MTB: V neděli 15.09.2019. září XNUMX pozval mistr světa v několika trialech Marco Hösel na poněkud jiný enduro závod. Již popáté se mu podařilo uspořádat závod, který kombinuje trialový sport a klasické enduro ježdění. Vrchol závodu? Na každé rychlostní zkoušce byly tzv. no-feet zóny. To jsou oblasti, kde je lepší držet nohy na pedálech, jinak dostanete trestné vteřiny.
Bydlel jsem méně než půl hodiny od Thalheimu a skoro jsem se cítil špatně, že jsem nikdy nezávodil v Technickém enduro závodu. Letos se to stalo poprvé. V 08:30 jsem vstoupil do zkušebního areálu motoristického klubu Thalheim. Proběhla zde první i šestá a tedy i poslední rychlostní zkouška. Pomalu mi docházelo, do čeho jsem se to dostal. Čekaly mě technicky náročné zkoušky. Jak jste možná uhodli. byly to čisté fáze bez nohou. Kromě většiny tváří, které jsem znal, byly mezi startujícími také hvězdy scény, jako Max Hartenstern a Hannes Hermann.
V 09:30 hodin po krátké instruktáži zazněl startovní výstřel. V nejhorším případě bych mohl na šesti rychlostních zkouškách ztratit tři minuty. Tomu se samozřejmě muselo v rámci možností vyhnout. Dobře jsem se tedy podíval na Stage 1 a analyzoval ostatní jezdce.
Fáze 1:
Etapa 1 byla poseta pasážemi mimo převýšení a různými překážkami, které bylo nutné překonat, aniž byste museli spadnout. To jsem zvládl velmi dobře. Oproti očekávání jsem hladce projel kmeny stromů a betonové válce, které mi stály v cestě. Ani jsem nesložil nohu. Můj přítel Toni na druhou stranu zvolil špatný rychlostní stupeň do kopce a sklouzl z pedálu, což mělo za následek penalizaci prvních pár sekund.
Na rozdíl od běžných enduro závodů jsme se po našem běhu podívali na zbývající jezdce. Teprve když poslední jezdec v klasifikaci elektrokol dokončil svou jízdu, pokračovali všichni jezdci. To vytváří velmi uvolněný pocit z cestování a máte možnost mluvit se všemi řidiči.
Fáze 2:
Druhá rychlostní zkouška byla jednou z nejrychlejších a nejstrmějších rychlostních zkoušek dne. Po startu následovalo pár zatáček na rovině. Poté bylo nutné přejít lesní cestu. Od té chvíle byla stezka výrazně strmější a běžela do první zóny bez nohou, „rock rolleru“. V překladu to znamená, že je to kámen, který hybností rozjedete nahoru, abyste pak jeli dále údolím na druhé straně. Po krátkém stoupání následoval klíčový bod, prudký a zároveň kamenitý sjezd do cíle rychlostní zkoušky. K tomu všemu tu byl přejezd, přes který jste se museli dostat. Zase jsem nemusel nikam dávat nohu. Zpětně jsem mohl s předchozí znalostí trasy zrychlit mnohem více. Ale to je skutečné enduro: jízda naslepo tak rychle, jak je to jen možné.
Fáze 3:
Třetí rychlostní zkouška byla nejplynulejší rychlostní zkouškou. Ihned po startu jste vyjel z rychlé, dlouhé levotočivé zatáčky do utažené pravotočivé zatáčky. Celá etapa byla stejně klikatá jako start. Jediným problémem byla opět zóna bez nohou. Řidič se v plné rychlosti musel otočit o 3 stupňů doprava a vyjet po strmé římse. Aby toho nebylo málo, byl přes něj i kořen. První zatáčky jsem projel dobře a pak jsem málem selhal v klíčovém bodě. Musel jsem zastavit a vyskočit na kořen. Ztratil jsem tím spoustu času, ale nemusel jsem dát nohu dolů. Když se ohlédnu zpět, nejsem si jistý, jestli jsem byl opravdu rychlejší, nebo jsem měl vzít jen trestné sekundy. Ať je to jak chce, zbytek rychlostní zkoušky jsem zvládl velmi dobře. V cíli mě čekala posilovna s lahodnými, sladkými drobnostmi.
Fáze 4:
Start čtvrté rychlostní zkoušky byl necelých 500 metrů od cíle poslední rychlostní zkoušky. Bylo to strmé a měl jeden přejezd za druhým. Všechny serpentiny byly samozřejmě integrovány do zóny bez nohou. V poslední zatáčce jsem se pokazil. Dostal jsem pětisekundovou penalizaci za pád nohy. Ještě horší to bylo pro mého přítele Toniho. Přestože nemusel dávat nohu, v jedné z posledních zatáček spadl a zničil řadicí páku. Naštěstí se nám ho podařilo provizorně opravit, aby mohl pokračovat v závodě.
Fáze 5:
Poté, co všichni jezdci zvládli rychlostní zkoušku 4, jsme jeli směrem k trialové oblasti, kde ráno vše začalo. Nedaleko odtud začal předposlední test. Od začátku to bylo napínavé. Museli jste projet prohlubní, kde byly na výjezdu dvě čáry. Rychle se ukázalo, že vnější linie, původně klasifikovaná jako obtížná, byla z těchto dvou rozumnější. Pak to šlo dolů do údolí přes pár hubených, které nebylo snadné sjet. Po několika zatáčkách, které byly velmi pěkné na řízení, jsme dojeli poslední krátkou strmou pasáž s kořeny do cíle. Toni a já jsme byli úplně udýchaní, ale cílem jsme projeli velmi hladce a rychle.
Fáze 6:
Poslední etapa byla podobná té první. Byl to náročný zkušební test, který bylo možné předem prohlédnout pěšky. Všechny klíčové pasáže jsem zvládl na výbornou. Později jsem bohužel musel položit nohu na pravděpodobně nejjednodušší část etapy a podruhé jsem dostal pětisekundovou penalizaci. Toni dokončil poslední rychlostní zkoušku bez chyb.
I přes drobné chyby to byl perfektní den na motorce. Bylo nám nabídnuto šest náročných enduro trialů, které dostály svému jménu. Bylo také moc fajn, že všichni jeli z etapy do etapy společně a mohli jsme si na trati navzájem fandit.
Na konci dne jsem byl sedmý v Pro Class. Ve třídě jezdců bych skončil čtvrtý. Max Hartenstern jasně vyhrál hodnocení Pro Class. Se 7. místem jsem maximálně spokojený, i když jsem potom mohl jet místy rychleji. Toni byl také spokojen se svým devátým místem ve třídě Riders ve svém prvním enduro závodě.
Závěr:
Příští rok budu určitě znovu startovat na Technical Enduro Race v Thalheimu. Enduro závod mohu jen doporučit. Každý, kdo má rád technické singletraily a naprosto pohodovou atmosféru, najde svůj vysněný závod v Thalheimu v překrásných Krušných horách.
POZOR:
Vzhledem k formátu je závod omezen na 50 účastníků. Tak si pospěšte a zajistěte si startovní místo včas.
Zanechat komentář