Spectrum: V roce 1991 byl zpěvák skupiny Prinzen Sebastian Krumbiegel velmi okouzlující ohledně jízdních kol. V písni „My Bicycle“ chválil řidiče a zdůraznil potěšení z jízdy na kole. O 16 let později, i když ne nutně kvůli písni, dostává cenu za osobnost nejvíce přátelskou k cyklistům. Cena bude předána 3. dubna na Národním cyklistickém kongresu v Mannheimu.
Oceněním se frontman skupiny Prinzen připojuje k dalším osobnostem, jako jsou Jürgen Trittin a Peter Lohmeyer. Německá cena za kolo je iniciativou Spolkového ministerstva dopravy a digitální infrastruktury a pracovní skupiny měst, obcí a čtvrtí v Severním Porýní-Vestfálsku, které jsou přátelské k chodcům a cyklistům. V rozhovoru odpovídá nový vítěz ceny na otázky.
Prinzen zpěvák Sebastian Krumbiegel v rozhovoru
Proč si myslíte, že dostáváte toto ocenění?
Dobrá otázka – zpočátku jsem byl sám překvapen, když jsem byl požádán. Určitě jsou aktivnější cyklisté než já, i když momentálně jezdím celkem pravidelně. Možná je to i tím, že jsem léta členem Rady kvality Pegasus. Jedná se o proslulou skupinu, kterou uvedlo k životu největší evropské sdružení prodejců jízdních kol ZEG. Chceme propagovat cyklistiku jako takovou. Je to nejekologičtější způsob dopravy, který si zaslouží větší publicitu, a o to se staráme.
Jak často a jak často jezdíš na kole?
Vlastně jsem klasický fair-weather jezdec, to rád přiznávám. Ale teď jsem v lednu přestal kouřit – taky bych mohl říct: před pěti až šesti kilogramy – jak už to chodí. To mě v posledních týdnech povzbudilo k pravidelnému řízení, a to i ve větru a počasí, a musím říct: je skvělé, když nosíte správné oblečení. Kdy a jak ses naučil jezdit na kole? To muselo být ještě předtím, než jsem se narodil (smích). Myslím, že to bylo v předškolním věku. Později, když jsem byl Thomaner, bylo považováno za dobrou etiketu mít kolo, byl to téměř jakýsi symbol společenského postavení. Šlo méně o technicky nejlepší kolo a více o vzhled, cool zpětná zrcátka nebo stylové polepy.
Máte nějakou oblíbenou prohlídku nebo třeba zasvěcený tip?
Bydlím v Lipsku, což je moje absolutně oblíbené město, z úplně jiných důvodů. Lipsko je mimo jiné opravdu cyklistické město se spoustou zeleně a dobře propracovanými cyklostezkami. Máme dokonce semafory speciálně pro cyklisty. Moje oblíbené trasy jsou v Lipsku a okolí. Na jihu města začíná lužní les a na hranicích jsou všechny bývalé povrchové těžební jámy hnědého uhlí, které byly před lety zatopeny a nyní tvoří nádhernou jezerní krajinu. Okruh kolem jezera Cospudener See je dlouhý 11 km a rád ho absolvuji znovu a znovu.
Co je pro vás na cyklistice fascinující?
Jste na čerstvém vzduchu, pohybujete se a zvláště ve městě se často dostanete z bodu A do bodu B rychleji než autem.
Byla to také inspirace pro váš hit „My Bike“?
„Na kole jezdí jen fajnšmekři a vždy se tam dostanou rychleji“ – ano, vážně: Když jsem byl jako 11letý v Japonsku s Thomanerchorem, vždy jsme jezdili z koncertu na koncert v nejmodernějších autobusech. Dodnes si pamatuji, jak jsme byli překvapeni, když nás v dopravní špičce v Tokiu znovu a znovu předjížděli cyklisté, kteří se proplétali lavinou aut. To jsme tenkrát nevěděli – zácpy, na východě bylo málo aut.
Co si myslíte o elektrokole?
Naprosto v pohodě. Mám jeden už několik let. Při své první jízdě jsem byl ohromen a okamžitě mě to chytlo. Je to opravdu skvělé, zábavné a i přes motorickou podporu si zacvičíte.
Pokud jde o vaši práci v Radě kvality PEGASUS: Co jste již udělal?
Pro mě byly nejvíce vzrušující cesty do Vietnamu, Kambodže, Singapuru a Malajsie. Mimo jiné jsme se podívali do továren, které vyrábějí většinu kol, na kterých tady v Evropě jezdíme. Chtěli jsme si ověřit, zda jsou výrobní podmínky spravedlivé a humánní a byli jsme opravdu nadšení. Nikdy jsem si nemyslel, že mě něco takového vzruší, ale bylo vážně působivé vidět, jak moderní a skutečně high-tech tyto továrny jsou. Spustili jsme tzv. workshop Pegasus quality - jakýsi TÜV pro kola a v současné době probíhá studie o zdraví při jízdě na elektrokolech, což je náš současný přístup.
Co jako cyklista chcete od politiky a samosprávy?
Být náročný je vždy velmi snadné. Ale samozřejmě je důležité věnovat pozornost tomu, že šetrnost k cyklistům se stává čím dál tím větším problémem, zejména ve velkých městech. To je teď budoucnost. Mnoho vnitřních měst bude v příštích několika letech bez aut, a to je dobře. Rozšiřování cyklostezek je v kompetenci politiků a místních úřadů a to lze znovu a znovu podporovat. Ale každý z nás má zodpovědnost, pokud jde o férovou jízdu na silnicích. Jako řidič auta versus cyklisté nebo jako cyklista versus chodci. To byl také důvod, proč jsme spustili kampaň „Jezdím srdcem“ a na jejím začátku v Berlíně na Tempelhofer Feld jsme vytvořili nejdelší cyklistickou řadu na světě. Politika férovost regulovat neumí, o to se musíme postarat sami, každý jednotlivec, a to není tak těžké.
Zanechat komentář