Životní styl: Každý rok na podzim jsou korunováni mistři světa. To je případ profesionálů a nezůstanou u toho ani novináři. Letos se v rakouském Bad Radkersburgu konalo Mistrovství světa v cyklistice (WPCC).
Jejich vítězové jsou účastníci kategorií sprint, časovka a silniční závod. Loni jsme tam byli sami a jako nejúspěšnější redakce jsme měli právem štěstí. Tentokrát vlajky zvedly jiné redakce. Joscha Weber (Strassacker), který slavil vítězství v hlavní třídě mužů, přináší působivý report ze závodu.
"Znovu a znovu se úzkostný pohled vrací přes rameno. Pojď blíž? Stále nás dostáváš? Nebo to dokážeme? Pojďme to risknout, myslím. Pohled míří opět dopředu. Dalších pět kilometrů. Můj rakouský letecký společník škubne pravým loktem, měl bych se ujmout vedení. Tak ho udělejte malý, zatlačte na něj a do větru, který bohužel jde zepředu. Po 80 kilometrech závodu dávám všechno, co tam ještě je, ale rychloměr ukazuje jen 44 kilometrů za hodinu. Fuj, doufám, že to bude stačit, pomyslím si v duchu, když mi déšť stříká obličej. Belgické jarní počasí v rakouském pozdním létě. Krásný den stát se mistrem světa.
# Před startem se vzpomínalo na Karla Verdonschota, který měl loni smrtelnou nehodu na závodě WPCC v St. Antonu.
Čím více se blížíme Bad Radkersburgu, tím je tento cíl konkrétnější. Několikaletý pohled zpět mi říká: náskok vzrostl – a měl by stačit. I když mi můj rakouský společník dá rozumět: už to s sebou vzít nemůže. Dobře, teď zmobilizujte všechny své síly a protáhněte se. Nahoře před sebou vidím předposlední kruhový objezd. Lov se blíží ke konci, naštěstí, protože mě začínají bolet nohy. O dvě zatáčky dále jsme na domovské rovince, poslední sprint, pěst se zvedá, hotovo. Světový šampion.
No, mistrovství světa v cyklistice se rozhodně nedá srovnávat s cyklistickým mistrovstvím světa pro profesionály: jen kolem 60 startujících místo 200, 85 kilometrů závodní vzdálenosti místo 250. Ale na rozdíl od skutečného mistrovství světa je cyklistika jen pro účastníci mistrovství světa novinářů koníček. Přesto je úroveň v některých případech překvapivě vysoká. Již v prvním kole se čtyři jezdci oddělili od pole rychlostí 53 km/h. Za nimi jsou mezery, muž vepředu nechce následovat, začínám - ale pozdě. Sám stíhám nejlepší kvartet, ale nemůžu se přiblížit. Mezi vedoucí skupinou a polem si v určité chvíli musím uvědomit, že je to zbytečné. Do cíle zbývá ještě skoro 80 kilometrů, jen sebevražedná mise. Nechal jsem pole chytit. I proto, že si po pouhém přežití nachlazení nejsem jistý, jestli mám dost sil.
Když je jasné, že se top čtveřice přihnala, začíná v hlavním tahu nervy drásající hra. Útoky jdou, všechno se zase spojuje, pak pomalé tempo, nikdo nechce dělat vůdčí práci. Zejména početně nejsilnější frakce v oboru, Italové, raději jezdí pouze ve skluzu ostatních. Závodní situace, která mi smrdí. Zaútočil jsem z pole asi tucetkrát, pokaždé mě dostihla dočasná aliance Italů, Holanďanů a Rakušanů. Až na posledním kopci ve vesnici Klöch se mohu rozhodně odtrhnout. Startuje Werner Müller-Schell (Německo), v 600 metrovém stoupání šlápnu na plyn a s mírným náskokem míjím hřeben. Ve sjezdu mě dohání Thomas Kerschbaum (Rakousko), na kterého mám posledních deset kilometrů náskok 36 sekund.
Vzhledem k tomu, že v kvartetu nejsou žádní jezdci z hlavní třídy, celkově páté místo mi stačí na vítězství ve své věkové kategorii před Wernerem Müller-Schellem a Vicenzem Morettim (Itálie) v bohužel velmi hubené kategorii muži 1. později jsem s oběma na pódiu a užívám si hymnu. Déšť, vítr a pochybnosti jsou dávno zapomenuty – a mimochodem také nachlazení.“
# Organizátor WPCC Walter Rottiers (vpravo) a pořadatelé.
Nejvíce medailí v příslušných disciplínách a věkových skupinách nakonec dokázali posbírat němečtí startující. V roce 2015 se 16. WPCC bude konat v Oudenaarde, kde se očekává kolem 140 účastníků.
Zanechat komentář