MTB novinky: Po přesunu do týmu BULLS s námi Alban Lakata mluví o svých plánech do budoucna, dobré týmové chemii s novým partnerem Karlem Plattem a poněkud nešťastném konci Canyon Topeak Factory Racing.
Ahoj Albane, rád tě tu vidím, ale upřímně trochu překvapivý. Jak došlo k vašemu přesunu do Team BULLS? Máte už delší dobu plány?
První kontakt přišel přes Karla (Platt, týmový jezdec Team BULLS, poznámka d. editor.) podmínky. V týmu má dobré postavení. A když má Karl něco v hlavě, tak se jen tak nevzdá. Když mi bylo na konci sezóny jasné, že Canyon Topeak Factory Racing nebude pokračovat, Karl mě oslovil a zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěl příští sezónu jezdit.
Znali jste se předtím? A je to opravdu tak snadné?
Samozřejmě se znáte po tolika letech, ale nikdy nedošlo k opravdu úzkému kontaktu. Před pár lety si to nikdo z nás neuměl představit (smích). Ne proto, že bychom spolu nevycházeli, ale proto, že nám oběma ten nápad byl nějak cizí. Karl byl Bulls, já byl Canyon – to je ono.
Situace pro mě byla trochu složitá, protože už jsem měl vlastně velmi dobrou smlouvu od jiného týmu, která byla připravena k podpisu. Ale závodně bych se tam 100% nevěnoval. Pořád bych startoval na závodech, ale tam bych se staral i o vývoj motorek a budování týmu.
Pro mnoho řidičů ve vašem věku by to byl logický krok
Jistě že ano. Nový úkol by mě také lákal. Může mi být 39, ale stále mám dva nebo tři velmi dobré roky v tanku a pár cílů, kterých chci ve své závodní kariéře ještě dosáhnout. Když za mnou Karl s tím nápadem přišel, závodní jezdec ve mně vybuchl a já to moc chtěl.
Je to tak snadné? Dva řidiči mluví o změně a je to?
(smích) Ne, není to tak jednoduché. Samozřejmě musíte říct, že MTB sport je i dnes jako velká rodina. Může to znít banálně, ale v praxi to tak opravdu je. To je jeden z důvodů, proč my řidiči stále pracujeme bez manažera. Jasně, je to i o penězích a možná by někdo takový pomohl, ale nějak to úplně nesedí s filozofií. Kromě toho samozřejmě Karl pomáhal budovat tým BULLS a jeho slovo má v managementu váhu.
Co vás přesvědčilo k přechodu?
Měl jsem pocit, že mě změna prostředí může posunout na vyšší úroveň jako sportovce. Koneckonců, před deseti lety jsem byl vždy se stejným týmem a vkrádalo se tam trochu moc rutiny, to musím zpětně přiznat. Vždy to fungovalo dobře a byl to můj sportovní domov, ale podvědomě se jako sportovec děláte trochu příliš pohodlně. Také vítězství v Cape Epic je jedna z věcí, které mi v kariéře chybí. Jet tento závod s Karlem byl pro mě skoro dostatečný důvod. V neposlední řadě jsem byl také přesvědčen, že mi byla nabídnuta smlouva na dva roky s opcí na třetinu.
Pohled na nový pracovní nástroj Albana Lakty: The Bulls Black Adder Team Edition
https://www.velomotion.de/2018/12/first-ride-bulls-black-adder-team-2019-im-kurztest/
Zejména délka smlouvy již dnes není samozřejmostí
Ano, bohužel to tak vypadá. Nedávno jsem měl smlouvu pouze na 1 rok, což na jednu stranu vytváří velký tlak a na druhou stranu to staví sportovní perspektivu na roztřesené nohy. Pokud to například na mistrovství světa nejde tak dobře, nejsou to jen osobní pochybnosti, které ve vás hlodají, ale máte i konkrétní obavy z budoucnosti. Pokud tam máte smlouvu na více let, je cítit podpora a můžete z ní čerpat novou motivaci a sílu. Přesně proto pro mě taková krátkodobá věc nepřicházela v úvahu, zvlášť ne s novým týmem.
Na tomto místě si krátce zrekapitulujme letošní sezónu a konec Canyon Topeak Factory Racing. Jak moc vás to všechno překvapilo?
Jakmile jsem podepsal smlouvu na svůj poslední rok, měl jsem pocit, že se blíží ke konci. Pamatuji si, jak jsem seděl v letadle cestou na jednání o smlouvě. Moc jsem chtěl mít smlouvu na dva roky, pokud možno i na tři roky. Bylo mi velmi jasně řečeno, že to nemohou udělat, protože ostatní sponzoři týmu měli smlouvy pouze na jeden rok. Tehdy jsem si pomyslel... zdá se, že se něco děje. Jelikož tomu tak bylo i u všech mých spoluhráčů, bylo mi vlastně jasné, kam cesta směřuje.
Sportovní úspěch byl vlastně správný...
Zdá se, že se Canyonu daří až příliš dobře, aniž bych chtěl někoho obviňovat. Motocykly se v tuto chvíli prodávají jako horké rohlíky i bez dalšího PR přes tým. Samozřejmě jsme za posledních pár let odvedli i dobrou přípravnou práci, která se v budoucnu určitě bude hodit. Canyon podporuje spoustu sportovců a týmů a chápu, že v určitém okamžiku se musíte rozhodnout. Samozřejmě jsem si tenkrát ještě myslel, že je to škoda. Na jednu stranu jsem vděčný za mnohaletou podporu a příležitosti, které mi byly nabídnuty, na druhou stranu stále nejsem úplně spokojený s tím, jak to nakonec dopadlo.
Co tím konkrétně myslíš?
Bohužel jsme byli dlouho odloženi a ponecháni ve tmě. Jednoho dne se řeklo, že by to přece jen mohlo jít dál, pak už nebyly informace a docela krátce po mistrovství světa bylo definitivní oznámení, že je konec. Chyběla transparentnost, což byla škoda.
Konec není nikdy hezký, pro nikoho v týmu. Ne pro odpovědné, ne pro sportovce a ne pro supervizory, mechaniky atd. Zvlášť když spolupracujete tak dlouho jako my tenkrát, rostete spolu. A najednou je po všem.
Týkala se vás situace kolem týmu i v soutěžích?
Sezonu mi trochu pokazila patová situace s týmem a smlouvou. Podle mých měřítek to byl smíšený, někdy dokonce špatný rok. Světový pohár byl bohužel totální průšvih, druhé místo na Cape Epic není špatné, ale na druhou stranu je tak daleko. Jinak tam bylo ještě pár pódiových umístění, ale žádné velké úspěchy to nebyly.
Nějak jsem na tom psychicky nebyl. Hlavně na mistrovství světa mě to pořád trápí. Byl jsem v dobré kondici, hodnoty výkonu byly tam, kde měly být, ale hlava mi nehrála. To byla moje velká síla v minulosti. Soustředění, tunelové vidění ve správný okamžik. To jsem ztratil v posledním roce.
Máte na mysli konkrétní situaci?
Na mistrovství světa byla jedna z tratí změněna ve velmi krátké době a já jsem tam okamžitě ztratil více než dvě minuty na vrchol závodu. To mě v tu chvíli znejistilo a pořád jsem si říkal, jak se mi to mohlo stát. Moje hlava na tom prostě nebyla. Chybělo zaměření a pak to na této úrovni nestačí. Nechci to úplně svádět na situaci kolem týmu, ale určitě to sehrálo velkou roli.
Takže nyní nová kapitola ve vaší kariéře s Team BULLS. jak jste byli přijati?
Podpis na smlouvě je ještě mokrý, ale už se tu cítím trochu jako doma. Už mám vše, co potřebuji k tréninku, kolo, oblečení, vybavení a tým už mě skvěle přijal. Jsem opravdu šťastný, zejména s mnoha mladými jezdci v týmu. Bulls to vždy dělali správně – v týmu vždy byli mladí jezdci, což je podle mě velmi důležité pro dobrou týmovou chemii.
Jako trojnásobného mistra světa v maratonu by každopádně s přijetím neměl být velký problém...
Do nového týmu samozřejmě přinesu své dosavadní úspěchy a své jméno, ale jsem si vědom, že i zde si musím vybudovat své postavení. To je pro mě také přirozené.
Čeho jste si v prvních týdnech s týmem nejvíce všimli?
Zdejší tým už má velmi dobré struktury. Je to také díky Friedemannovi (Schmude, manažer týmu Team BULLS, poznámka d. editor), který je s námi odjakživa a přesně ví, jak věci fungují. To je něco, z čeho jsem opravdu nadšený a něco, co jsem cítil už za ten měsíc, co jsem byl součástí týmu. Organizace kolem týmu je skvělá a jako řidič se můžete opravdu 100% soustředit na vlastní práci.
Nový tým, nový partner a s Cape Epic hned na začátku první vrchol sezóny - jsi stále nervózní ze své rutiny?
Ale samozřejmě! Karlovi je 40, mně 39, ale oba jsme opravdu nadšení a trochu nervózní. Trochu jako nová láska (smích). Jsem opravdu zvědavý, jak Tankwa Trek (Přípravný závod na Cape Epic, poznámka d. editor), pak to bude fungovat. Jak funguje komunikace ve stresových závodních situacích? Oba si s sebou neseme zkušenosti, ale zvyknout si na nového partnera ještě nějakou dobu trvá.
Na Cape Epic jste soutěžil mnohokrát, ale zatím se vám nikdy nepodařilo vyhrát. Proč tomu bude letos jinak?
Je to tak, letos jsem tam na startovní čáře už podesáté. Věřím, že jsme s Karlem na stejné vlně, co se závodní taktiky týče a v tom je naše největší síla. Jasně, předtím jsem měl velmi dobrého parťáka, ale často jsme se v závodě takticky úplně nesladili. Vždy podal špičkový výkon, nezřídka lepší než já, ale rád ze sebe vydal vše hned na začátku a pak musel na konci něco ubrat – u mě je to spíš naopak – a Karlovi naštěstí taky.
Už jste mluvili o závodě? Jak chcete takticky postupovat?
Existuje jen jeden způsob, jak vyhrát závod: zůstat u moci. Rozhodně na to máme, i když se Cape Epic v průběhu let vyvinul o něco více směrem ke klukům z XCO.
Nepřijde vám zvláštní být na startu společně s dříve velkým závodníkem?
Karl a já jsme byli vždy velcí konkurenti, vlastně tak dlouho, jak si pamatuji. On byl vždycky spíš specialista na etapové závody, já měl své přednosti v jednodenních, ale toho druhého vidíš jasně jako závodníka. Myslím, že teď je to o to geniálnější, že můžeme jezdit spolu.
Pokud jde o zkušenosti, nikdo by vás neměl tak snadno oklamat.
Opravdu mě láká, že Karl a já v našem věku stále dokážeme ukázat, že ani ve 30 nebo 40 letech nepatříte do maratonských sportů, pokud na sobě tvrdě pracujete. Vidím nás tak trochu jako vzor. Mnozí mají tendenci odepisovat cyklisty starší 30 let, zejména na silnici… ačkoli Valverde právě tam dokázal opak.
Když už jsme u Valverdeho, sledujete osobně silniční cyklistiku?
Ano ano! To, co mě fascinuje na většině silničních cyklistů, je tato neuvěřitelná jízda neustále se zlepšovat, dokonce i v mladém věku. O tom, že se to občas přehání, však není pochyb.
Uvažoval jste během své kariéry o přechodu na ulici?
Možná hrál, ale nikdy se tím vážně nezabýval. Vlastně pocházím z volejbalu. Tehdy jsem si uvědomil, že opravdu nechci být závislý na týmu. Nakonec bych rád sklidil sílu, kterou jsem do něj vložil, a mohl na něm jezdit na vlastní účet. Co mě ale stále hodně zajímá a v některých úvahách hraje roli, je časovka.
časová zkouška? Řekni mi to!
Letos jsem udělal první krok a závodil v mistrovství republiky v časovce a šlo to docela dobře. Jasně, nebylo to ani zdaleka dokonalé... pořád je co zlepšovat, co se týče místa k sezení a materiálu, a já měl smůlu a byl jsem dlouho venku v dešti, zatímco pro top kluky bylo sucho . Co se týče údajů o výkonu, dokázal jsem se špičkou držet krok.
Cílů do budoucna je tedy dost! Albane, díky za tvůj čas!
Zanechat komentář