"Co může být lepšího než šlapat společně do pedálů pro nejlepší věc na světě?" Dovolte mi, abych na tomto místě citoval organizátora Lila Logistik Charity Bike Cup, Heinze Betze, a musím s ním bez výhrad souhlasit!
Víkend v Ditzingen/Heimerdingen byl můj první v Lila Logistik a perfektní akce mě naprosto uchvátila!
Bohužel jsem ze známých důvodů nemohl dorazit až v sobotu a měl jsem také zpoždění na schůzku a první schůzku v Holiday Inn. Když jsem tam dorazil, čekala na mě hotelová hala plná kol, dozorců, úředníků, lovců autogramů atd. - bylo to jako být na velkém profesionálním závodě, jako byl v minulosti Rund um Köln, Eschborn-Frankfurt nebo Münsterland Giro - a to bylo ono "pouze" charitativní akci.
Pak se vše odehrálo velmi rychle – převlékání, odjezd do Ditzingenu na rozlučkový závod Danila Honda. Po dalším setkání v Riders Lounge začala prezentace více než 40 startujících. Bylo by příliš dlouhé zde zmiňovat všechna jména – byl tam každý, kdo má jméno v německé a mezinárodní cyklistice. Karsten Migels a Marc Bator vedli akci a zdálo se, že se této podívané zúčastnilo několik tisíc lidí.
Zdržení využívám k tomu, abych si trochu prohlédl trasu a sebe "zahřát" poté, co jsem 5 dní neseděl na kole a po vystoupení z auta jsem znovu cítil tyto druhy křečí. Tentokrát jsem měl pocit tahu v tříslech, který se mi rozšířil na lýtkové a holenní svaly během mého curlingového klínu. Už jsem tušil něco špatného a tak jsem po krátkém předcvičení bohužel musel start odříct.
Společně s mým "Týmy" Atmosféru na hřišti jsem si užíval a tisíce diváků se těšily na napínavé souboje cyklistických superhvězd, zatímco velikáni minulých let vyklidili pole po pár předváděcích kolech. Večer následovala stylová prezentace kapitánů týmů, sponzorů a mnoho a mnoho rozhovorů. Kolem 22:00 jsme se vrátili do hotelu – večeře a párty v ceně.
Noc byla tedy krátká a já byl opravdu rád, že nad krásnou krajinou není mlha a že mě netrápí křeče. Po týmové prezentaci mého týmu silničních kol brzy začal Purple Race. Škoda, že tam nemohl být Andre Greipel, ale nejpozději po 1,5 “Zahřívací kola” Stejně to skončilo uzavřenou formací a závod začal.
Bylo mi jasné, že se budu jen pohodlně válet a naštěstí to fungovalo perfektně. Nebyly tam žádné křeče a byla to pěkná jízda se spoustou celebrit v mé 30členné skupině. Kromě četných rozhovorů těch 80 kilometrů uteklo jako voda a už tu byl prostor start-cíl "plný", kdy jsme měli za sebou 4. kolo. Atmosféra jako na folkovém festivalu byla ve vzduchu a užívali jsme si to až do pozdního odpoledne.
Pak jsem ale musel s těžkým srdcem znovu odcestovat domů – mnohem raději bych navštívil Cannstatter Wasen s většinou ostatních kapitánů týmů a organizačním týmem kolem rodiny Betzových – ale bohužel to jiné závazky neumožňovaly. V každém případě bych chtěl ještě jednou moc poděkovat za pozvání a rád se vrátím, až budeme 03. října 2015 šlapat znovu pro dobrou věc!
Tak se uvidíme, tvůj Stefane
Zdroj fotografií: Stefan Kirchmair/Sportograf
Zanechat komentář