Životní styl: Jak již bylo krátce zmíněno jinde, byli jsme tam na jedné z posledních velkých cyklistických akcí sezóny v Římě: Granfondo Campagnolo Roma. Jeden z našich redaktorů měl dokonce to potěšení se závodu sám zúčastnit. Následuje jeho nepřikrášlená zpráva o 123 km přes střední Itálii.
Začátek
Je 6:00, když se konečně poddávám řvoucímu budíku vedle mé hotelové postele v centru Říma. O hodinu později stojím na startu Granfondo Campagnolo Roma 2014 s lehkou snídaní v žaludku. Koloseum za mnou září v jemné rudě ranního slunce. Se startovním číslem 30 stojím v čele fronty – za mnou je téměř 3.500 dalších nadšenců do cyklistiky, kteří se už nemohou dočkat, až budou konečně šlapat. Krátce po 7:30 nadešel čas – začíná.
Prvních pár kilometrů se pole pohybuje natěsno po dlážděných uličkách krásného římského starého města. Kolem Fora Romana směrem k jižnímu okraji města. V neděli brzy ráno se na ulici seřadili diváci všude, aby povzbudili účastníky – pěkný pocit. Dnes jedu na testovacím kole, které nám poskytlo Campagnolo s novou sadou Super Record – její test bude brzy následovat na Velomotion. Jedna věc je jistá: Když mi to dnes nefunguje, nemělo by to na motorce selhat.
Střepy přinášejí smůlu
Prvních 30 km se pohybujete po dobrých, širokých silnicích po okolí Říma. Nyní se tvoří první skupiny a obor se postupně začíná poněkud organizovat. Jelikož jsem přijel v tréninkové kondici, která by se mohla výrazně zlepšit, soustředím se na své tempo. Asi po 20 km - jedu v menší skupině řidičů - najednou vidím na kraji silnice nějaké rozbité kusy, ale bohužel nestíhám včas zabrzdit a stane se to, co se stane: prasklá pneumatika. Když vystupuji, uvědomuji si jeho rozsah: dokonce to zasáhlo obě trubky. Po pár minutách a aktivní podpoře dalšího řidiče (na tomto místě děkuji!) jsem připraven znovu řídit.
Po 29 km čeká první ze čtyř horských klasifikací. Trasa se vine po břehu jezera Castelgandolfo do městečka Castel Gandolfo, které je známé zejména svou papežskou rezidencí. Stoupání je náročné a zejména posledních pár metrů si od mých nohou se sklonem přes 11 % žádá vše. Ale čím víc se blížím k cíli, tím víc lidí stojí na kraji silnice, fandí mi a povzbuzují mě. Přesto jsem opravdu rád, když se dostanu na vrchol a uvidím místo první pomoci.
Následuje smůla
Čerstvě posilněni tedy pokračujeme. Následuje sestup zpět k jezeru Alban. Výhled z exponované silnice je nádherný - bohužel děravá cesta vyžaduje hodně pozornosti, takže není čas si ten výhled užít. Špatný stav vozovky pokračoval až do druhého stoupání a na silnici jste stále viděli ztracené láhve s pitím. Krátce před druhou horskou klasifikací nemůžu uvěřit své smůle: zadní kolo mám zase prázdné. Poněkud zoufale vystupuji. Bez další náhradní hadice teď stojím na kraji silnice, trochu bezradně. Ale mám vlastně smůlu: o necelé dvě minuty později vedle mě zastaví jeden ze dvou skútrů kvůli technické pomoci. Bez dalšího mi vyměňuje celé kolo, dostávám číslo sbírky na po závodě a jedeme dál. Super servis.
Při druhém větším stoupání na Rocca Priora se náročných 600 metrů vyrovná úchvatný výhled na zeleň střední Itálie. Na vrcholu je krátký sjezd, který vede přímo do třetího a závěrečného delšího stoupání. Pomalu, ale jistě si uvědomuji, že jsem začínal spíše netrénovaný – nyní chodím po dásních. Druhá zastávka na jídlo mi přijde vhod a posiluji se na závěrečných 40km zpět do Říma.
Skoro tam
Přestože závěrečná část trasy nemá ani dlouhá stoupání, ani obtížné podmínky na silnici, stojím před další výzvou: Najednou se kolem mě výrazně zvýší automobilová doprava. Zatímco za předchozích 90 km byste auta na trase spočítali na jedné ruce, teď si občas připadám jako ve špičce ve velkém evropském městě. To také znamená, že vlastně dobré značení se poněkud ztrácí a já i ostatní účastníci se několikrát tázavě rozhlížíme kolem sebe, abychom se ujistili, že jsem se neztratil. Karabiniéři se zjevně snaží regulovat provoz na křižovatkách, ale kdo zná Itálii, ví, jak dobře to funguje. Nakonec sotva dorazím do cíle na úpatí lázní Caracalla v Římě. Natěšený, ale vyčerpaný usedám ke svému kolu a těším se na pasta party, na kterou byl každý účastník pozván pořadatelem.
Celkově musím říct, že Granfondo byl opravdu skvělý zážitek. I přes mou špatnou přípravu, smůlu s prasklými pneumatikami a posledních 30 km šílenstvím italského provozu jsem si užil spoustu legrace. Závod stojí za výlet pro každého ambiciózního hobby cyklistu!
Zanechat komentář