Doping v (cyklistických) sportech a jeho role
DR: Zpět k dopingu. udělal bys to znovu?
LA: To je složitá otázka a moje odpověď nebude dobře přijata. Kdybych byl jezdcem v roce 2015: Ne, už bych to neudělal, protože si myslím, že nemusíte. Ale kdybyste mě poslali zpátky do roku 1995, kdy to bylo prostě všudypřítomné, možná bych to udělal znovu. Lidé to nechtějí slyšet.
DR: Ale je to jen upřímná odpověď?
LA: Ano, to je upřímná odpověď. Ale nech mě to vysvětlit.
Když jsem se tak rozhodl, když se tak rozhodli moji týmoví kolegové a celý peloton... nebylo to moudré rozhodnutí a byla to špatná doba. Ale stalo se.
Vím, co se stalo, když Lance Armstrong udělal to, co udělal. Viděl jsem, co se stalo s cyklistikou v letech 1999 až 2005. Byl jsem svědkem tohoto růstu. Byl jsem svědkem rozvoje cyklistického průmyslu. Vím, co se stalo s Trek Bicycles, jejichž tržby se zvýšily ze 100 milionů dolarů na miliardu. Také jsem viděl, co se stalo s mojí nadací. Na začátku jsem neinkasoval ani cent a nakonec to bylo 500 milionů, z čehož profitovaly tři miliony lidí. Máme to všechno smazat? Nemyslím si, že by na to někdo odpověděl „ano“.
Řeknu vám, co chci dělat. Rád bych zabil toho, kdo ty věci udělal. Ne že by to udělal, ale jak se choval. Jak se choval k ostatním lidem, jak ze všeho udělal soutěž. To je v pořádku v tréninku a v závodě, ale ne na tiskové konferenci, rozhovoru nebo dokonce v osobním rozhovoru. Udělal bych teď to samé s vámi – vyzvěte vás.
Tato osoba se musela změnit a nesmí se vrátit. Takže to opravdu není jednoduchá otázka a chci k vám být upřímný. Nebude to populární odpověď, ale co se muselo změnit, byl způsob, jakým jsem jednal.
DR: Podívejte se na žluté dresy na zdi. Stále věříte, že to tehdy byla férová soutěž?
LA: Ano, mám. Ale tuto otázku byste měli položit mým bývalým konkurentům. Stačí se zeptat Jana Ullricha nebo Zülle. Zeptejte se 200 řidičů každý rok po dobu sedmi let.
DR: Ale řeknu, že to nebyla férová soutěž. To je hlavní problém dopingu, EPO. K dosažení odpovídajících výsledků potřebujete vhodnou léčbu a velmi dobré lékaře. To vše je velmi drahé. Takže nevíme, kdo byl skutečně nejlepší řidič.
LA: Pořád si myslím, že to byla férová soutěž, i když to může znít smutně. Náš systém byl dost konzervativní. Když jsem vyhrál své první turné, měl jsem startovní číslo 181 a začínal s divokou kartou. Byl to malý tým s napjatým rozpočtem – tohle nebyli New York Yankees. Nakonec – dobře, byl to obrovský tým. Časem se to ale rozrostlo.
DR: Nějak to úplně nesedí s prohlášeními USADA o „nejprofesionálnějším a nejúspěšnějším“ dopingovém systému.
LA: Pravda, ale ani to není pravda. Lance Armstrong nebyl největší podvodník v historii sportu. US Postal neměl nejprofesionálnější dopingový program. Stačí mít na paměti příběhy o bývalé NDR, Západním Německu, Turcích nebo SSSR a o tom, co se dnes stále děje ve velkých ligách profesionálního sportu.
Už jsem to pochopil. Travis Tygart a Usada potřebovali trochu povzbudit a tato slova měla cenu zlata, zvláště pro PR. Ale neodpovídají pravdě. Ano, doping proběhl, byla to špinavá a hrozná doba. Ale tyto titulky nejsou pravdivé.
DR: Bude doping i v budoucnu součástí sportu?
LA: Pokušení použít zkratku tu bude vždy. Zvlášť na akci, jako je Tour de France. Je to neuvěřitelně těžké. Je to krásné, ale také nesmírně těžké.
Nechci být spoiler a říkat, že doping bude vždy existovat – ale pokušení tu bude vždy.
Klíčový je posun v myšlení, ke kterému došlo v roce 2006 – jak je trvalý? Bude podrobeno těžké zkoušce. Když ne přes EPO, tak přes XYZ nebo ABC, to je jedno. Přijde to takhle a podrobí toto přehodnocení testu.
Těchto 200 mužů na kole, je skutečná komunita? Existuje takový konsenzus, který říká „Ne, nedopujte, vypadněte“? Tak se to stane. Stačí jen hrstka skandálů, aby se sport dostal do obrovských problémů.
DR: Nedošlo k tomuto přehodnocení již dávno? Nebyla tato nová kultura již zavedena?
LA: Ještě to není tak daleko, protože chybí potřebné struktury. UCI má velmi malou moc a ASO má naopak otěže. Pak jsou tu majitelé týmů, kteří mají sponzorské smlouvy, které nyní trvají sotva tři roky. A samozřejmě jsou tu jezdci, kteří jezdí na kole měsíc co měsíc, rok co rok.
Dokud nedojde v nějaké formě ke spolupráci, partnerství a spravedlivému rozdělení zisků, budou se vždy ozývat hlasy, které říkají 'Dělám, co chci!' Ale není to beznadějné, můžeme to změnit.
DR: Ztratili jste spoustu sponzorů. Jak vysoká byla finanční cena, kterou jste museli zaplatit za své chování? Můžete uvést číslo?
LA: Možná bych mohl, ale záleží na tom? Bylo toho hodně, ale takový je můj život. Nikdo by mě nelitoval, kdybych přišel o 100 milionů. Dívám se do budoucnosti.
DR: Stále máte velký soudní spor kvůli porušení smlouvy s US Postal. Jak moc jste si tím jistý?
LA: Nejsem si tím nutně jistý. Existuje dvanáct porotců, kteří rozhodnou, zda US Postal utrpěla odškodné 30 milionů dolarů. Ale stále věřím, že jako sponzor měli ze spolupráce prospěch.
Na tuto spolupráci jsem také hrdý. Jsem hrdý na to, co jsme dokázali. Kdybyste se v roce 1998 zeptali někoho na ulici na Poštovní službu, pravděpodobně byste se nedočkali kladné odpovědi. Stejně tak se zaměstnanci. V letech 1999 až 2004 to vypadalo úplně jinak.
Objevilo se nespočet zpráv, že násilí tam bývalo součástí každodenního pracovního života, skutečná tragédie. V letech 1999 až 2004 o tom již neexistují žádné důkazy. Byli hrdí na to, co dokázali, a byli uvedeni v novinách po celém světě.
Opravdu jsem si užíval řízení pro tyto lidi, byli to skvělí lidé jak nahoře, tak dole. Nevím, co těch dvanáct lidí řekne. Budu se bránit, jak nejlépe dovedu, a počkám na verdikt poroty.
DR: Dříve jste řekl, že jsme nyní téměř připraveni věc alespoň trochu ukončit. Někteří lidé jistě namítnou, že by to vyslalo špatný signál.
LA: A všichni ostatní? Tisíce, kterým bylo odpuštěno? Opravdu potřebujete jít příkladem? Jestli to tak opravdu musí být, tak to budu asi já, kdo bude trpět. Myslím, že to nikdo nechce, ale pokud je shoda opravdu na tom, že by měl být někdo pověšen za činy všech - natáhněte smyčku.
Zanechat komentář