Ötztalerský cyklistický maraton, mýtus mezi cyklisty v grandiózní scenérii tyrolských Alp na 4 průsmycích, 238 km a 5500 hm.
Tým Green 'n Fit samozřejmě nemohl zůstat stranou, a tak jsme do Söldenu cestovali s motivovaným týmem ve složení Marion Wittler, Thomas Frost, Stefan Frost, Jonathan Reuning a já, Peter Mertens.
Individuální příprava v posledních hodinách před maratonem vypadala pro každého jinak. Zatímco Marion v sobotu opět dobyl Timmelsjoch a v sobotu si dal nohy nahoru, já se rozhodl, stejně jako loni, dát si v sobotu trochu předpětí. Za tímto účelem jsem absolvoval 40 km túru do krásného Ventu s mírným špičkovým zatížením.
A byla tu opět neděle = závodní den.
Se zhruba 4500 účastníky začíná první závod o nejlepší umístění ve startovních blocích. K tomu mi zazvonil budík ve 4:45, což bylo zbytečné. Už jsem byl vzhůru a zaneprázdněný přípravami. Najíst se, obléknout, poslední kontrola kola a jedeme. V 5:15 jsem byl v dobré pozici ve druhém startovním bloku čekajícím na start. Ani spoluhráči nebyli daleko a byli dobře naladěni a umístěni. Počasí přálo a slibovalo krásný den.
Mohlo to začít. Přesně v 6:45 se ozvala rána z děla a obrovský červ cyklistů vyrazil směrem na Ötz. Tato poměrně delikátní fáze závodu, ze které jsem měl velký respekt, proběhla bez problémů a bez většího vzrušení. Všech 5 jsme tuto nervózní a rychlou fázi závodu zvládli bez pádu.
Tady u vjezdu do Ötzu závod opravdu začíná prvním průjezdem.
Irrytmický Kühtai se strmými rampami. V posledních týdnech před akcí jsem byl skeptický, zda příprava probíhá dobře. Nyní by se to mělo ukázat. A dopadlo to dobře. Chytil jsem dobrou partu, se kterou jsem dokázal rychle zvládnout přihrávku. Sestup z Kühtai je sen. Technicky nenáročný a tudíž velmi rychlý na jízdu. Skvělá zábava.
Topograficky je Brenner vlastně maličkost. Ale při správném tempu to taky bolí. Zpočátku jsem nebyl úplně spokojený se skupinou, ve které jsem byl. Jednotné předení nefungovalo. Někteří jezdci zůstali mimo a v týmu nebyl žádný skutečný impuls. Na konci průsmyku a při sjezdu se to zlepšilo a Brennerský průsmyk byl dobyt rychle a bez incidentů.
Další věcí v nabídce byl Jaufenpass a první známky únavy byly pomalu patrné. Ale i tak to běželo celkem hladce. Když jsme dorazili na vrchol, mega atmosféra nás povzbudila. Celkově byla atmosféra po celé trase opět fantastická.
Fanoušci vás tedy tlačili do sestupu, který byl o něco náročnější než ty předchozí. Ale bezpečně jsem dorazil dolů do St. Leonhard.
Stejně jako v minulém roce vás zde přivítala stěna vedra a při nástupu do prvních zatáček bylo pocitových 40°C. Jakékoli ochlazení zahradní hadicí nebo lahví na vodu bylo vítáno. Osobně jsem se s tím sžil poměrně dobře a na Timmelsjoch jsem se spolutrpiteli vyšplhal zatáčku po zatáčce, hm po hm. Když jsem se dostal nahoru, byl jsem docela vyčerpaný, ale také šťastný, protože cíl nebyl daleko. Nebyl by to ale Ötztal, kdyby po něm nenásledovala nějaká podlost. Po první velmi rychlé části klesání, na které je dosahováno rychlosti přes 100 km/h, následuje malé střední protistoupání cca 200 m převýšení. V tuto chvíli to bolí jako čert.
To, co následuje, je čistý požitek. Poslední sjezd ve vysoké rychlosti. Poslední zatáčky a vjezd do Söldenu. Se skupinou 4 lidí jsem si tu užil spoustu legrace a společně jsme jeli směrem k Zeilu. Poté vjezd do Söldenu. Čistá husí kůže, prostě skvělý zážitek. Odbočte doprava, přes most a vjezd do cíle. Následuje čistá radost a adrenalin.
Obavy z formy byly neopodstatněné. S 8:21 minutami jsem byl téměř o 2 minuty rychlejší než v předchůdci a tudíž nesmírně šťastný.
I spoluhráči projeli cílem spokojení a se skvělými výkony. BÄÄÄÄÄM. Jen Stefan byl zklamaný. Už dorazil nemocný, ale nechtěl, aby mu byl odepřen start. Bohužel se závod nemohl uskutečnit za podmínek, ale s nemocí, a tak musel Stefan bohužel závod předčasně ukončit. Dobrá věc je, že už má cíl pro rok 2017.
Na tomto místě by tým rád poděkoval všem fanouškům na trase i v cíli, pořadateli, mnoha pomocníkům, podporovatelům a samozřejmě všem sponzorům Team Green 'n Fit.
Zanechat komentář