ enduro.
Skauting byl zpočátku těžký, ale docela rychle jsem se cítil opravdu dobře. Rozhodl jsem se jet každou rychlostní zkoušku dvakrát, což se rovnalo dvěma dlouhým MTB dnům. Doufal jsem, že zadržovaná únava bude překonána dobrým průzkumem. Na programu bylo 54 km a 2000 výškových metrů na pátek a 45 km a 1600 výškových metrů na následující den.
Podle předpovědi počasí by v den závodu mělo svítit sluníčko.
Přesto jsem zvolil čirý zorník do brýlí kvůli stinným úsekům. Vzhledem k kamenným deskám v horní části trati přišlo mírné počasí vhod!
1. rychlostní zkouška byla v kalibru „plný plyn, vydržet a ano nebrzdit“. Den pro mě začal dobře, když jsem byl podruhé za Barelem. 2. rychlostní zkouška byla nejdelší a nejnamáhavější. Velké desky v horní části a poté hodně šlapání. Lidé přicházeli masově a dokonce jsme měli nad sebou vrtulník. Cítili jsme se jako rockové hvězdy! Dal jsem do toho všechno, ale stačilo to jen na 4. místo.
3. rychlostní zkouška také začínala na kamenných deskách, ale s protivětrem na mnohem rovinatější trati. Trasa byla chaotická se spoustou kamenů a vysokým rizikem proražení. Zvládl jsem to dobře a vyhrál jsem tuto rychlostní zkoušku. Po 4. rychlostní zkoušce by měla následovat krátká přestávka s jídlem. Z tohoto důvodu jsem musel při příjezdu spěchat. Vyhrál jsem svou 2. rychlostní zkoušku dne a ujal se vedení v celkovém pořadí. Ale den byl ještě dlouhý. Zůstal jsem soustředěný, začal jsem 5. rychlostní zkoušku trochu moc tvrdě a jen jsem se vyhnul pádu. Ztratil jsem však cenné vteřiny.
Pokračoval jsem v jízdě a snažil se, jak nejlépe jsem mohl, neriskovat zbytečně. Nakonec jsem skončil 8. Nejvíce mě oslovila 6. rychlostní zkouška. Rychlý, rockem posetý, šílený dav, skoro jako DH! Můj start byl bohužel podobný jako na předchozí rychlostní zkoušce. Hrozil mi pád a ztratil jsem rytmus. Byl jsem 7. Pak přišel čas na poslední rychlostní zkoušku. Cítil jsem se dobře, žádné technické problémy. Nevěděl jsem, kde jsem v celkovém pořadí, ale věděl jsem, že náraz nebo prasklá pneumatika by byly zničující. Musel jsem řídit chytře. Snáze se to řekne, než udělá, ale můj běh byl čistý a dokončil jsem ho šťastný a s úlevou.
Atmosféra v cílovém prostoru byla nepopsatelná. Místní hrdina závodu Greg Callaghan mě na posledních třech rychlostních zkouškách deklasoval a následně vyhrál celkovou klasifikaci. Díky svému druhému místu jsem se ještě po dvou závodech dokázal vyšplhat ze čtvrtého na druhé místo na Tour 2015. Dostatečný důvod ke spokojenosti! Do příštího závodu ve Skotsku!