Triatlon: Švýcar Ronnie Schildknecht je jedním z nejúspěšnějších triatlonistů nedávné minulosti a nyní osmkrát (!!) vyhrál Ironman Zurich. Měli jsme příležitost hovořit s 36letým hráčem z BMC-Etixx Pro Triathlon Team powered by Uplace na BMC Team-up Camp ve španělské Altea.
Ahoj Ronnie – děkujeme, že sis na nás udělal čas i přes zimu! V tuto chvíli se brzy uzdravte.
Ronnie Schildknecht: Žádný problém – nějakou dobu jsem to nosil a klimatizace v letadle mě musela vyřadit. Nicméně nic, co by se nedalo zvládnout s trochou odpočinku a čaje.
Začněme něčím pozitivním: Triatlon se těší stále větší pozornosti veřejnosti i médií. Jak to vnímáte ze svého pohledu sportovce?
Ronnie Schildknecht: Máte naprostou pravdu. Triatlon byl v minulosti opravdu jen okrajovým sportem – podle mě do jisté míry stále je, ale v posledních letech to výrazně dohnal. Je tu fotbal, tenis a cyklistika, ale triatlon už naštěstí není těmto 'větším' sportům vzdálený. Ve Švýcarsku jsme měli sportovce roku z triatlonu několikrát [od víkendu také v Německu, poznámka d. Červené.].
Pořád je ale třeba říct, že většina veřejnosti vnímá Ironmana Hawaii především – nebo jak to vidíte vy?
Ronnie Schildknecht: Jistě, určitě. Havaj je nade vše. Pokud ale tuto jednu událost vnímáte jako výchozí bod, můžete na tomto základě jistě stavět. Velkým problémem ale stále je, že marketing mnoha akcí je prostě mizerný.
Z cyklistiky je také znovu a znovu slyšet problém marketingu – je tu i pár velkých akcí, které jakoby upoutají veškerou pozornost...
Ronnie Schildknecht: Jistě, ale bez ohledu na to, zda jde o triatlon nebo cyklistiku, je to velmi složité téma. Samozřejmě záleží i na tom, jak a kde se peníze rozdělují. Většina Ironmanových akcí je velmi orientovaná na zisk a nemají velký zájem na tom, aby sportovci vydělávali peníze. Mnoho organizátorů má zcela pravdu, že určitým způsobem vedeme stínovou existenci. Z dlouhodobého hlediska si ale tato taktika prostě podřeže větev, na které sedíme všichni společně. Možná se to v budoucnu se stále vzrůstající pozorností změní.
Doufejme, že vy jako sportovci budete brzy těžit z rostoucí pozornosti
Ronnie Schildknecht: Mohu mluvit jen za sebe, ale osobně nemám důvod si stěžovat. Ostatní triatlonisté to mají určitě těžší než já, takže je dobré vidět nějaký pohyb ve věci.
Když už mluvíme o velké pozornosti. Jak je to u vás osobně? Poznávají vás lidé na ulici? Jste osloveni?
Ronnie Schildknecht: No, Švýcaři jsou obecně dost rezervovaní, když na to přijde. Tu a tam si všimnu, že se na mě někdo dívá a možná se diví, kde mě už viděli. Měl jsem i jedno nebo dvě televizní vystoupení, takže lidé alespoň znají moji tvář. Fanoušci mě ale moc neoslovují a neobléhají – to pro mě taky není špatné (smích).
Pojďme si říci něco málo o minulé sezóně. Jaký je váš osobní vrchol?
Ronnie Schildknecht: To byl určitě Ironman Zurich. Na jednu stranu to byl nejlepší závod z hlediska mého osobního výkonu. Rád bych tento výkon použil znovu na Havaji, ale bohužel to nevyšlo. Ale vyhrát v Curychu poosmé bylo prostě skvělé.
Co se dělo v Koně? Po cyklistice jste to museli vzdát.
Ronnie Schildknecht: Ano, dny předtím jsem byl ve špatném zdravotním stavu. Byl jsem na Havaji a trénoval, ale ten den mi to prostě nepřidalo. Škoda.
Měl jste tedy předtuchu hned od začátku?
Ronnie Schildknecht: Ne, ne nutně. Vlastně bylo všechno ještě v pořádku – i když jsem nasedl na motorku, byl jsem stále plně soustředěný a myslel jsem si, že všechno je ještě možné. Ale asi po 100km jsem cítil, že nádrž je nějak prázdná. Po 120 km jsem věděl: To nepůjde. Znám sebe a své tělo už docela dobře, takže to dokážu dobře posoudit. Pak nemám problém v závodě říct: to je pro dnešek vše. Je to vždycky frustrující, zvláště na Havaji, ale k ničemu to není.
Rozhodli jste se také pro nový způsob přípravy na Konu v letošní sezóně – chyba zpětného pohledu?
Ronnie Schildknecht: Správně, rozhodl jsem se přijet o několik týdnů dříve, abych se mohl přizpůsobit atmosféře a klimatu. Nevím, jestli to byla chyba, ale určitě bych to už neopakoval. Teď už vím, že to nebylo moje věc, ale nelituji ani toho, že jsem zkusil něco nového. I když jste tu tak dlouho jako já, nikdy se nepřestanete učit. Kromě toho někdy prostě musíte prolomit tuto tréninkovou vyjetou kolej, tuto rutinu.
Takže příště to bude zase vaše ‚klasická příprava‘?
Ronnie Schildknecht: Ano, myslím, že ano. Většinou přijíždím tak deset dní před závodem a mám dost času se připravit a upravit.
Bohužel pro vás Havaj nikdy nebyla opravdu dobrým místem – na rozdíl od Curychu. Frustruje vás to nebo vás to zneklidňuje?
Ronnie Schildknecht: Ne, vůbec ne. Prostě vždycky tolik záleží na tvaru dne a já prostě musím mít hlavu svěží. V Koně je vlastně vždy možné všechno – od vyřazení jako letos až po pódium – doufejme, že někdy v budoucnu. Proto by byla frustrace zcela špatným přístupem a nadále si věřím.
Máte k tomu všechny důvody – už přes deset let jste velmi úspěšní – všímáte si toho ještě?
Ronnie Schildknecht: Uf, těžké. Jasně, mám radost z každého nového úspěchu – ale někdy je prostě potřeba si trochu oddechnout. V této sezóně jsem také jednou cítil: stop, jen potřebuji trochu času pro sebe a své myšlenky. Už 13 let jsem na vrcholu triatlonu a nikdy jsem se pořádně neohlížel. Teď je mi 36 a na podzim kariéry - všechno mě to tak rychle přešlo, úžasné!
Dostává vás tento velký úspěch pod tlak?
Ronnie Schildknecht: Ani ne tak úspěch samotný, ale spíše očekávání – jak zvenčí, tak ode mě, ale teď se s tím dokážu dobře vypořádat a nasměrovat to pozitivními směry. Pro mě je to spíše další motivace než zátěž.
Řekl jsi to – máš za sebou už 13 velmi úspěšných let v triatlonu. Teď tě jen donutím ohlédnout se. Jste hrdí na to, čeho jste dosáhli?
Ronnie Schildknecht: (smích) Já jsem zvláštní případ. Jsem chlap, který si vždycky myslí, že to mohl udělat lépe. Nemám pocit, že bych dokázal něco mimořádného...
No, prodáváte se hluboko pod cenou!
Ronnie Schildknecht: To je můj způsob, hrdost může být jen špatný výraz. Nebudu se pořád plácat po zádech a říkat: 'Výborně!' – ale jsem docela spokojený s tím, čeho jsem dosáhl. Jen doufám, že se snad ve vzdálenější budoucnosti dokážu ohlédnout a ocenit, co se stalo a co jsem dokázal.
Doufám v to taky! Zasloužíš si to. Každopádně děkuji za milý rozhovor a přeji hodně úspěchů v další sezóně!
Zanechat komentář