Životní styl: Marco Pantani je ve své rodné zemi stále nezapomenutelný. Pokud vezmete v úvahu důležitost, kterou malý Ital za svého života zažil, je to pochopitelné. V desátém roce úmrtí Pirát Dostal jsem příležitost vzít si jeho tréninkové trasy pod naše kola.
Příjezd byl snadný a skončil v plážovém hotelu v Cattolica, malém letovisku nedaleko Rimini, kde je cyklistika psána stále většími písmeny. Spolu s Luisem Ortegou, španělským kolegou, mě vítá Andrea Manusia. V příštích dnech nás bude provázet rodnou zemí Pantani. Na palubě jsou také Filippo Magnani, prezident místní asociace cyklistických hotelů, a Micol Mancini.
V Emilia Romagna nás čekají celkem tři dny a téměř 400 kilometrů. Začneme s naší jízdou směrem na Cippo di Carpegna, místní horu Pantani. S rčením "Il Carpegna mi basta!" provedl výstup, kterému Eddy Merckx fandil na Giru v roce 1973, známém i za hranicemi regionu.
Pět z nás vyrazilo z Cattolica. Přes Croce pokračujeme směrem na San Marino, odkud nám Andrea naplánovala zatáčku, která nás zavede do Carpegna. Naproti malé benzínce nás cedule náhle vyplivne do stoupání - 11 procent v průměru na sedm kilometrů, s vrcholy až 25 procent.
Luis je šťastný. Samozřejmě s jeho bojovou váhou 58 kilogramů je pro něj výstup mnohem jednodušší než pro mě. Přesto výstup zdoláváme společně. Ale po prvních pár zatáčkách ho vidím unikat v lese. Znovu ho vidím jen u pomníku Pantani na vrcholu průsmyku.
Než se k němu ale dostanu, čeká mě během následujících 40 minut 22 zatáček a nespočet značek na silnici, než vedle pomníku Růžoví piráti grandiózní pohled je odměnou za veškeré úsilí. V posledních letech Girotross na počest Pantaniho dvakrát zdolal vražedně strmé stoupání, naposledy letos v květnu – jezdci jako Wilco Kelderman tehdy potřebovali 21 minut.
Pantani se během tréninku několikrát potýkal se stoupáním, mezi výběhy si doplňoval láhev u výdejníku vody u hřiště a na konci technicky náročného sjezdu si možná dal kávu v malé hospůdce. Než se vrátíme, dáme si kávu. S 2000 výškovými metry po téměř 70 kilometrech je radost ze sjezdu, který je před námi, patřičně velká. A nezmenšuje se, když si na konci jízdy zaslouženě oddechnete.
Už nás čekají ve vinařství Fiametta, rodinné firmě specializující se na biovína. Ochutnávka je vydělanou odměnou za první den cesty do domova Piraten následujícím způsobem.
V Cesenaticu je kromě povinné návštěvy Pantaniho muzea připravena i cesta přístavem. Skutečným vrcholem druhého dne je však jízda do Sogliana, malebného městečka specializovaného na výrobu peckového sýra. Krátká stoupání, dlouhé sjezdy, žádný provoz a nakonec to malé Pordoi. Tak by měla cyklistika vypadat.
I třetí den má všechno. Jedeme po tzv. Panoramica, stezce na vrcholu kopce poblíž Cattolica. Toho v příštím roce využijí profesionálové na cestě do Forli. Odtud pojedeme do Gradary, města, jehož hrad kdysi poskytoval literární památku Dantemu a jehož nádvoří je malebným zakončením naší prohlídky.
Poslední kávou se loučím se svými společníky. A přestože tři dny na Pantaniho stopách umožnily jen náznak toho, co historický region nabízí, přesto vás nutily chtít víc. Vychutnejte si region, který je v Itálii stále považován za tajný tip.
Zanechat komentář