Dnes se opět hlásím z dalekého Japonska. Asi chcete vědět, jak se mi posledních pár dní a týdnů dařilo a co jsem za tu dlouhou dobu zažil.
Na konci školy byly závěrečné zkoušky. Nejprve jsem musel udělat praktickou zkoušku. To znamená rozebrat dráhové kolo a zase ho složit. Časový limit na to byl 20 minut.

Pokračovali jsme písemným testem, ve kterém bylo třeba odpovědět na 35 otázek o Keirin. Nakonec každý z nás šesti zahraničních jezdců absolvoval individuální pohovor. Zřejmě jsme všichni dokázali, že jsme toho hodni a byli jsme hrdí, že jsme na konci dne dostali naše závodní licence.

Kromě školního času by se samozřejmě neměl zanedbávat ani trénink! Protože dobrá forma nepřijde sama. Absolvuji také mnoho tréninků na jedné z pěti cyklistických tratí dostupných ve škole Keirin. Takovou škálu tratí na jednom místě nikde jinde na světě nenajdete!

Aby tréninky nebyly tak nudné, my mezinárodní řidiči často trénujeme společně. Pro mě je velmi zajímavé a vzrušující vidět školení dalších špičkových jezdců. Je úžasné, jak odlišně vypadají tréninky.

Několikrát týdně také trénuji ve posilovně. Dělám tam hlavně dřepy. Toto cvičení pro mě nabízí ideální podmínky pro rozvoj síly a je hlavním tréninkovým nástrojem dráhového cyklisty v silové oblasti.

Mezi tím jsou většinou ještě jednotky na silničním kole na regeneraci. Ale zatím byly mé cesty po Japonsku velmi omezené, protože horský terén nenabízí pro sprintera nejlepší podmínky. Jinak musím říct, že stěží jsou ideálnější tréninkové podmínky než ve škole Keirin.

Kromě tréninku jsem měl i své první dva závody. Při svém debutu v Seibuenu jsem se dokázal kvalifikovat do velkého finále dvěma výhrami v prvních dvou dnech. Ve finále jsem musel vzdát hold svým omezeným zkušenostem a skončil jsem až sedmý.

Už jen samotné dosažení velkého finále je však opravdovým úspěchem. Protože rozdíly mezi mezinárodním a japonským Keirinem jsou poměrně velké.

Rychle to zjistil i můj ruský kolega Denis Dmitriev, který se první den nedostal do dalšího kola.

Bohužel jsem zatím moc země neviděl, protože program je vždy dost napjatý. Doufám, že na to v brzké době bude nějaký čas a že japonské dominanty, jako je hora Fudži, neuvidím jen z vlaku.

Hodně jsem se poučil ze své chyby ve finále v Seibuenu a ve svém druhém závodě ve Wakayamě jsem mohl jít o krok dále. Vyhrál jsem velké finále a nechal za sebou všechny své konkurenty. Za vítězství byla spousta dárků a místní noviny byly plné obrázků a článků.

Jsem nadšený, až uvidím, jak se mi bude dařit na mém dalším závodě v Chibě na začátku června.