Od posledního kola EWS uplynuly tři týdny a my jsme stále v Alpách, ale tentokrát v Itálii v La Thuile. Abych byl upřímný, nebyl jsem si jistý, jak to tady pro mě bude fungovat. Po Valloire bylo mé tělo trochu vyčerpané a onemocněl jsem, takže jsem musel na týden přerušit trénink. Naštěstí jsem se dostal včas do závodu v La Thuile a byl jsem motivovaný dát do toho znovu všechno.
La Thuile bylo dalším typickým místem pro Alpy. Byl tam ten neuvěřitelný výhled na hory, kterého se prostě nemůžete nabažit, i když sluníčko vycházelo málokdy a díky dešti a mlze jsme toho moc neviděli.
Čtvrtek byl prvním ze dvou tréninkových dnů, ve kterých jsme mohli zkontrolovat pět tras pro závod a vybrat požadované linie pomocí super kappa měl jet dvakrát. Etapy byly v průměru dlouhé kolem deseti minut, což znamenalo, že jste museli dobře hospodařit se silou a hlavně nepřetěžovat paže.
Nejdůležitější etapou byla jednoznačně etapa 1/4 super kappa. Od poslední stanice lanovky jsme museli vystoupat až do 2600 metrů a odtud jsme sjeli až dolů do města. Nahoře sněžilo, takže trénink téměř znemožnil a nebylo skoro nic vidět. Netřeba říkat, jaká tam nahoře byla zima. Na ostatních rychlostních zkouškách jsem jel dvakrát a měl jsem skvělý čas. Trasy byly dobrým mixem technických stezek s plynulými a rychlými úseky. Od všeho bylo trochu a všichni si při tréninku užili spoustu legrace.
V pátek jsem se zkusil znovu podívat na Stage 1/4. I když většina sněhu roztála, tentokrát jste si skoro neviděli ruku před oči, protože byla tak hustá mlha. Bylo dobré vědět, jaký terén mě čeká, ale trénink vypadal jinak a tak jsem musel jet dvě etapy prakticky naslepo. Určitě by bylo lepší jet nahoru později, ale ještě jsem měl natrénovat další čtyři etapy a nechtěl jsem znovu nachladnout na sněhu.
Závodní den 1
Počasí se zlepšilo a bylo mnohem snazší dostat se na vrchol. Sníh zmizel a vítr byl slabý. Stále pršelo a hřiště extrémně klouzalo. Můj běh byl dost pomalý a musel jsem se soustředit na to, kam jdu, než abych se soustředil na rychlý běh. Terén byl velmi náročný a jakmile jste opustili závodní čáru, ztratili jste drahocenný čas. Vjeli jsme do hodně rozbahněného úseku, kde bylo důležité udržet rychlost, po kterém následovalo krátké prudké stoupání. Pak jsme posledních pět minut šli po extrémně plynulé stezce. Ale i tady jste museli být vždy soustředění a vyvarovat se chyb. Celkově to byla opravdu náročná etapa.
Šlo to dobře, ale dobré nestačí, pokud chcete vyhrávat závody. Měl jsem menší pád, což rozhodně nebylo dobré, ale spíš mě štvalo, že jsem jel trochu moc konzervativně. Hrál jsem stejnou hru jako ve Valloire a byl jsem na motorce prostě příliš pasivní. Po etapě jsem byl devátý, ale Damien Oton zabral spoustu času. Byl jsem docela naštvaný, alespoň jsem nechtěl hrát na chytání.
Druhá etapa byla skvělá zábava. Po hodině stoupání jsme zahájili etapu. Až do cíle bylo hodně zatáček. Určitě to nebyla etapa, kde by se dalo o víkendu vyhrát, ale tady určitě prohrát. Bylo tam mnoho svažitých svahů, které byly díky dešti extrémně kluzké. Kdybyste sem uklouzl, došlo by to docela daleko dolů. Dobře se mi běželo a i přes náročné podmínky jsem si užil spoustu legrace. I když se zadní kolo dost často utrhávalo, skončil jsem druhý a posunul jsem se o několik míst v průběžném pořadí, což mě rozhodně trochu povzbudilo do závěrečné fáze dne.
Třetí etapa byla skvělá. Zpočátku byla rychlostní zkouška velmi kluzká a bylo obtížné zajet čistou trať. Později jsme šli do lesa a země tam byla extrémně kluzká. Cítil jsem se dobře, ale zdálo se, že mi bude trvat věčnost, než si zvyknu na podmínky v lese. Kořeny byly mokré, ale chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, že nejsou tak kluzké, jak se očekávalo. Projel jsem cílem na pátém místě a byl jsem trochu zklamaný. Rene Wildhaber zajel velmi rychlý čas a ujal se vedení. Po prvním dnu jsem byl sedmý a věděl jsem, že moje taktika hrát na jistotu by tady nedopadla dobře.
Večer jsem se dobře najedl, pustil si film, abych si trochu odpočinul a šel brzy spát, abych byl na další den ve formě.
Závodní den 2
Moje tělo se cítilo dobře a byl jsem připraven dát ze sebe všechno.
Čtvrtá etapa byla ve srovnání s předchozím dnem výrazně vlhčí a hrubší, takže byla ještě namáhavější. Horní část kamene byla super kluzká a bylo těžké najít svůj rytmus. Jelo se mi mnohem lépe než v sobotu, ale na konci etapy mi spadl řetěz z posledního ozubeného kola a zachytil se mezi kazetu a rám. Bylo to šílené, ale rozhodně to nebylo překvapení s tak těžkou etapou. Přesto jsem měl k lídrovi blíž než v sobotu. Věděl jsem, že na posledních dvou rychlostních zkouškách musím pořádně zatočit, abych zůstal v kontaktu se špičkou, i když to pro mě byly pravděpodobně nejtěžší etapy.
Pátá etapa měla hodně plynulé a některé velmi rychlé úseky. Byla to typická etapa pro vysokohorský terén. Všechno šlo perfektně a jel jsem dobrou rychlostí, až se najednou někdo rozhodl projet trasu po svém a zablokoval mě. Nevím, kdo to byl, ale jel uprostřed trati a i když jsem na něj křičel, aby uhnul stranou, neuhnul stranou. To určitě pár sekund trvalo, ale i tak jsem byl druhý za Martinem Maesem, takže jsem se v celkovém hodnocení posunul na páté místo.
Poslední fáze byla ta, která byla od začátku do konce hodně zábavná. Bylo tam pár šlapacích úseků, bláto a prostě pořádný mix všeho, co dělá dobrou stage. Podle mého názoru to byla perfektní enduro etapa a La Thuile to s etapou vychytal.
Běh mi šel dobře. Byl jsem trochu opatrnější a chtěl jsem se vyhnout defektu, ale přesto jsem chtěl dát 100 procent. Tvrdě jsem bojoval o páté místo a nechtěl jsem to pokazit v poslední etapě. Na jevišti jsem zajel nejlepší čas a byl jsem super šťastný, i když se mi nepodařilo prosadit žádnou pozici.
Velká gratulace Damienovi k vítězství. Je to další jezdec, který to všechno dokáže udržet pohromadě a dobře využít svou rychlost...pro něj rozhodně zasloužené vítězství.
Zdá se, že čas od času mám problém najít svůj rytmus. Nejsem si jistý, proč tomu tak je. Možná je to trochu tlak, který na sebe vyvíjím, ale musím zůstat v klidu. Závod od závodu se cítím lépe a mám pocit, že mi trasy zatím moc neseděly. Někteří lidé se mě ptají, jestli jsem zklamaný z toho, jak se věci zatím vyvíjejí, ale jsem velmi spokojený s tím, jak se věci vyvíjely v posledních dvou závodech. Je to neustálý proces učení. Samozřejmě je tu pár frustrujících momentů, ale celkově to jde dobře. Už jsme v polovině sezóny a já vedu Světovou sérii Enduro. Nadcházející závody jsou ty, na které se těším nejvíc a myslím, že tam mám velmi dobré šance. Věci se tedy posouvají kupředu!
Zanechat komentář