1. května odstartoval TEAM GREEN'N FIT na tradičním závodě ve Frankfurtu. Výborný výkon předvedl tým také na Svátek práce, když vyhrál závod mužů na 70 kilometrů a závod žen na 104 kilometrů. Manuela Freundová dokázala vítězstvím uhájit i celkové vedení v Německém poháru v cyklistice.
Andreas Jung ve svých osobních zprávách ze závodu popisuje své vítězství na krátké trati, ale Mathias Maxa bohužel tak dobrý den neměl.
Krátká vzdálenost, 70 kilometrů
Když jsem si vyzvedl startovní dokumenty, dostal jsem i speciální tiskovou přílohu z regionálního tisku, kterou jsem pak prolistoval u večeře. Byli tam mimo jiné uvedeni všichni vítězové závodu 1. máje - dříve Henninger Turm, jak se mu někdy dodnes říká. Jsou tam skoro všechna známá jména a bývalí velikáni cyklistiky: Junkermann, Merckx, Braun, Anderson, Ludwig, Zabel a mnoho dalších. Už jsem tam taky byl Henninger na startu – za mého mládí a juniorských let. Bylo to už dávno, ale dodnes na to rádi vzpomínáme, protože se nám nejen dařilo, ale protože to byl skvělý, dobře zorganizovaný závod, s náročnou trasou a jedinečnou atmosférou.
No, o dobrých 25 let později (neuvěřitelné, že?) jsem tu byl znovu Henninger na začátku, stejně jako poslední tři roky! Ne tak nadšený jako předtím - za ta léta se trochu zklidníte - ale dobře připravený, nejlepší materiál od BMC, Sram a DT Swiss. Po mém 2. místě v loňském roce jsem byl také motivován dostat se znovu na stupně vítězů za můj nový tým GREEN'N FIT. Rychle sbalení do Squeezy gelu jsme s Felixem brzy ráno vyrazili do Eschbornu, bohužel za doprovodu pár kapek deště, které způsobily i pár pádů. S naší dvojicí GREEN'N FIT jsme se dokázali držet vepředu po celý závod a držet krok s útoky početně větších týmů. Zejména v centru Frankfurtu bylo důležité být vepředu kvůli mnoha a někdy velmi kluzkým zatáčkám, zúžením silnic atd., abychom zachovali naše šance.
U pole se jel hromadný sprint, který se kvůli další havárii na mokré vozovce 2000 metrů od cíle dost protáhl. Když jsem zabočil na domácí rovinku na 5. pozici, když jsem už dávno připoutal jedenáctku, mohl jsem vyrazit 11 metrů od cíle a získat vítězství před Dirkem Chemnitzem z týmu Moskovskaya. Felix se se mnou umístil na velmi dobrém 250. místě.
Pořadatel se bohužel z minulých ročníků stále nepoučil, jak včas vytvořit správné výsledky umístění. Do předávání cen zbývaly téměř čtyři hodiny po cíli! To prostě není přijatelné pro všechny zúčastněné. Svědčí o tom nízký počet diváků na předávání cen. Celkově bylo trasování a ochrana trasy lepší než v předchozích letech, ale na četných dopravních ostrůvcích stále chybí ochrana. Pořadatel může jako příklad použít příklad organizace Okolo Kolína.
Závěr: Je to pořád skvělá zábava, i po všech těch letech – s pár dlouhými přestávkami. Máme skvělý tým a velmi dobrou podporu.
Dlouhá vzdálenost, 104 kilometrů
Přijel jsem s Timem večer předem, abych si v klidu vyzvedl startovní dokumenty a nabral důležité sacharidy na závod v bufetu s těstovinami. Po přípravě krásného BMC SLR01 bylo připevněno startovní číslo a připraveno jídlo pro Squeezyho a GREEN'N FIT.
Závodní den začal vlastně dobře po dobrém spánku. V hotelu Best Western jsem se hned na startu a v cíli posilnil na závod na 104 kilometrů skvělou snídaní. Počasí se také zdálo prozatím držet. Krátce před startem se udělala rychlá fotka s naší vedoucí Manuelou Freundovou a pak už jsme vyrazili na trať.
Prvních 30 kilometrů na cestě na velký Feldberg udávaly tempo jako obvykle týmy Merkur Druck, Strassacker a Bürstner Dümo. Až do stoupání jsem se cítil docela dobře a plánoval jsem jet přes vrchol s první skupinou. Ale asi v polovině stoupání jsem musel uznat, že tempo vepředu bylo na mě trochu moc rychlé. Připojil jsem se k honičící skupině. Sjezd a následující část trasy byly dost mokré a také drobně pršelo. Protože sjíždění na mokru není moje věc, musel jsem svou skupinu nechat jít. Ale pro mě to bylo správné rozhodnutí, protože při rychlých sjezdech vždy došlo k pádům.
Přesto je třeba pořadatele pochválit za zajištění trasy na dlouhé trase. Všechny nebezpečné zóny byly předem označeny a s trasou nebyly žádné další problémy. Zbývalo 20 kilometrů a závod pro mě skončil, když jsem se srazil s jiným jezdcem a dostal jsem osmičku do předního kola a téměř vypadl paprsek. Po pár minutách na kraji silnice jsem měl kolo opět víceméně připravené k jízdě, takže jsem posledních pár kilometrů do cíle jen stěží dojel a nemusel čekat na náklaďák s koštětem. Ještě jednou díky DT Swiss za opravdu skvělá a stabilní kola. Naštěstí skupina s Manuelou Freundovou přišla krátce poté a já se mohl trochu podílet na vedení. Celkově jsem zklamaný z toho, jak závod probíhal, protože jsem se nedostal do první stovky, na kterou jsem mířil, ale i tak jsem rád, že jsem zpátky v cíli v pořádku a zdravý. Tady je něco nového v Lipsku.
