Po EWS v Chile jsem strávil dobrý měsíc doma a solidním tréninkem se připravil na druhou zastávku ve Skotsku.
Musím přiznat, že to byl jeden z těch závodů, o kterých jsem dlouho přemýšlel. Typické skotské počasí a neznámý terén mi dělaly trochu starosti a tak jsem se musel na všechny eventuality co nejlépe připravit. Letět z Austrálie do Evropy je vždy velké úsilí. Připadá mi to jako věčnost a pak přes Velkou Británii – nic z toho to neulehčilo. Ale výlet byl vlastně docela pohodový. Naštěstí lety nebyly plně obsazené, takže jsem mohl naspat několik důležitých hodin.
V pondělí odpoledne jsme se setkali s celým týmem v Edinburghu a společně jsme jeli do Peebles, kde jsme si postavili tábor. Postavili jsme kola a jako vždy vyrazili prozkoumat okolí, abychom vše trochu poznali.
Úterý
Měli jsme před sebou pět rušných dní a já se po dlouhém letu cítil dost vyčerpaný. Takže první, co bylo třeba udělat, bylo překonat jet lag a dohnat trochu spánku. Schaun, náš mechanik, měl motorky připravené na závod, takže jsme později udělali uvolněné kolo a jeli nohy trochu volně.
Středa – pátek: Trénink
Na trénování jednotlivých etap jsme měli tři dny. To může znít jako hodně, ale s délkou více než 100 kilometrů a celkem osmi etapami zabralo spoustu času, než se na všechno vůbec podívali. Chtěli jsme absolvovat dvě tréninkové jízdy na každé etapě, což se nám podařilo, ale s více než třinácti hodinami v sedle, většinou kopáním do hor a tlačením trailů, bylo těžké být opravdu fit a svěží na nadcházející závod.
Stezky byly opravdu hodně zábavné, ale tady jsem nemohl hrát na své silné stránky. Do karet nám hrálo i neustále se měnící počasí, ale po posledním pátečním tréninku jsem se cítil dobře připravený a na závod jsem byl natěšený.
Sobota – den závodu 1
Slunce vyšlo právě včas na závod – poprvé od té doby, co jsme tam byli – a já zamířil do první etapy. První křivky jeviště by již měly ukazovat základní tenor zbytku dne. Jasné slunce, prvních otevřených 200 metrů, bylo následováno hustým lesem a bylo to, jako by někdo zhasl světlo. Moje oči se nedokázaly tak rychle přizpůsobit novým světelným podmínkám a poslepu jsem letěl přímo mezi další stromy. Určitě to nebyl dobrý start do závodu, ale snažil jsem se moc nestresovat, abych se vyvaroval dalších chyb. Slunce proměnilo bahno z předchozích dní v tuhou kaši podobnou arašídovému máslu, která vám při každé malé chybě vzala veškerou rychlost.
Na jevišti jedna a dvě jsem měl opravdu problémy najít svůj tok. Drobné chyby mezi mnoha úzkými stromy mě stály spoustu času v každém rohu. Aby toho nebylo málo, tak se mi v zatáčce trochu odvalila přední pneumatika z ráfku a ztratila vzduch. Jel jsem tedy vpředu s pouhým polovičním tlakem v pneumatikách, což mě stálo spoustu času. Byl to jeden z těch dnů, kdy nic nechtělo jen tak sedět, jeden z těch dnů, kdy chcete všechno zabalit a nechat to být. Za posledních 17 let, kdy jsem jezdil na horském kole, jsem měl takové dny více než jednou, ale nikdy v den závodu.
Po druhé etapě jsme měli krátkou pauzu a byl jsem opravdu zklamaný, jak to do té doby šlo. Zkusil jsem všechno přemístit a začít znovu. Tlačítko restart, prosím.
Třetí etapa byla suverénně nejdelší etapou závodu a měla nejtěžší a nejstrmější úseky z celého dne. Jel jsem mnohem lépe a probojoval se do top 10, přestože jsem udělal dost hrubou chybu.
Čtvrtá etapa měla následovat po běhu, ale z jakéhokoli důvodu mě kluci na měření času zastavili na startu. Tři až čtyři sekundy poté, co jsem měl nastartovat, mi řekli: „Ach ano, jdeme.“ Normálně nebyl problém, protože časování s transpondéry je plně elektrické, ale tentokrát se zdálo, že nastaly problémy a časování bylo provedeno ručně. Měření času začalo přesně v čase mého startu a ztratil jsem cenné vteřiny, které mě zdržely na startu. Ještě než jsem vůbec otočil klikou, čas tikal...paráda. To byla třešnička na dortu hrozného dne.
Neděle – den závodu 2
Počasí vydrželo a trať nadále osychala. Kromě mého 30. místa z předchozího dne jsem věděl, že nadcházející etapy mi budou sedět lépe. Byl jsem si jistý, že když pojedu jako normálně, dokážu si nějaký čas napravit a skončit v top 10.
Aby byl dlouhý den krátký, udělal jsem přesně to, co bylo potřeba a v co jsem doufal. Nejezdil jsem tak suverénně jako obvykle, ale s každou etapou jsem se cítil lépe a postupně jsem nacházel svůj rytmus. Poslední etapa mi velmi vyhovovala a chtěl jsem ze Skotska odjet s dobrým pocitem, abych mohl jít do dalšího závodu sebevědomě. Vše šlo podle plánu a na etapě jsem zajel nejlepší čas, což mi umožnilo propracovat se na deváté místo a získat důležité body do celkového pořadí. Rozhodně nejlepší způsob, jak dokončit závod.
Bylo skvělé vidět Richieho, jak se pomalu, ale jistě prosazuje v závodech Enduro. Poslední den skončil v každé etapě v top 10 a je na dobré cestě k odstranění mezery na nejlepší jezdce v celkovém pořadí.
Takže víkend byl plný vzestupů a pádů, ale mohli jsme odjet ze Skotska s pozitivními pocity. Podmínky a stezky mi vůbec nevyhovovaly, ale vím, že terén ve Francii pro další zastávku EWS je přesně můj a že tam mohu dosáhnout dobrých výsledků. Takže se dívám dopředu a jsem natěšený na závod ve Valloire.
Nastavení kola
Rám: Yeti SB66c Medium (ano, stále 26 palců)
Vidlice: 2015 Fox Float 36, 75psi
Tlumič: Fox Float X, 175 psi
Kola: DT Swiss, náboje 240s, ráfky EX 471
Pneumatiky: Přední - Maxxis Shorty 2.3 EXO 3C Prototype 25psi
Zadní – Maxxis Minion DHR2 3C EXO 28psi
Brzdy: Shimano XTR, kotouče 180 mm
Kliky: Shimano XTR 170 mm
Měřič výkonu: Stages XTR s Garmin Edge 500
Převody: Shimano XTR Shadow Plus
Pedály: Shimano XTR Trail
Převodník: Shimano Saint 36t
Vedení řetězu: E13 TRS
Představec/řidítka: Renthal FatBar Lite Carbon 740 mm, Renthal Prototype představec 60 mm
Sedlo/sedlovka: WTB Devo Yeti Team Edition, Thomson Elite Dropper
Gripy: ODI Troy Lee Designs
Headset: Chris King
Fotografie: Sebastian Schieck