MTB News / Rozhovor: Jezdec týmu Bulls Simon Stiebjahn má za sebou bohatou sezónu s mnoha vzestupy a pády. Celkový závěr je ale se čtvrtým bundesligovým titulem v řadě a dvěma medailemi na německém šampionátu nadmíru pozitivní. V rozhovoru také mluví o řešení neúspěchů, své kariéře a své tréninkové skupině s Jashou Sütterlinem, Johannesem Fröhlingerem a Simonem Geschkem.
V: Na začátku zcela spontánně: Co bylo vaším největším vrcholem letošní sezóny?
S: To byl jednoznačně víkend německého mistrovství v Bad Salzdetfurthu. V pátek zlato v Eliminator Sprintu a pak samozřejmě stříbro v neděli v Cross Country, kde jsem nikdy předtím medaili nezískal. Víkend jako celek byl pro mě absolutním vrcholem letošního roku.
V: Ale ne jediný úspěch – letos vám to šlo opravdu dobře.
S: Dá se to tak říct. Samozřejmě jsem byl také velmi šťastný, že jsem vyhrál čtvrtý bundesligový titul v řadě, zejména proto, že se zde úspěchů dosahuje v průběhu celé sezóny. Ale vítězství jako na Bike Festivalu ve Willingenu v blátě a špíně jsou také skvělá.
V: Kde jsou maxima, tam jsou vždycky minima – co bylo velkým zklamáním roku 2017?
S: To byl Cape Epic hned na začátku sezóny. Průběh a výsledek prostě nebyly uspokojivé a popravdě řečeno mi to nahlodalo i sebevědomí. Kdybych tehdy věděl, že to bude na konci tak skvělá sezona, možná bych ji strávil o něco lépe. Ale nemusíte se bít, bylo to velké zklamání, i pro celý tým. Prostě jsme nemohli ukázat, co jsme si předsevzali a čeho jsme schopni. Samozřejmě se také trochu pohádáte, protože v našem případě jsme měli smůlu na poruchy a pády v absolutně špatný čas.
V: Jistě, zklamání z toho, jak se věci vyvíjely, je obrovské, také proto, že jste s hodně počítali. Berete si ze závodu ještě něco pozitivního?
S: Jako tým jsme se k sobě ještě více přiblížili, než dosud. Také položit otázku poté během analýzy: 'Proč to nefungovalo?' Pak každý přináší svůj osobní pohled a vy musíte vyvodit správné závěry. Myslím, že mi to pomohlo k takové skvělé sezóně.
V: Nebylo to jen pro vás osobně, že věci na začátku po neúspěchu šly velmi dobře – tým měl také skvělou sezónu.
S: Správně! Karl získal bronz na Marathon EM a Urs vyhrál například neuvěřitelně těžký MB Race. Radost jsme měli i z dvojitého vítězství na Bike Festivalu ve Willingenu. Na Bike Transalp se oba naše týmy dokázaly umístit v top 10 a Niklas Schehl skončil třetí ve své první sezóně U23 v Bundeslize. Celkově opravdu dobrá sezóna.
V: To zní až příliš jednoduše. Čas od času budete také povinni být frustrovaní. Jaký je váš všelék proti tomu?
S: Jasně! Pokud jsem po takovém zážitku opravdu naštvaný, buď ze vzdoru sednu na kolo a pořádně šlápnu na plyn, nebo nechám kolo v zatáčce a dám si jiný trénink. Běhání, plavání, v zimě mám rád i běžky. Ostatní sporty mi také pomáhají zpestřit můj každodenní trénink.
V: Jste také extrémně všestranný jezdec na kole. Maraton, XC, Sprint, vše úspěšně. Přemýšlíte o specializaci na nějakou disciplínu a pak možná skončíte ještě dál?
S: Vždy jsem byl na cestách různými způsoby. Letošní rok byl samozřejmě korunou slávy s různými medailemi. Vtipné je, že jsem se vlastně v přípravě plně soustředil na maraton. To, že to třeba ve sprintu šlo tak dobře, i když v tréninku skoro nedělám intervaly, mě strhlo. Možná je to tím klidem, protože na sebe nevyvíjím žádný tlak. Prostě jdu do soutěže zcela bez zábran a uvidím, co z toho vyjde. Ale zkušenosti mi pomáhají.
V: Řešíš to sám. Je ti teprve 27, ale už by ses skoro dal počítat mezi staré ruce... jak zatím vypadá tvoje kariéra v rychlém sledu?
S: Všechno to začalo v roce 1999. Tehdy jsem začal se silniční cyklistikou. V roce 2003 jsem přešel na horské kolo a neustále se rozvíjím. Samozřejmě, když jsem technicky sjel ze silnice, byl jsem jedním z nejslabších jezdců a vždy jsem měl motivaci dohnat ty nejlepší. Od té doby se toto tvrzení vine celou mou kariérou. Vždy se chci snažit soutěžit s těmi nejlepšími.
V: Pak přišla změna na Tým Bulls 2009 přímo pro vás?
S: Dá se to tak říct. S Karlem (Platt) a Stefanem (Sahm) byli v týmu dva lidé, na které jsem mohl vzhlížet. Thomas (Dietsch) a Tim (Böhme) se připojili v roce 2009. Vždy jsem měl v týmu někoho, kdo mi mohl dát cenné tipy a rady.
Roky 2010 a 2011 byly dva těžké roky. Vůbec mi to nevyšlo. Byl jsem na křižovatce své kariéry.
V: Jak jsi zahnul za roh?
S: Úplně jsem změnil svůj vztah ke sportu. Klíčová zkušenost byla na mistrovství světa v Novém Městě, když jsem tehdy seděl s trenérem Frankem Brücknerem. Bylo to dost hlasité a on mi dal jasně najevo, že se svým přístupem v profesionálním sportu nebudu mít budoucnost.
Pak jsem šel do sebe a hodně se vyptával. Dokonce jsem strávil týden v klášteře ve Francii, abych našel potřebný klid. Během krátké doby jsem zhubla 7 kg – váha byla jedním z mých problémů – a najednou to šlo.
V: Takže to bylo často citované rozhodnutí ve vaší kariéře?
S: Přesně tak. Rok 2012 byl skvělý a stal jsem se mistrem Evropy U23 v maratonu. V roce 2013 přibyla první medaile v maratonu, v roce 2014 pódiové umístění na Cape Epic. Jsem také neuvěřitelně vděčný týmu, že mi umožnil projít tímto procesem učení a dal mi na to čas. Dodnes jsem mu vděčný za jasná slova mého trenéra. Přesně to jsem v tu chvíli potřeboval.
V: V současnosti – jak pro vás vypadá typický tréninkový den?
S: Já vlastně nemám typický tréninkový den. Kromě profesionálního sportu dělám pár věcí, které zabírají moji pozornost a můj čas. S kamarádem Markusem Bauerem pořádám závod MTB národní ligy v Neustadtu, od letošního roku také pracuji občas pro společnost Sauser Event GmbH, která mimo jiné pořádá Rothaus Riderman a také studium na straně. Takže ačkoliv mám strukturovaný denní režim, musím jednoduše zůstat flexibilní, abych měl vše pod jednou střechou.
V: Není to vyčerpávající tančit na tolika svatbách?
S: Naopak! Byl jsem například v německé armádě v roce 2011 a od první do poslední minuty dne byl na programu jen sport. Sport jsem měl v hlavě, když jsem se s ním večer probudil a usnul. Rok mi také jasně ukázal, že to pro mě z dlouhodobého hlediska nebude. Líbí se mi rozmanitost. Proto jsem v roce 2012 začal studovat mezinárodní management.
V: Ale nestuduješ jen proto, že potřebuješ trochu více rozmanitosti v každodenním životě, že?
S: (smích) Ne, samozřejmě, že ne. Ale už tehdy pro mě bylo důležité mít kromě sportu i něco jiného, co mě provází. Zvlášť, když se věci nevyvíjejí tak. Svou roli ale samozřejmě hrají i myšlenky na slavnou kariéru po kariéře. Doufejme, že ne, ale jeden hloupý pád a moje profesionální kariéra je u konce. Je uklidňující, že si můžete udělat opatření pro takové případy nebo dobu po vaší profesní kariéře a mít něco v ruce.
V: Když už jsme u vaší kariéry – nikdy vás nenapadlo vrátit se do ulic? Ostatně tam to pro vás všechno začalo.
S: V minulosti jsem o tom vůbec nepřemýšlel, ale v posledních letech mě pár myšlenek napadlo. Ale vždy se vracím ke stejnému bodu: to, co považuji na horském kole za tak přitažlivé, je odpovědnost, kterou každý nese sám za sebe. To neznamená, že nejsem týmový hráč, ale umím jet na vlastní účet, ale musím také nést zodpovědnost, když to nejde.
V: Ale sám ještě silniční cyklistiku sledujete?
S: Jasně! Byl jsem letos také divákem na Tour de France a stále mám spoustu kontaktů se současnými profesionály. Zejména tréninková skupina Freiburgu se Simonem Geschkem, Johannesem Fröhlingerem a Jashou Sütterlinem. Byl jsem na vojně s Jashou a byli jsme spolubydlící. Stále rád sleduji, co se děje, když si najdu čas.
V: Jak vidíš vývoj v XC/Maratonu obecně? Trasy jsou stále kratší a náročnější.
S: Je to vzrušující a opravdu zajímavá doba, ve které se hodně mění, formáty závodů a samotné trasy, a proto je to vzrušující i pro nás sportovce. Například etapových závodů je nyní podstatně více než před pár lety, což si osobně myslím, že je skvělé. Změnila se i samotná hřiště, zejména ve Světovém poháru. Technicky náročnější a mnohem efektnější, ale myslím, že tady musíte pomalu šlapat na brzdu. Na jednu stranu mám rád přírodní cesty a nepotřebuji pět umělých kamenných polí na kolo. Na druhou stranu stále roste riziko zranění. Pokud jde o formáty závodů, trend směřuje ke kratším celkovým délkám, což jsme také nabrali v našem závodě Bundesligy v Neustadtu.
V: Jaký je tedy koncept vašeho závodu?
S: Sešli jsme se v organizačním týmu a přemýšleli, jak bychom mohli udělat sport zajímavější pro diváky. Tomuto cíli jsme pak podřídili mnoho věcí. Nakonec jsme měli mnohem kratší čas závodu pod hodinu. Díky tomu je výsledek nepředvídatelnější a akce pro diváky zábavnější. Rozhodli jsme se tedy, že nebudeme mít vyšší žebříček UCI. To se setkalo s velkým ohlasem jak u diváků, tak u sportovců.
Více informací o lesním poháru na oficiální stránka nebo na facebooku
V: Jsi pravý černý lesník a stále tam žiješ. Ale to je těžké, zvláště v zimě. Netáhne vás to čas od času do tepla?
S: Pokušení jet například do Freiburgu je zřejmé. To ještě není moc daleko a na podzim a v zimě je už mnohem tepleji. Ale pro mě to tak bylo celý můj život: bez ohledu na to, kde jsem byl, bez ohledu na to, jak pěkné tam bylo počasí, byl jsem vždy šťastný, že jsem doma. Mám tady vše, co potřebuji, vybudoval jsem si síť a prostředí, které mě podporuje a skvěle trénuje. Všechno mám na dosah ruky. Když to v zimě vůbec nejde, tak jdu jen na běžky.
V: Tak budu držet palce, aby letos schwarzwaldská zima nebyla moc tuhá! Děkuji vám za Váš čas!
Web
Býci na sociálních sítích
Team Bulls na Facebooku
Team Bulls na Twitteru
Bull je na Facebooku
Bull's na Instagramu
Zanechat komentář