O víkendu byl pro tým GREEN'N FIT na programu desátý závod Německého poháru v cyklistice. Škoda VeloRace se konalo v centru města v Drážďanech. Na krátké trati byl Patrick Hanhart po dvouzávodní pauze zpět na startu týmu a hned hlásil vítězství! Na dlouhé trati obsadila Marion Wittlerová celkově třetí místo v závodě žen a vyhrála svou věkovou skupinu. Felix Schmidt tentokrát popisuje svůj velmi osobní závod:
Do Drážďan jsem cestoval ze Singenu v Badenu se smíšenými pocity, takže jsem měl dost času přemýšlet o dosavadní velmi turbulentní sezóně se zlomenými kostmi v Hockenheimu a defektem v Bochumi. Po mém vážném zranění na Hockenheimringu jsem opravdu nebyl schopen posoudit, kde jsem na výkonnostní úrovni, není tak snadné kompenzovat čtyřtýdenní nucenou pauzu. Dobrý výsledek v závodě třídy C minulý víkend v Bochumi mě po ranní smůle v GCC přivedl k opatrnému optimismu ohledně Drážďan.
Po vyzvednutí startovních dokumentů se tým vydal k Italovi a poté rychle spát. Trasa byla podobná jako loni, počasí: sucho, ale do 30°C. Měla to být nebezpečná a těžká práce.
Přípravy na závod jsou nacvičené, takže jsem měl dost času si trať projet a pořádně se zahřát. To se v minulosti osvědčilo, protože se obvykle začíná hned od začátku, jako u hasičů. Trať byla ještě náročnější než loni. Spousta vlásenkových zatáček, tunelové podjezdy, tramvajové železniční přejezdy, dlážděné pasáže a silniční úseky rozdělené mřížemi, protijedoucí doprava od ostatních řidičů – to by mělo být složité, říkal jsem si – a mělo by to být správné.
Zařadil jsem se na startovní blok a rychle bylo jasné, co se bude dít. Merkur Druck a Bürstner-Dümo chtěli závod vyhrát, koncentrovali se v první řadě.
Tempo bylo nasazeno na startovní pistoli, rychloměr neustále ukazoval přes 45 kilometrů v hodině a můj tep byl od startu v červených číslech. Byl se mnou Malte a Matthias, Malte je momentálně super silný, tak jsem se chtěl orientovat na něj. Ještě v prvním kole měl ale defekt a ani s Matthiasovou pomocí se mu nepodařilo smazat náskok vpředu.
Rychle se vytvořila vedoucí skupina asi 80 jezdců, já byl někde mezi 30. a 50. – a tedy příliš pozadu. Měl jsem co dělat, ale předjíždění na úzké trati bylo stěží možné a riskantní. Konec třetího kola: na dlouhé domácí rovince tým kolem Paula Sickinga, Lock8, náhle předjel pole. Držel jsem se toho a dokázal jsem pár míst dohnat, ale sotva jsem popadal dech, když Paul zahájil sólový útok, který byl po půl kole zneškodněn ve skalním tempu.
Poslední kolo, nastal klid před bouří, tempo se výrazně snížilo. Teď jsem musel jednat a pokusit se postoupit vpřed. Výstup na most a následný sestup by měl být klíčový bod, poslední šance to realizovat. Zvládl jsem nájezd na můstek s 580 watty, pak dolů do vlásenky, přes vnějšek s hybností a pak zpátky na můstek plnou parou - takže přede mnou bylo jen asi 20 jezdců. Teď už mi zbývalo jen držet pozici. Ale přišlo to tak, jak to přijít muselo – pád přímo přede mnou. Nespadl jsem, ale málem jsem se zastavil. Se 6 jezdci jsme se marně hnali za vedoucí skupinou. Nakonec z toho bylo 33. místo celkově a 10. místo ve věkové kategorii. Mohlo toho být víc, ale jsem rád, že jsem projel cílem v jednom kuse. Nohy byly dobré a dávají naději pro Brémy.
Zanechat komentář