Cyklistika: Jízda na Tour de France je snem každého začínajícího profesionálního cyklisty. Pro etablované jezdce v pelotonu ale být tam není všechno. Jde o výsledky. Letošní Tour of France za sebou nechá některé zklamané sportovce. Málokdy tolik hvězd prohlásilo za svůj cíl celkové vítězství, umístění na stupních vítězů nebo top 10. Mohli bychom šest oblíbených hledat - ale v Paříži je mnoho dalších uchazečů o dobré umístění.
Vincenzo Nibali (Bahrajn-Merida)
Od té doby, co se Team Sky ujal kormidla na Tour de France 2012, byli celkovými vítězi pouze z tohoto týmu – s jedinou výjimkou. V roce 2014 musel Chris Froome odstoupit z Tour of France zraněný, takže boj o žlutý trikot byl rázem opět otevřený. Vincenzo Nibali využil své šance a zkompletoval svou sadu vítězství na Grand Tour. Messina Shark je těžké porazit, pokud jde o spolehlivost. Od roku 2009 absolvoval 14 velkých národních turné a 13krát skončil v první sedmičce – neuvěřitelná statistika. Není divu, že s Italem odborníci počítají i letos. Jak dobrý je tvar? Nevíme to. Ale Vincenzo Nibali vynechal Giro d'Italia, aby byl fit na Tour de France. Top 10 je pevně obsazeno, ale horolezec, který je zvyklý na úspěch, by se rád dostal alespoň na stupně vítězů.
Alejandro Valverde (Movistar)
Alejandro Valverde je pravděpodobně nejlepším jezdcem za posledních 20 let – samozřejmě vedle mistra světa v Hattricku Petera Sagana. Stěží existuje závod, který by odpovídal jeho schopnostem, který ještě nevyhrál. Ale během tří týdnů se téměř vždy našel lepší. Valverde byl na startu Grand Tour 22krát, 16krát skončil mezi nejlepšími osmi – celkové vítězství však mohl slavit až v roce 2009 na Vueltě a Espaně. Balaverde – jak mu jeho fanoušci rádi říkají – je nyní 38 let. Dá se předpokládat, že Španěl brzy ukončí kariéru a navzdory neuvěřitelně úspěšné době nikdy nedokázal vyhrát Tour de France. To se zřejmě nezmění ani letos. Protože Valverde je týmový hráč a ví, že v jeho týmu jsou dva jezdci, kteří jsou ještě silnější než on: Mikel Landa a Nairo Quintana. Dá se tedy předpokládat, že je k službám svých kolegů, sám umí skončit v top 10 a chce si zajistit etapu. Nebo nás může cyklistický děda v roce 2018 všechny překvapit a korunovat svou vynikající kariéru?
Geraint Thomas (Sky)
Za posledních šest let vyhrál tým Sky Tour de France pětkrát. Tak by to mělo být i tentokrát. Vzhledem k tomu, že Chris Froome mohl být diskvalifikován nebo dokonce dostal povolení ke startu, britský tým jednoduše poslal do závodu několik potenciálních celkových vítězů. Po odchodu Richieho Portea a Mikela Landy se nyní Geraint Thomas těší z pozice hned za kapitánem Froomem. Brit vyhrál Critérium du Dauphiné a představil se jako vyzrálý klasifikační jezdec. Zatím nebyl schopen prokázat svou sílu během třítýdenního období, ale to byla jen zřídka jeho chyba. Thomas byl ostatně v kariéře téměř výhradně aktivní jako pomocník. Pokud se změní jeho role, mohou se změnit i jeho výsledky. V časovce už patří mezi nejlepší a v horách se zdá, že je na cestě tam. Rozhodně byste měli počítat s Geraintem Thomasem – to ví i Chris Froome.
Wout Poels (Nebe)
Týmy Movistar a Sky jsou bezesporu nejsilnější v pelotonu. Snad ještě nikdy neměla Tour de France v horách dva tak silné týmy. Zatímco Movistar může počítat s Alejandrem Valverdem, Nairem Quintanou a Mikelem Landou, Sky kontruje s Chrisem Froomem, Geraintem Thomasem a Woutem Poelsem. Zejména posledně jmenovaný odborník si v posledních měsících vysloužil respekt. Po boku Chrise Frooma působil jako cenný pomocník při jeho vítězství na Vueltě a Giru. Nezřídka měli diváci dojem, že Wout Poels skutečně umí jet ještě rychleji. Obrázky připomínající Bradleyho Wigginse a Chrise Frooma v roce 2012. Poels se ale zatím držel zpátky. To by se nyní mohlo změnit, pokud by se role kapitána na letošní Tour de France náhle opět uvolnila. Wout Poels je však v boji s časem jednoznačně v nevýhodě oproti Geraintu Thomasovi.
Egan Bernal (Nebe)
Je vlastně šílené zařadit jezdce na seznam oblíbených, pokud nikdy předtím nezávodili na třítýdenním turné. Ale s Eganem Bernalem musíme udělat výjimku. Pouze 21letý Kolumbijec má za sebou strmý výstup. Ve své první profesionální sezóně přímo vyhrál Tour of Colombia a Tour of California. Čtyřdenní výhry se sčítají. Kromě špičkových výsledků věděl mírný vrchař přesvědčit i svým stylem. Slabé stránky téměř neodhalil a na svou fyzičku dokáže zajíždět dobré výsledky i v časovkách. Pokud Egan Bernal ve 21 letech dokáže během náročných tří týdnů dobře zregenerovat a pokud přežije devátou etapu po Roubaix, mohl by vytvořit velkou senzaci. Tato pohádka však není příliš pravděpodobná. Jen mu chybí zkušenosti. Ve svém týmu má také tři spoluhráče, kteří jsou v hierarchii stále výrazně před ním. Ale snění není zakázáno.
Rigoberto Uran (EF Education)
Jedním z velkých vítězů roku 2017 byl bezpochyby Rigoberto Uran. Po mnoha špatných výsledcích se najednou na Tour de France objevil jako fénix z popela. Jeho druhé místo celkově překvapilo i jeho samotného, ale jako favorita letošního Tour of France je většinou zapomenut. Jedním z důvodů je skutečnost, že ve své kariéře zažil mnoho vzestupů a pádů. Po silném výkonu na Tour de France ještě vyhrál jednodenní závod Milán-Turín, ale jeho fanoušci stále čekají na potvrzení jeho síly. Ani zkouška šatů ve Slovinsku opravdu nedopadla dobře. Nakonec byl celkově druhý, ale za Primozem Roglicem zaostal téměř dvě minuty. Skoro to vypadá, jako by ztratil dobrý průtok – ale přesně to jsme si před dvanácti měsíci mysleli.
Adam Yates (Mitchelton Scott)
Yates? Opět? Správně i špatně, protože tenhle Yates je Adam, ne Simon. Zatímco Simon Yates už na Giro d'Italia vypadal jako jistý vítěz, jeho dvojče Adam se připravoval na Tour de France. Na Tour of California skončil čtvrtý a na Critérium du Dauphiné druhý. Celkově má Adam Yates ještě lepší výsledky než dvojče Simon. Dost odborníků je toho názoru, že Adam je lepší Yates. Své dovednosti ukázal také na třítýdenních národních turné. Vždyť před dvěma lety skončil čtvrtý na Tour de France. Logické, že teď chce zaútočit na stupně vítězů. Etapy do Mende a Mur-de-Bretagne mu naprosto vyhovují. Čím kratší, toxičtější a nerovnoměrná stoupání, tím pohodlněji se Adam Yates cítí.
Jakob Fuglsang (Astana)
Tým Astana musel v zimě opustit svého nejsilnějšího jezdce: Fabio Aru přestoupil do týmu SAE. Vedoucí týmů se o tomto projektu dozvěděli příliš pozdě, takže už nemohli podepsat náhradu. Krveprolití se však na dosavadních výsledcích neprojevilo, Astana totiž patří mezi nejúspěšnější týmy sezony. Pokud jde o celkové pořadí, našli ve svých řadách v Jakobu Fuglsangovi někoho, kdo dokázal smazat mezeru na Aru. Na Tour de Romandie obsadil 4. místo a na Tour de Suisse 2. místo. Jakob Fuglsang je každopádně léta silným tour řidičem. Na Grand Tour mu to však jen zřídka šlo. Až v roce 2013 skončil na Tour de France v top 10. Nyní cítí podporu celého týmu – a míří na stupně vítězů.
Primoz Roglic (LottoNL-Jumbo)
"Primoz Roglic skáče na pódium" ... "Primoz Roglic letí pryč od všech" ... "Primoz Roglic chce jít vysoko" ... Na jméno bývalého skokana na lyžích bylo za poslední dva roky napsáno mnoho slovních hříček. I když novinářům chybí kreativita, on sám bude z reportáží nadšený. Ostatně zprávy o Roglic byly téměř výhradně pozitivní. Protože Slovinec je bezpochyby kandidátem na velké vítězství na turné. Ale zatím označil svůj nejsilnější výkon v týdenních turné. Jen v té sezóně vyhrál Tour of Baskicko, Tour de Romandie a Tour of Slovenia. Dokáže teď udělat další krok?
Daniel Martin (UAE Team Emirates)
Je extrémně vzácné, aby jezdec jako Daniel Martin skončil na stupních vítězů na Grand Tour. I když bývá v horách jedním z nejsilnějších, často končí hodně pozadu. Důvodem je jeho velká slabost v boji s hodinami. Daniel Martin je nadaný lezec. Má agresivní styl jízdy a je těžké ho porazit ve sprintu do kopce. Pokud ale Ira posadíte na časovku, ztrácí sekundu po sekundě na konkurenci. To se v jeho pokročilém věku asi nezmění. Přesto by ho člověk neměl podceňovat. Pokud dáte Danielu Martinovi příliš mnoho svobody, může se jistě stát nebezpečným. Ostatně už se probojoval do top 10 a je asi jen málo fanoušků cyklistiky, kteří by mu umístění na stupních vítězů nedali.
Ilnur Zakarin (Katuša-Alpecin)
Jak dobrý je ve skutečnosti Ilnur Zakarin? Tuto otázku si může položit i Rus. Nyní 28letý mladík znovu a znovu předvádí své dovednosti. Poslední krok ale ještě neudělal. Nyní, když je v nejlepším cyklistickém věku, mnozí odborníci očekávají konečný průlom k absolutně vítěznému klasifikačnímu jezdci. Začal s tím loni. Na Giro d'Italia skončil pátý a na Vueltě a Espaně třetí. V této sezóně se vzdal Tour of Italy, aby byl ve špičkové formě na Tour de France. Dobré výsledky v roce 2018 však zatím hledáme marně. V Critérium du Dauphiné skončil bez šance desátý. Ne dost na to, aby mohl dosáhnout stejného výsledku na Tour de France – tím spíš, že s tím by se ambiciózní Rus jen stěží spokojil.
Bauke Mollema (Trek Segafredo)
Bylo srdcervoucí sledovat, jak Bauke Mollema před dvěma lety minul pódium na Tour de France. Nizozemec byl tak silný, že byl dokonce druhý v celkovém pořadí. Ale pád na třetí předposlední etapě zničil všechny jeho sny. Bauke Mollema vylétl zpět na jedenácté místo, krátce se otřásl a po Tour de France bez problémů vyhrál jako sólista Clasica San Sebastian. Nyní dostává druhou šanci. Při své osmé účasti na Tour de France míří znovu na stupně vítězů. Těží z toho, že se nemusí absolvovat příliš mnoho časovkářských kilometrů. Pokud přežije etapu do Roubaix, je to síla, se kterou je třeba počítat, i když v letošní sezóně zatím neměl dobré výsledky.
Bob Jungels (Quick Step Floors)
Lucembursko je cyklistický národ. Teprve krátce po éře bratří Schlecků se Bob Jungels dostal do centra pozornosti. Mnohonásobného lucemburského šampiona je těžké zaškatulkovat. Je vidět, že Bob Jungels je výborný časovkář a je dobrý i do kopce. V celkovém hodnocení Gand Tours se ale jeho síla zatím pořádně neprojevila. Na Giro d'Italia skončil dvakrát v top 10, ale nikdy neokusil pódium. Nyní bude závodit na Tour de France podruhé. Se změnou od Daniela Martina si může být kapitánskou rolí v týmu jistý – alespoň na horách. S Fernandem Gaviriou má tým Quick-Step Floors ve svých řadách také špičkového sprintera. Bob Jungels se tedy na velkou podporu těšit nemůže.
Rafal Majka (Bora-hansgrohe)
Rafal Majka je jedním z nejoblíbenějších řidičů. Polák se obvykle jeví jako pohodový a chladný, což s Peterem Saganem tak snadné není. Ale oba spolu dobře vycházejí a dříve spolu lovili etapy v týmu Tinkoff-Saxo. Právě to chce ale Rafal Majka změnit. Žádné další etapové vítězství a horské dresy. Polák chce víc. Po třech výsledcích v top 10 na Giro d'Italia by to na Tour de France mělo konečně vyjít. Potenciál tu je, i když Majka v časovce ztratí hodně času. Agresivní horolezec mnohokrát prokázal, že je schopen převrátit pole úplně vzhůru nohama. Ale v posledních několika měsících byl v malém propadu formy. Naposledy jezdil pozadu jen v Kalifornii a Slovinsku.
Guillaume Martin (Wanty Groupe Gobert)
Pokud počítáte kandidáty Tour de France do top 10, neměl by chybět Guillaume Martin. Francouz je ve své rodné zemi dlouho považován za megatalent a možného budoucího vítěze Tour de France. V mezinárodních médiích je to ještě daleko, ale existuje důvod, proč strana Wanty-Groupe Gobert dostala divokou kartu. Mnoho Francouzů mu věří, že prolomí top 10 a v příštích letech bude mezi předními závodníky. My taky, protože jinak bychom to s sebou sotva měli 5 sledovat zaznamenané. Kromě vítězství na Circuit de la Sarthe za něj však mluví jen málo. V roce 2018 zažívá Guillaume Martin těžké časy. Nemusí se vůbec skrývat. Pětadvacetiletý závodník skončil na Tour de France loni na 25. místě. I když má v časovce své slabiny, dokáže v horách držet krok s nejlepšími. Při troše štěstí a dobré formě může Guillaume Martin bojovat o místo v top 23.
Pierre Latour (AG2R La Mondiale)
V týmu AG2R La Mondiale je za jasného kapitána považován Romain Bardet. Třetí z minulého vydání a druhý před rokem chce konečně vyhrát Grand Boucle. Tomuto cíli se musí podřídit celý tým, včetně Pierra Latoura. Čtyřiadvacetiletý Francouz má celou kariéru před sebou. Určitě si pro něj jednou pojedeš. Na Tour de France 24 bude Pierre Latour hrát roli pomocníka, ale vedení týmu je dostatečně inteligentní, aby ho dobře umístilo. Protože u Latoura je to podobné jako u Keldermana: Pokud vůdce vypadne, vznešený pomocník se posune nahoru. Že by Pierre Latour takový úkol zvládl, nyní několikrát dokázal. Jen v této sezóně skončil třetí na Tour of Catalonia, osmý na Tour de Romandie a sedmý na Critérium du Dauphiné. Je tedy dost možné, že se dočkáme silného duálního vedení AG2018R – nebylo by to poprvé.
Zanechat komentář