Další měsíc plný dobrodružství a nových zážitků je již minulostí. Mezitím jsem také dosáhl poloviny letošního japonského turné. Nyní se s velkým očekáváním těším na druhou část své cesty, ale nejprve vám chci povědět o svých posledních týdnech.
3. závod v Chibě by měl být testem mé formy a mých taktických schopností. Bylo to zatím nejsilnější pole jezdců na mém turné. Navíc jsem byl jediným mezinárodním jezdcem, který se kvalifikoval do finálového závodu.
Ve finále bylo na mně, abych přežil sám proti 8 dalším japonským jezdcům. Předtím je ale vždy s každým jezdcem televizní rozhovor, kde dostanete dotazy na jeho taktiku a formu. Jako malé poděkování obdržíte nákupní poukaz. Samozřejmě v provedení Keirin.
Pak už byl čas na závod. Jak to dopadlo, jsem shrnul vlastními slovy:
„Na začátku závodu jsem byl trochu zaskočen, protože závod začal dříve, než se očekávalo. Běžně kardiostimulátor opustí trať 650 metrů před cílem. Tentokrát ale první Japonec předběhl kardiostimulátor asi 800 metrů od cíle. V mezinárodním závodě nemyslitelné! To by okamžitě znamenalo, že závod byl zastaven a jezdec by byl diskvalifikován. Ale ne v Japonsku! Za tento taktický manévr je pouze pokuta 10.000 70 jenů (cca 7 eur). Ve výsledku bylo hned od začátku velmi vysoké tempo a byl jsem předán dozadu. Počáteční situace tedy nebyla pro vítězství v závodě zrovna ideální. Poté zazněly první zvuky zvonu na poslední kolo a ze 500. pozice byla cesta vpřed velmi dlouhá. Ale na trati 2 metrů se toho může ještě hodně stát. S touto myšlenkou jsem zmobilizoval poslední zbytky svých sil a dokázal se protlačit přes všechny ve druhé řadě a vyhrát.“
Po závodě není moc času na vydechnutí! Jako vítěz dostane každý soutěžící po závodě na znamení uznání drink. Následuje předávání cen a poté nějaké rozhovory.
Tím to ale nekončí. Před zaslouženou sprchou je potřeba kolo přebalit a poslat na další závod. Ani na to není moc času, protože jízdní řád po závodě je vždy napjatý a vlaky bohužel nečekají. Když budete mít smůlu, nedostanete ani místo.
Další závod na sebe nenechá dlouho čekat. Mezi tím byly jen čtyři dny s trochou odpočinku a tréninku. V Japonsku navíc začalo období dešťů. To znamená, že prší celý den a pak často celé dny.
Naštěstí pro mě by příští závod měl být stoprocentně bez deště, protože velodrom Maebashi je v obrovské hale. Trať v Maebashi je jedinou ze dvou krytých tratí keirinu v Japonsku spolu s tou v Kokura. Vše proběhlo podle plánu, nejen že závodní kalhoty, které jsem si objednal, dorazily včas, to ne, ale závody proběhly perfektně i na trati mistrovství světa 100.
Ve finále jsem díky skvělé týmové práci se Shanem Perkinsem, australským mistrem světa Keirin z roku 2011, mohl oslavit své 3. vítězství ve finále a 1. perfektní závod (3 výhry v rozjížďkách, semifinále a finále). Shane Perkins také projel cílem jako druhý.
Po skvělém výsledku jsme večer zakončili v jedné z četných sushi restaurací.
V příštím díle se dozvíte, jak to u mě na Dálném východě chodí.
Do té doby,
Váš Stefan
PS: Zde pod tímto odkazem najdete můj profil na stránkách japonské organizace Keirin. Stále tam můžete sledovat videa z mých závodů dny a týdny po soutěžích.
Zanechat komentář