4:45, zvoní budík. Rozespale hledám vypínač a zůstanu tam dalších deset minut. Pak musím vstát. S obtížemi vylézám ze stanu. Krátce nato jsem na cestě na snídani se svým bratrem Sebastianem. Výběr je skvělý. Nakládáme naše talíře a cereální misky a bereme první volný stůl. Špatné rozhodnutí, jak se ukázalo. Když jsme se posadili, zaútočila na nás horda brouků. Po krátkém boji přiznáváme porážku a měníme stoly. O půl hodiny později jsme zpět u našich stanů, abychom se připravili na závod.
Nemůžu se vůbec dostat ze zajetí. Obléknout si cyklistické oblečení mi trvá věčnost. Dnes si také musíme sbalit kufry, protože se dnes stěhujeme potřetí a naposledy. Snažím se uklidit nepořádek ve stanu. Nakonec jen nacpu skoro všechno do tašky. Aby toho nebylo málo, baterie v mé lampě je nyní vybitá. V pološeru se snažím najít svůj kartáček, který už mám samozřejmě sbalený. Můj bratr teď vzal naše kola z bikeparku.
Kvůli mé procházce máme zpoždění. Rychle nalepíme výškový profil dnešní etapy na horní trubku, odevzdáme bágly a vyrážíme na start. Ve druhém bloku jsme docela daleko. Krátce před startem jsem si uvědomil, že jsem se nenamazal žádným opalovacím krémem – velká chyba. Stále je zima a mlha, ale to se rychle změní. Je to královna etapa letošního Cape Epic - před námi je 110 kilometrů a 2900 výškových metrů v terénu. Poslední 2 dny jsme se to snažili ubrat, protože jezdím úplně pod zemí. Tohle se bohužel nepovedlo. Dnes jedeme na plný plyn hned od začátku. V horní skupině zůstáváme téměř hodinu, kterou v tuto chvíli stále tvoří kolem 20 týmů. Pak to musím nechat být a Sebastian na mě čeká.
Jako každý den jsou na trase tři občerstvovací místa, kde se můžete najíst a napít. Máme zde namazaný i řetěz, který jede vždy po pár kilometrech zase pěkně drsně. To je způsobeno jemným prachem a četnými vodními přechody. Celkově jsou zde tratě velmi tvrdé. Nejsou zde téměř žádné pasáže s hladkým terénem k odpočinku. Fakt, že jsme na hardtailech, nic neulehčuje, zvlášť když naše vidlice jsou od třetího deštivého dne figuríny. Plně by bylo určitě hezké. Celá moje horní část těla je nyní zcela vyčerpaná. Ve sjezdech se musíte nějak snažit držet řídítek. Ale rozhodně tu nejsem sám.
Krátce před koncem etapy narazíme na volně pobíhající krávy. Jeden z nich samozřejmě uteče a zaútočí na Španěla v červeném, který jel přímo před námi. Torero chytře seskočí z kola v poslední vteřině, než mu kráva vrazí plnou silou do kola. Ten druhý kupodivu zůstává nedotčen. Pomsta se nezdařila.
Po téměř 6 hodinách konečně dojíždíme do cíle na 41. místě a usedáme do stínu. Na slunci je kolem 35°C a na celé trase není téměř žádný les. Takže jsem rád, že jsem na druhém občerstvovačce dostal trochu opalovacího krému. Po krátkém tankování se jdeme osprchovat. Právě jsem dojedl zbytky složeného oběda. Teď si nejdřív lehnu a pak se navečeřím, abych alespoň zasytil zbytek z přibližně 6000 kilokalorií, které zde denně zkonzumujeme. Poslední dvě fáze jsou na papíře mnohem jednodušší. Ale kdo ví, kam nás pořadatelé zase pošlou.
Zanechat komentář