Cyklistika: Mučte se, prase! Je asi jen málo sportů, kde mohou aktivní lidé trpět tak špatně jako v cyklistice. Je třeba překonat vzdálenosti 200 kilometrů a zdolat největší průsmyky. Jako by toho nebylo dost, sportovci se musí utkat i v soutěži. Není neobvyklé, že nejmenší rozhodnutí rozhodují mezi vítězstvím a porážkou. Často je potřeba trocha štěstí. Ale co se stane, když se toto štěstí nenaplní? V tomto článku se postaráme o nešťastné cyklisty roku 2016.
Zničující tréninková nehoda Giant-Alpecina
Pády nejsou v cyklistice nikdy vítány, ale jsou zvláště ničivé, když je způsobí auto. 23. ledna tohoto roku se taková nehoda stala na tréninkovém kempu Giant-Alpecin ve Španělsku. Sextet ve složení Chad Haga, Warren Barguil, Fredrik Ludvigsson, Ramon Sinkeldam a dva Němci Max Walscheid a John Degenkolb cestovali poblíž Valencie. Podle oficiálních informací jeli dva vedle sebe, ale na rozdíl od řidiče byli na pravé straně vozovky. 73letý řidič je původem z Velké Británie a jel ve Španělsku na špatné straně silnice. To mělo za následek čelní střet šesti profesionálních cyklistů.
Po srážce byli řidiči umístěni a ošetřeni ve dvou nemocnicích. Někteří z nich utrpěli kromě odřenin a modřin také hluboké řezné rány a zlomeniny kostí, které si vyžádaly operace. Je skoro zázrak, že se to žádnému profesionálovi nezhoršilo. Většina z nich mohla opustit nemocnici po několika dnech. Jak sezóna postupovala, všichni se vrátili na kola. Přesto někteří zmeškali začátek sezony. Například John Degenkolb se do své vrcholné formy nedostal až na Tour de France. Svá jediná dvě vítězství v sezóně slavil na Arctic Race of Norway a Münsterland Giro. Rok měl pro Maxe Walscheida šťastný konec: Na Tour of Hainan na konci října vyhrál 23letý jezdec pět etap.
Černý rok Stevena Kruijswijka
Když přemýšlíme o Nešťastných cyklistech 2016, vybaví se nám jedno jméno: Steven Kruijswijk. Holanďan měl letos všechno, jen ne štěstí. I kdyby měl Kruijswijk pravděpodobně nejlepší rok své kariéry, mohlo to být mnohem lepší. Určitě nebyl považován za jednoho z favoritů na květnovém Giro d'Italia, vzal růžový dres a vypadal nenapadnutelně. Před startem 19. etapy měl náskok téměř pěti minut před pozdějším vítězem Vincenzem Nibalim. Cestou z Pinerola na vrchol hory v Risoulu však o turné stejně přišel. Při sestupu ho to tlačilo příliš daleko, takže narazil do stěny ze sněhu a ledu. Vstal bez zranění a jel dál, ale musel dvakrát zastavit, nechat si kolo opravit a případně vyměnit. Hodiny stále tikaly a závod byl ztracen. Nibali vyhrál etapu a nakonec i Giro. Kruijswijk byl nakonec až čtvrtý.
To ale neměl být konec Kruijswijkovy smůly: o pár týdnů později chtěl bojovat o dobrý výsledek na Vueltě a Espaně. Daleko se však nedostal. Ale tentokrát to nebyla jeho chyba. Bezpečnost na trase byla spíše nedbalá. V 5. etapě pořadatelé skutečně zapomněli zajistit silniční sloupek poblíž cíle. Byl asi metr od obrubníku. Ve smečce jezdců tuto překážku nemohli vidět všichni zúčastnění. Steven Kruijswijk zahřímal plnou rychlostí, tvrdě narazil na asfalt a vzápětí si zlomil klíční kost. Musel Tour předčasně vzdát a sezóna skončila. Jako cyklistickému fanouškovi lze Stevenu Kruijswijkovi do nadcházející sezóny popřát jen to nejlepší. Pokud se vrátí tak silný, jako byl na Giro d'Italia 2016, brzy dá na tento černý rok zapomenout.
Smůla místo zlata: Henao, Nibali & Dennis na olympiádě
Olympijské hry byly pro mnohé profesionální cyklisty letos jistě vrcholem. Tři z nich měli během závodu šanci na zlatou medaili. Jenže pak přišla smůla za rohem. Olympijský silniční závod se rozjel. Když Vincenzo Nibali a Rigoberto Uran zaútočili společně s Rafalem Majkou, zdálo se, že rozhodující únik byl úspěšný. Tři jezdce takového formátu lze jen stěží přivést zpět tak blízko k cíli. Tři medaile se zdály téměř zabrané, než to konečně šlo z kopce. Je skoro ironické, že sjezd všeho možného zmaří Nibaliho zlatý sen, protože Ital je ve skutečnosti považován za jednoho z nejlepších sjezdařů současnosti. Ale došlo k pádu. Nibali a Henao byli dole a závod pro ně skončil. Nibali si zlomil klíční kost, Henao pánev. Rafal Majka vyvázl bez zranění a vybojoval bronz.
Rohan Dennis na olympiádě v Riu naštěstí vyvázl bez pádu. Australan chtěl urvat medaili v individuální časovce. Během prvních mezičasů to pro tento projekt vypadalo opravdu dobře. Po zhruba 20 kilometrech byl ve vedení s náskokem téměř 25 sekund na pozdějšího vítěze Fabiana Cancellaru. I po téměř 35 kilometrech byl jediný, kdo se ještě dokázal Švýcarům postavit. Pak ho ale předjel defekt: zlomila se mu řídítka a musel vyměnit kolo. Poté už australský šampion v časovce nemohl najít krok. Ztrácel sekundu po sekundě a skončil až pátý. Medailový sen se stále rozplýval. O něco málo přes šest týdnů později se Dennis chystal vyhrát celkové Eneco Tour. Tentokrát mu v triumfu zabránil pád. Na poslední etapě do Geraardsbergenu upadl na mokré dlažební kostky a utrpěl oděrky kůže. Vzdal se a prohrál turné. Jakkoli mohl být rok pro Dennise hořký: Všem nám působivě ukázal, že umí zazářit na několika terénech. V budoucnu od něj uvidíme mnohem více.
Další retrospektivní články:
Přehled velké sezóny: To nejlepší z cyklistiky 2016 – část 1/2
Přehled velké sezóny: To nejlepší z cyklistiky 2016 – část 2/2
Přehled velké sezóny: Nejlepší jezdci roku 2016
Přehled velké sezóny: Cyklistické propadáky roku 2016
Přehled velké sezóny: To nejlepší z cyklistiky roku 2016 ve 30 obrázcích
Velký přehled sezóny: Cyklistická překvapení roku 2016
Zanechat komentář