1. května odstartoval TEAM GREEN'N FIT na tradičním závodě ve Frankfurtu. Výborný výkon předvedl tým také na Svátek práce, když vyhrál závod mužů na 70 kilometrů a závod žen na 104 kilometrů. Manuela Freundová dokázala vítězstvím uhájit i celkové vedení v Německém poháru v cyklistice.
Andreas Jung ve svých osobních zprávách ze závodu popisuje své vítězství na krátké trati, ale Mathias Maxa bohužel tak dobrý den neměl.
Krátká vzdálenost, 70 kilometrů
Když jsem si vyzvedl svůj závodní balíček, dostal jsem také speciální tištěnou přílohu z regionálních novin, kterou jsem si pak u večeře prolistoval. Mimo jiné v ní byli uvedeni všichni vítězové závodu 1. května – dříve známého jako Henninger Turm, jak se mu někdy říká dodnes. Byla tam téměř všechna známá jména a bývalí cyklističtí velikáni: Junkermann, Merckx, Braun, Anderson, Ludwig, Zabel a mnoho dalších. I já jsem se závodu Henninger účastnil už dříve – v mládí a juniorských letech. To bylo dávno, ale zůstává to hezkou vzpomínkou, nejen proto, že jsme byli úspěšní, ale také proto, že to byl fantastický, dobře zorganizovaný závod s náročnou tratí a jedinečnou atmosférou.
No, po dobrých 25 letech (neuvěřitelné, že?) jsem byl zpátky na startovní čáře závodu Henninger , stejně jako v posledních třech letech! Ne tak nervózní jako předtím – člověk si v průběhu let trochu vystačí – ale dobře připravený, s prvotřídním vybavením od BMC, SRAM a DT Swiss. Navíc po mém loňském druhém místě jsem byl motivován vrátit se na pódium pro svůj nový tým GREEN'N FIT. Rychle jsem si popadl gel Squeezy a s Felixem jsme brzy ráno vyrazili z Eschbornu, bohužel doprovázeni několika kapkami deště, které způsobily i několik pádů. S naším duem GREEN'N FIT jsme se dokázali udržet v čele po celý závod a čelit útokům větších týmů. Zejména v centru Frankfurtu bylo klíčové být v čele, abychom si udrželi šance, vzhledem k četným a někdy velmi kluzkým zatáčkám, zúžením silnic a dalším výzvám.
U pole se jel hromadný sprint, který se kvůli další havárii na mokré vozovce 2000 metrů od cíle dost protáhl. Když jsem zabočil na domácí rovinku na 5. pozici, když jsem už dávno připoutal jedenáctku, mohl jsem vyrazit 11 metrů od cíle a získat vítězství před Dirkem Chemnitzem z týmu Moskovskaya. Felix se se mnou umístil na velmi dobrém 250. místě.
Pořadatel se bohužel z minulých ročníků stále nepoučil, jak včas vytvořit správné výsledky umístění. Do předávání cen zbývaly téměř čtyři hodiny po cíli! To prostě není přijatelné pro všechny zúčastněné. Svědčí o tom nízký počet diváků na předávání cen. Celkově bylo trasování a ochrana trasy lepší než v předchozích letech, ale na četných dopravních ostrůvcích stále chybí ochrana. Pořadatel může jako příklad použít příklad organizace Okolo Kolína.
Závěr: Je to pořád skvělá zábava, i po všech těch letech – s pár dlouhými přestávkami. Máme skvělý tým a velmi dobrou podporu.
Dlouhá vzdálenost, 104 kilometrů
Přijel jsem s Timem večer předem, abych si v klidu vyzvedl startovní dokumenty a nabral důležité sacharidy na závod v bufetu s těstovinami. Po přípravě krásného BMC SLR01 bylo připevněno startovní číslo a připraveno jídlo pro Squeezyho a GREEN'N FIT.
Závodní den začal vlastně dobře po dobrém spánku. V hotelu Best Western jsem se hned na startu a v cíli posilnil na závod na 104 kilometrů skvělou snídaní. Počasí se také zdálo prozatím držet. Krátce před startem se udělala rychlá fotka s naší vedoucí Manuelou Freundovou a pak už jsme vyrazili na trať.
Prvních 30 kilometrů na cestě na velký Feldberg udávaly tempo jako obvykle týmy Merkur Druck, Strassacker a Bürstner Dümo. Až do stoupání jsem se cítil docela dobře a plánoval jsem jet přes vrchol s první skupinou. Ale asi v polovině stoupání jsem musel uznat, že tempo vepředu bylo na mě trochu moc rychlé. Připojil jsem se k honičící skupině. Sjezd a následující část trasy byly dost mokré a také drobně pršelo. Protože sjíždění na mokru není moje věc, musel jsem svou skupinu nechat jít. Ale pro mě to bylo správné rozhodnutí, protože při rychlých sjezdech vždy došlo k pádům.
Přesto je třeba pořadatele pochválit za zajištění trasy na dlouhé trase. Všechny nebezpečné zóny byly předem označeny a s trasou nebyly žádné další problémy. Zbývalo 20 kilometrů a závod pro mě skončil, když jsem se srazil s jiným jezdcem a dostal jsem osmičku do předního kola a téměř vypadl paprsek. Po pár minutách na kraji silnice jsem měl kolo opět víceméně připravené k jízdě, takže jsem posledních pár kilometrů do cíle jen stěží dojel a nemusel čekat na náklaďák s koštětem. Ještě jednou díky DT Swiss za opravdu skvělá a stabilní kola. Naštěstí skupina s Manuelou Freundovou přišla krátce poté a já se mohl trochu podílet na vedení. Celkově jsem zklamaný z toho, jak závod probíhal, protože jsem se nedostal do první stovky, na kterou jsem mířil, ale i tak jsem rád, že jsem zpátky v cíli v pořádku a zdravý. Tady je něco nového v Lipsku.
