26. dubna začala pro TEAM GREEN'N FIT sezóna Německého poháru v cyklistice 2015. I letos budou jezdci referovat o svých osobních závodních zkušenostech. Marion Wittlerová, která na trati 100 km obsadila 11. místo, začíná – v závodní den, který nebyl z hlediska povětrnostních podmínek úplně obyčejný.
Přežil jsem - aneb: masáž zdarma v Hohen Hagen
Dnes to nebyl Kolín, ale Göttingen, který byl úvodním závodem v kalendáři Německého poháru v cyklistice. Göttingen by však neměl být horší než tradiční rozmarné počasí.
Zatímco naši „krátcí jezdci“ dorazili do Göttingenu v sobotu, my dlouzí jezdci jsme raději strávili noc ve vlastních postelích a do Göttingenu jsme dorazili až ráno v den závodu. Příjezd proběhl podle plánu a uvolněné bylo i vyzvednutí startovních dokladů. Sparkassen-Arena je zvládnutelná, a tak jsem se se zbytkem zelené smečky setkal hned, jak jsem vstoupil do arény. Prvním rozhodnutím dne byl výběr oblečení. Předpovědi počasí byly rozporuplné, ale s deštěm se v každém případě dalo počítat. Ale docela mírné teploty. Takže nazout návleky na ruce a návleky, rychlá kontrola kola a pak vyrazit na startovní blok.
Jak skvělý začátek sezóny! Známé tváře, vřelé pozdravy a krátké, milé rozhovory. Do té doby to bylo ještě pohodlné. Nepršelo a s návleky na ruce bylo skoro příliš teplo. Počáteční fáze byla hektická a velmi stresující. Můj druhý největší deficit je udržení místa na zadním kole předního muž/žena. Rozhodně se musím naučit více používat lokty a nenechat se odstrčit. Jak jsem řekl, stále se musím učit... dnes jsem laskavě ustoupil všem, kteří mohli aspirovat na mou pozici. Ale hlavní pro mě bylo bezpečně projít prvním shonem.
První stoupání mi dělalo problémy. Moje nohy evidentně nesnášely maratonský běh minulou neděli. Naštěstí jsem v poli narazil na Annu z týmu Rose. Dobře se nám spolupracuje a moje hlava potřebovala někoho, na koho bych se mohla držet. To pak fungovalo docela dobře. Zhruba do poloviny závodu bylo skvělé počasí a mě štvalo, že jsem si nasadil návleky na ruce a návleky. Ale pak to začalo. Při přiblížení k Hohen Hagen náhle hrom, déšť, vodopády z nebe. Déšť se pak změnil v kroupy, zbytek udělal vítr – masáž na trase zdarma. Co pořadatelé v dnešní době nabízejí! Udivující! Sjezd byl samozřejmě příšerný – nulová viditelnost, minimální brzdný výkon…. Chtěl jsem jen bezpečně dorazit. Naštěstí to vyšlo, i když v posledních metrech jsem si uvědomil svůj největší nedostatek - absolutní nedostatek sprinterského talentu. Ale můžete pracovat na slabinách – a lidé potřebují cíle. Jsem tak rád, že jsem Göttingen přežil! Doufejme v lepší počasí a lepší nohy ve Frankfurtu.
Zanechat komentář