My ve Velomotion s velkou radostí sledujeme boom v triatlonovém sektoru, který v poslední době nabírá na rychlosti. O to více nás těší, že se naskytla příležitost zohlednit tento boom v novém blogu. Diana Riesler, aktivní triatlonistka a aktuální vítězka Ironman Malajsie 2014, nám v budoucnu poskytne exkluzivní pohledy do světa triatlonu. Těšíme se! Ale teď nechme Dianu, aby řekla:
Časně ráno na cestě k mému prvnímu Ironmanovi nastoupily zmatené myšlenky a pochybnosti: „Co tady vlastně dělám? V životě jsem nejel na kole 180 km v kuse. V životě jsem neuběhl 42,2 km. Možná bych tu ani neměl být!“ Už je to 6 let a tento okamžik se mi vpálil do mysli. V roce 2008 byl IM Malajsie mým prvním závodem na dlouhou trať a nakonec jsem se závodem probojoval, vyhrál svou věkovou skupinu, zbožňoval Belindu Grangerovou, Yvonne van Vlerken, Faris al-Sutan a mnoho dalších. Jedna věc mě ale nepustila: když to zvládnou oni, tak já taky!
O šest let později jsem se vrátil na místo, kde to všechno začalo: na Langkawi.
Již tři týdny před IM Malajsie odlétáme – já a můj trenér a partner Jo Spindler – do sportovního resortu Thanya-Pura na Phuketu na aklimatizaci. Napadá mě to! Nikdy předtím jsem neviděl takový resort: 50 m bazén, 25 m bazén, 500 m běžecká dráha, 2 tělocvičny, tenisové kurty, čerstvě vymačkané organické šťávy... ideální místo pro cvičení! Triatlonová legenda Jürgen Zäck vede pro resort velkou tréninkovou skupinu a my se k ní můžeme čas od času připojit. Běhat 30m intervaly s 1000 lidmi na trati a jezdit v pelotonových bikových skupinách je pro mě vítaná změna. Jediným tlumičem je monzunový déšť - jen výjimečně se najde cyklojednotka, kde zůstaneme v suchu. Po dvoutýdenním tréninkovém bloku, během kterého občas písknu na poslední jamce, konečně vyrážím do Malajsie!
Tam jsme ubytováni v luxusním hotelu „The Westin“, což ode mě spouští další „WOW!“. Oproti tomu jen v místní autopůjčovně dostáváme téměř nabourané auto, které nám málem letí do obličeje. Ale opravdu jsem chtěl nejdřív vidět kurz na kole! Šlo to snadno: krásné, podél moře, džunglí, opice na kraji silnice a listy velké jako kočky na silnici.
Jednoho rána vycházíme z hotelu a naše hnědá hromada šrotu už není na svém místě. Nastává mírná panika. Ach, tady je! Personál hotelu ho odstrčil 200 m stranou. Ale dokud mě nebudeš muset tlačit do cíle, mělo by být vše OK.
Konečně nadešel čas: můj sen začít IM Malajsie jako profesionál se splnil. V závodě žen mám dokonce startovní číslo 1 (31), i když se mi do té doby nepodařilo získat IM vítězství. Těsně před startem stojím na molu, vzhlížím k symbolu Langkawi – orla – a přísahám mu, že tentokrát budu první, kdo kolem něj projde. O 9 hodin a 26 minut později je čas: zdravím ho naposledy, než odbočím do cílového kanálu jako první žena a přihlásím si své první IM vítězství! Spadne mi kámen ze srdce. mediální šílenství. Všichni jsou naštvaní, protože nejen že jsem vyhrála ženy, ale přede mnou dojeli do cíle pouze čtyři profesionální muži! Jaký závod! Tohle vítězství si užívám se slzami v očích.
O dva týdny později sedím s přáteli ve Švýcarsku a kochám se výhledem na hory. Podzim se blíží a je čas vrátit se do našich zimních tréninkových čtvrtí – vyrazit na Mallorcu!
Zanechat komentář