Vážení čtenáři,
loňské smoothie se podle očekávání opakovalo, protože jsme letos zvládli soustředění na slunné Istrii. Směs potu, zábavy, fyzické námahy a možná i jedné či dvou slz učinila tyto dny nezapomenutelnými. Tuto jedinečnou chuť završila obzvláště dobrá meziklubová spolupráce.
Minulý rok jsme snili o tom, že nás na hoře míjejí Greipel, Geschke a spol. Tentokrát jsme ale byli ohromeni, když nás v kaňonu předjel nejrychlejší řidič na světě – Rene Enders.
Spolu s námi, mládežnickými jezdci a žákovskými jezdci v kategorii U15, najezdil četné tréninkové kilometry. Když jsme spolu šli na K1, dokázal nám dát pár užitečných rad a tipů. Informoval nás také o dopingových kontrolách, o tom, jak probíhají a co byste měli jako poctivý sportovec zvážit, aby nedošlo k nedorozuměním. Na tomto místě mnohokrát děkuji za poučnou hodinu.
V rámci tréninkového kempu byla možnost položit Rene Endersovi ještě pár otázek, protože kdo ví, kdy budeme mít příště možnost si s ním v klidu a pohodě popovídat.
Rozhovor s René Endersem
Pane Endersi, jak to, že tady děláte soustředění společně se školními a mládežnickými řidiči? Byla to čistá náhoda, nebo spontánní rozhodnutí?
Nebylo to úplně spontánní. Už delší dobu se věnuji cyklistice a pomalu musím přemýšlet, co budu dělat po kariéře. Vzhledem k tomu, že základní výcvik byl v tuto chvíli na mé agendě, nabídl jsem Stephanu Hauspurgovi, aby podpořil mladé Duryňany a doprovázel je během jejich tréninků.
Jaký máte jako dráhový sprinter pocit, že zvládnete tréninkové jednotky do 150 km v horském terénu? Máte problémy na horách?
Rozhodně platí, že jako dráhový sprinter nestrávíte na silnici tak dlouho. Měl jsem však již zkušenosti ze soustředění zde v Chorvatsku jako mladý řidič, a proto jsem věděl, do čeho jdu. Ale je to těžké, protože školáci a mladí jezdci jsou teď na hoře poměrně rychlí. Ale myslím, že to dokážu docela dobře kompenzovat. (usmívající se)
Přinesl vám uplynulý týden vzpomínky na předchozí soustředění?
Ano, samozřejmě, Stephan Hauspurg tam tehdy byl také a jezdili jsme spolu do hor. Od mého posledního soustředění tady uběhlo 14 let. Proto jsem si toho až na kaňon, Mirnatal a pár fragmentů, co se tras týkalo, tolik nepamatoval. Ale rozhodně je příjemné se sem vracet a je vidět, že se toho zase tolik nezměnilo.
Strávili jste v posledních dnech své KB dny správně?
Ne, nemám. Své dny KB jsem trávil pilným tréninkem. To znamená, že jsem nedělal klasické bloky po dvou. Udělal jsem dva bloky po pěti. První den volna jsem dělal silový trénink se standardními dřepy. Druhý odpočinkový den jsem si pak opravdu vzal a třetí jsem strávil opět na posilovně a zkouškami na dráhovém kole.
Jsou dny, kdy se vám nechce na kolo? A jak se takovými motivujete?
Samozřejmě jsou také dny, zvláště když jste viděli ten jeden den, kdy počasí pro jednou nebylo hezké. Pak samozřejmě klesá i moje motivace sednout na kolo. Myslím, že každý z nás, kdo se věnuje cyklistice, má na mysli určité cíle, kterých chceme dosáhnout, a pokud tyto cíle máte na mysli, stačí se jich držet a pak spolknout tohle špatné počasí a pak říct, že je to dobré pro celkový výsledek, pak dosáhnout cíle.
Jak jsi jedl během tréninku a co máš v láhvi s vodou?
Pokud jde o silniční trénink, hraje samozřejmě velkou roli jídlo a pití za jízdy. Tady u těch mladších se to zatím schematicky neděje. Pro mě si ale plán dělám dopředu, je to relativně jednoduché, ale znám délku trasy a tím pádem také vím, kolik tyčinek jím a kdy piju kde a kolik. Samozřejmě se musím najíst dřív, než budu mít hlad, abych nedostal hlad nebo dehydrataci. Obvykle to dělám s normálními müsli nebo proteinovými tyčinkami. V mé láhvi na pití jsou izotonické věci, ale také voda.
Co je pro nás vždy velmi těžké kvůli krátkým přestávkám mezi soutěžemi na trati, je výživa mezi nimi. jak se tam mají?
Je opravdu docela těžké udržet se nad vodou mezi soutěžemi. Abych byl upřímný, záleží to i na mně. Obvykle to dělám s bílkem nebo proteinovým koktejlem a pak se samozřejmě snažím nejíst nic mastného, takže mezi tím není chleba nebo něco podobného. Můžete pak sníst další tyčinku, ale jinak se většinou snažím vyjít s shakem.
Když se tolik věnujete dietě, jaké je vaše oblíbené jídlo a pití?
Moje oblíbené jídlo je hovězí filet, pečený co nejsyrovější. A můj oblíbený nápoj, kromě Vita-Coly, je Martini jako alkoholický nápoj.
Kvůli nešťastné události momentálně jezdím na jednom z jejich starých kol. Jaké úspěchy jste již s Meridou zaznamenali?
V prvním ročníku jsem jezdil na tvém současném kole. Vzhledem k tomu, že jsem na silnici nebyl úplně nejlepší a neměl žádné velké úspěchy a už si to nepamatuji, tak na tuto otázku vlastně nedokážu odpovědět.
Pamatujete si ještě na své první závodní kolo? Jak to vypadalo a co to bylo?
Tehdy jsem od klubu dostal své první závodní kolo. Byl to rezavě červený diamant s rámovými převody, takže to bylo opravdu špatné kolo. Později jsem si koupil nebesky modré Bianchi za peníze na zasvěcení mládí a první úspory.
Pro nás jako sedmáky, osmáky a deváťáky se vždy naskýtá otázka, jak skloubit školu a sport. Jak to zvládli?
To je vždy velmi těžké. Čas od páté do desáté třídy jsem strávil na normální střední škole. Samozřejmě to bylo velmi těžké, protože jste přišli ze školy ve 14:30, hodili jste školní tašku do rohu, oblékli se a ve 14:45 už jste byli na kole. To se trochu uvolnilo, když jsem v roce 2003 přestoupil na sportovní gymnázium. Tam samozřejmě platilo, že vše z rozvrhu bylo sladěno s tréninky a závody. Co se učení týče, život na internátě vás nutí vzít část svého osudu do vlastních rukou. Musíte poměrně rychle dospět. To se mi docela povedlo, takže jsem neměl žádné větší problémy.
Dříve jste mluvil o budoucnosti. Jak to má pokračovat?
Plán je tedy takový, že nejprve pojedu v červnu německý šampionát a pak se rozhodnu, jak bude moje kariéra pokračovat. Úmyslně jsem se letos vyřadil z mistrovství světa. Protože jsem byl z olympiády prostě trochu otrávený nebo unavený. Protože jsem se v březnu minulého roku stal otcem, chtěl jsem mít jen trochu více času na rodinu.
Můžete nám na závěr dát nějakou radu do budoucna?
V zásadě je důležité mít cíl, kterého chcete opravdu dosáhnout. A měli byste si být vědomi toho, že pokud se na tréninku necítíte a trénink jen odsedíte, pořád ten sport děláte jen pro sebe. Nikomu tím nemůžete udělat laskavost. Svým rodičům můžeš udělat laskavost tím, že budeš chodit na trénink, ale musíš si položit otázku, zda se později opravdu chceš stát profesionálním sportovcem. Můžete oklamat všechny ostatní, ale vždy jste k sobě upřímní a ano, myslím, že byste si měli být vědomi, že to děláte pro sebe...
Dobře, pane Endersi, pak bych vám rád poděkoval za rozhovor a možná budete opět u toho na dalším soustředění tady v Chorvatsku.
Čas na Istrii utekl jako posledních pár let a na naše chorvatské smoothie budeme i letos dlouho vzpomínat. Díky četným společníkům a jejich obětavé podpoře se nám podařilo vytvořit dobrý základ pro nadcházející sezónu.
Doufám, že se mi i tentokrát podařilo vás svým příspěvkem inspirovat a těším se na nadcházející sezónu.
Lennert Lifka
Zanechat komentář