První třetina Německého cyklistického poháru byla po závodě na Hockenheimringu za námi, a tak jsme si zasloužili třítýdenní pauzu od závodění. Všichni jsme tuto přestávku využili k intenzivnímu tréninku, k domácímu závodění nebo k plnění rodinných či pracovních povinností. Čas utekl jako voda a teď to bylo znovu – pozvání na závod GCC ve Schleizu.
Jakmile jsme v sobotu dorazili, bylo vidět, jak byla většina lidí šťastná, že se opět závodí. Využili jsme dobrého počasí a vyrazili na nově značenou trasu. Pořadatelé odvedli dobrou práci, nová trasa byla lákavá a nabídla ty správné úseky pro každý typ jezdce. Těch 42 kilometrů, které bylo třeba absolvovat na kolo, nás vedlo většinou po malých zvlněných cestách, které
slíbil, že bude s každým kolem strmější. Po klidné jízdě jsme s místním jezdcem Berndem podrobně probrali jednotlivá stoupání a náročnost trati. Rychle jsme se shodli, že u této technické cesty je nejdůležitější být vždy v čele hřiště, abychom se vyhnuli pádům a mohli odrážet útoky.
Po takovém výletu máte hlad, tak jsme opět využili zasvěcených tipů od našeho Bernda a ocitli se v příjemné italské restauraci. Pak další zmrzlina a pak hurá do hotelu. Během probíhajícího mistrovství světa ve fotbale samozřejmě nebudete brzy spát. Ale i ve fotbalovém zápase, bez ohledu na to, jak je vzrušující, člověk v určitou chvíli spadne
Zavřete oči, když je na další den naplánovaný cyklistický závod jako Schleiz.
Druhý den ráno jsme tedy byli na startu ještě trochu ospalí, ale měli jsme velkou motivaci zopakovat loňský úspěch Daniela. Zřejmě jsme nebyli sami s taktikou jízdy v čele pole hned od začátku, i ostatní velké týmy se snažily jako první odbočit do úzkých uliček. Logickým důsledkem tohoto stylu jízdy byla od startu hororová rychlost a po pár kilometrech se pole začalo pomalu drolit.
Krátce před koncem prvního ze tří kol se na nejprudším úseku trasy vytvořila rozhodující skupina dne. Měli jsme dobré zastoupení se třemi jezdci, ale stále jsme převyšovali Strassacker a Bürstner-Dümo (každý čtyři jezdci). Jelikož se však Daniel ve srovnání se svým přímým soupeřem Sandrem Kühmelem připojil ke skupině v boji o celkové pořadí, od této chvíle jsme s Christianem vzdorovali
Přesila, překročení povolené rychlosti. Naším cílem bylo nechat skupinu vydržet a dostat Daniela do první trojky.
Po chvíli nám přišel na pomoc tým Strassacker a převzal část manažerské práce, protože svou šanci na úspěch viděl v klasifikaci družstev. Bürstner-Dümo se šikovně držel zpátky, protože neměl žádnou výhodu ve zvětšování jamky na Sandro Kühmel. Mezitím se svými zbývajícími pomocníky převzal vedení hlavního taháku a doufal, že opět zacelí stále se zvětšující propast.
Rozhodující část závodu začala v posledním kole. Florian Vrecko (Strassacker) zaútočil asi 20 kilometrů od cíle a Christian a já jsme se rozhodli ho nechat jít, protože jsme doufali, že zastavíme tým Strassacker v dalším útoku na vlastního muže. Plán fungoval. Přestože jsme se vzdali snu o vítězství, zbytek skupiny zůstal pohromadě a Danielovy šance na sprint na stupně vítězů se zvyšovaly s každým metrem, který jsme se blížili k cíli.
Když jsme odbočili na domácí úsek, skupinu stále tvořilo 10 mužů, kteří se navzájem pronásledovali až 200 metrů od linie. Daniel ve sprintu stačil uznat porážku s Markem Bosniatzkim, vítězem z Lipska, který dokázal šetřit ještě více rezerv. Třetím místem pro Daniela jsme dosáhli cíle a Daniel dostal žlutou ve Schleiz
Sundání dresu lídra celkového pořadí z ramen Sandru Kühmela. Také jsme zvýšili náskok v klasifikaci týmů, takže celkově to byl velmi úspěšný a příjemný závodní víkend.
Nyní pokračujeme za 12 dní v Baunatalu, kde nás čeká nový závod série.
Do té doby vše nejlepší a s pozdravem
Váš Frederick.