Ötztalerský cyklistický maraton 2017 – reportáž ze závodu Tanja Dittrich / Team Lübbering
Letos to profesionálové odstartovali v pátek s Pro Ötztaler 5500. Postavil jsem se na vrchol Kühtai a skutečně jsem očekával uzavřené pole a možná i odtrženou skupinu. Ale pole bylo totálně roztříštěné! Jeden se díval do ubolených tváří. Je hezké vidět, že klady se neliší. Michael byl na trati při posledním ze 4 průjezdů, Timmelsjoch. Cílovou čáru nakonec projela jen necelá třetina jezdců. Zatímco profíci se dostanou ven "včas", všichni se probojují, bez ohledu na to, jak dlouho...
Po této předzvěsti jsme s Michaelem stáli v neděli přesně v 05:30 na startovním roštu v Söldenu. Teď už ale bylo na čase čekat a udržovat se v teple, protože start měl být až v 6:45....
Čas však ubíhal rychleji, než se čekalo, a tak se to konečně rozjelo. Sestup ze Söldenu do Ötz jsme oba přežili bez nehody, pole je zde vždy velmi neklidné. Po odbočce na Kühtai si každý nasadí své tempo a pole se narovná. Michael se rozhodl jet podle své tepové frekvence a ne o moc více než 160 bpm. Tento plán vyšel. Vzhledem k dobrým povětrnostním podmínkám jsme jej mohli nechat běžet na sjezdu Kühtaigut, takže Garmin krátce zobrazil tři číslice. Na Brenneru jsem to chtěl mít v klidu, i když jízda ve skupinách zde vybízí k vyššímu tempu. Michael také chytil rychlou 15člennou skupinu, ve které nemusel předjíždět. Na Brenneru si Michael vzal první přestávku na občerstvení, dobře věděl, že skutečné výzvy s Jaufpass a Timmelsjochem teprve čekají. Na Kühtai už jsem se nakrmil a spěchal dál na občerstvovací stanici.
Jaufpass mi vyhovuje, mohl jsem zde zajet svůj nejlepší horský čas. Především jsou zde vždy příjemné zastíněné pasáže.
Začátek Jaufenpassu byl pro Michaela trochu těžký, ale po SqueezyEnergy Gelu a vyhlídce na další občerstvovací stanici na vrcholu Jaufenpassu to šlo zase hladce.
Tři ze čtyř přihrávek byly provedeny! Nyní zbývalo ještě zdolat 29 km dlouhý Timmelsjoch.
Na tréninku si říkáte, že to není tak hrozné a především ta krajina je mega krásná! S Ötzim je to jiné, nohy už lezly docela dost a letos touto dobou už bylo docela teplo. Určitě si s sebou tedy vezměte občerstvovací stanice, abyste měli dostatek vody, nebo se jako Michael spolehnout na rakouský národní nápoj, o kterém se říká, že vám dá křídla, jako poslední zdroj energie. Oba jsme našli svůj krok a klikali zatáčkou za zatáčkou.
Před námi bylo dalších 11 prudkých kilometrů vysokohorským terénem. Předběhli jsme první tlačící se (!) účastníky. Teď se z toho stal opravdový boj, ale tady bychom se určitě netlačili. Konečně se objevil tunel. Ještě tři serpentiny, pak by to mělo být víceméně ploché až k vrcholu průsmyku. Nyní by následoval už jen sjezd do Söldenu. Jen sestup? Stále bylo stoupání k mýtné stanici; ale i tohle přes mírné křeče rychle uteklo a pak už to bylo do cíle v Söldenu opravdu jen z kopce. Nadšení diváků a nálada v cíli byly ohromující. Počasí po celý den perfektně fungovalo, a tak mohl Michael dokončit svůj první Ötzi po 9:19:44 jako celkem 936 (518 AK) velmi spokojený a velmi vyčerpaný. Pokud jde o můj cílový čas: těsně mimo značku je také konec! Cíl byl necelých 10 hodin, realita byla 10:02 hodin (a tedy 69. a 27. místo v AK). To by neměla být omluva, ale RAA Challenge mě stál zrnko nebo dvě, což jsem asi při plánování závodu podcenil. Snažil jsem se dostat bolesti zad včas pod kontrolu pomocí masáže a tejpování. Závěr: Příští rok tam musím znovu!!
Zanechat komentář