Stejně jako v posledních třech letech pro mě [Tino Thömel] rok 2014 začal Sixdays v Brémách. Poprvé jsem tam byl za svůj nový tým, Team Stuttgart, na startu – s Belgičanem Nickym Cocquytem po mém boku.
První závody sezóny byly bohužel každoročně charakteristické zadýcháváním se a velkým množstvím laktátu v nohách. Ale nejen zvyknout si na kondici, ale i na psychickou zátěž byla opět výzva. Krátká trať o délce pouhých 166 metrů (běžně 250 metrů) vyžaduje vysokou koncentraci, protože úzké zatáčky také zvyšují kontaktní tlak a čím rychleji jedete, tím obtížnější je udržet kolo ve správném pruhu. .
Poté, co jsme přežili první dva dny, jsme se odvážili vyhrát jedno nebo dvě kola. Vlak už bohužel odjel. Do prvního sobotního lovu jsme šli o čtyři kola pozadu na 11. místě. Naším prvním cílem bylo nepustit dva mladé Berlíňany Hanse Piriuse a Sebastiana Wotschkeho dál.
V polovině závodu se tvarová křivka neustále zlepšovala a my jsme mohli začít dohánět. V neděli jsme dohráli dvě kola s našimi přímými konkurenty. Bohužel se nám v posledních dvou dnech nepodařilo dotáhnout zbývající mezeru dvou kol.
Hodně zábavy jsme si ale neužili jen na trati. Mezi soutěžemi se Mikkie Krause & Co. postarali o skvělou atmosféru v hale a dokázali rozpohybovat celé pole jezdců do obrovské polonézy kolem celé trati a jednou i přes halu. Takže velká pochvala pořadateli a gratulace vítězům Leifu Lampaterovi a Wimu Stroetingovi.
Takže do šestidenního závodu v Berlíně příští týden jdu s dobrým pocitem.
Sledujte tým Stuttgart na Facebooku a Twitteru.
Text: Tino Thömel
Zanechat komentář