Rozhovor: Karl Platt byl na každém Cape Epic! Po 17 účastech, pěti celkových vítězstvích a 17 etapových úspěších je nyní sympatický biker z týmu BULLS u konce. Po více než čtvrt století odchází z velké závodní scény. Před začátkem Cape Epic jsme si s Karlem povídali o nadcházejícím týdnu a jeho budoucnosti.
Karl Platt a Cape Epic 2020
Karle, blíží se tvé 42. narozeniny, o den později sjedeš z odpalovací rampy na svém posledním Cape Epic. melancholie?
melancholie, ne! Ani to nebude můj poslední Cape Epic. Můj poslední jako MTB profík ano, ale ne poslední jako biker. Těším se na nadcházející týden se smíšenými pocity. Smích, protože teď už stačí jen řídit sázku. Pláču, protože to byl dobrý čas, který jsem tu měl, a je hezké, že to ještě neskončilo. Čeká mě ještě týden mučení! Smích
Těšíte se na týden mučení?
Celkový! Tedy ne přímo k mučení, ale k závodu, akci, lidem. Každý horský cyklista tady v Jižní Africe mě zná, to mě motivuje! Když se během tréninku zastavím u světla, lidé mi přejí štěstí na Epic a myslí si, že ho mohu znovu vyhrát.
Věříte v to také?
Musíte si věřit, jinak ani nemusíte začínat. Před závodem bych to ale nikdy neřekl. To bych považoval za urážku všech ostatních řidičů. Každý dělá svou práci, jak nejlépe umí, poté uvidíte, kdo je nejrychlejší.
Letos jedete podruhé do závodu s trojnásobným mistrem světa v maratonu Albanem Laktatou. Co počítáte a jak k závodu přistupujete?
Řekl bych, že jsme na tom lépe než loni. A umístění na stupních vítězů by bylo samozřejmě pěkným zakončením mé kariéry v Cape Epic. Přípravy probíhaly velmi dobře a jsem optimista. Máme zhruba stejný závodní rytmus, ale především se harmonizujeme jako tým, což je v takovém závodě velmi důležité. Vycházíme spolu dobře i osobně, vyměňujeme si nápady a vzájemně se motivujeme. Alban a já také nemáme žádný rozkaz, je s ním jen zábava závodit.
Pokud jde o taktiku, neplánuji si žádné plány: stejně to vždycky dopadne jinak. Jsem emotivní člověk a raději reaguji. Jakmile na něco přijdete, vezme vám to flexibilitu. Proto se díváme z jeviště na jeviště!
Letos se Cape Epic Route vrací do vnitrozemí, znáte se tam a už jste mohli slavit pár etapových úspěchů.
Ano, severní tangenta mi vyhovuje, i když patří do těžšího terénu Cape Epic...
…Proč?
Terén je velmi drsný, se spoustou volných kamenů a písčitých pasáží. Musíš tam překonávat své slabiny, někdy to tam pořádně neuteče ani metr, když to rozbiješ, bude to dlouhý den.
A na závěr vás ještě čeká pár náročných etap?!
Je to tak, z Wellingtonu to bude na poslední tři etapy opět opravdu těžké. Říkal jsem ti, týden mučení... smích!
Toto je váš sedmnáctý Cape Epic, co se za ta léta změnilo?
Mnohé se zprofesionalizovalo, stejně jako scéna. To má pozitivní i negativní dopady.
Kdo by byl
No, dříve měl Cape Epic jiný duchovní charakter, byl lépe ovladatelný. Nyní je vše konkurenceschopnější, závodníků přibylo, od loňského roku už většina profesionálů nespí v karavanech, ale v prázdninových apartmánech. V důsledku toho se ztratila osobnost. Nyní k tomu máme profesionálnější prostředí, podporu a pozornost médií.
Zní to skoro nostalgicky?
Řekl bych, že se rád ohlédnu. Ale to, že jsme teď třeba v rekreačním domě, má oproti karavanu i své výhody. Můžete se pohodlně osprchovat, dojít na toaletu a pokoje jsou klimatizované.
Konec kariéry po Cape Epic?
Pojďme se podívat do vaší budoucnosti. Odcházíte po Cape Epic do důchodu?
Ne, sezónu 2020 řádně dokončím! Po Cape Epic si jako vždy dávám pauzu a připravuji se na druhou polovinu sezóny. Mám v plánu udělat nějaké pěkné závody, které jsem si užíval, jako BC Bikerace v Kanadě nebo La Leyenda del Dorado v Kolumbii. Rád bych ale viděl i pár novinek, láká mě říjnový Brasilride.
Pak kolo narazí na hřebík a vy opustíte jeviště?
Profesionální scéna, ano! Ale chci zůstat věrný závodění. Především zůstanu věrný značce BULLS a nadále zůstanu ambasadorem značky! Býkům vděčím za hodně, takže chci něco vrátit. BÝCI bez Karla Platta, to je jako kráva bez ocasu – bez toho to nejde! Jsem na cestě za BULLY od roku 2007, takže to tak nějak srostlo dohromady.
Myslíte si, že po tak dlouhé době pro vás bude těžké přestat?
Připadá mi to snadné! Teď je jen čas na novou kapitolu, cítím to. Bylo to fajn, ale teď přichází něco nového. V jaké podobě přesně, zatím nevím, budu o tom přemýšlet po Cape Epic. Teď se chci zase plně soustředit na závod.
Uvidíme se tedy příští rok znovu na Cape Epic? S elektrokolem s kamerou BULLS jako váš bývalý týmový kolega Stefan Sahm, nebo spíš pětinásobný celkový vítěz Christoph Sauser, jako mentor pro mladé sportovce?
Ještě nevím, ale až se příští rok vrátím, bude to spíše jako mentor pro mladé sportovce. Stále se cítím fit jezdit na relativně vysoké úrovni dalších pět až šest let a stále mám velkou motivaci trénovat. Možná je to další kráva bez ocasu: cyklistika a Cape Epic jsou prostě součástí mého života. Chci dělat obojí, dokud to půjde.
Karle, to ti přejeme k narozeninám a hodně štěstí s Cape Epic!
Zanechat komentář