„Cyklistika pochází z cyklistiky“...toto ležérně vtipné rčení našeho trenéra Enrica Poitschkeho nás – Merkur Cycling Team – sleduje již několik let a v podstatě neznamená nic jiného, než že cyklistiku nejlépe trénujeme na kole. Zejména před náročnou sezónou GCC (Německého cyklistického poháru) jsou dlouhé základní jednotky na kole nezbytné, abyste mohli úspěšně závodit v závodech. A kde to udělat lépe než na slunném ostrově Mallorca, kde jsme jako obvykle začátkem března pobyli deset dní v Marina Luz. Pro některé z nás je to již šestý pobyt zde v zátoce Can Pastilla a přivítání v hotelu je odpovídajícím způsobem vřelé. Cítíme se tu opravdu dobře, což si myslím, že je důležitou součástí úspěšného tréninkového kempu.
Po odbavení se nemůžu dočkat, až nasednu na kolo a udělám první snadné kolo na ostrově v mírných 18 °C a slunečném svitu – a ostatní se cítí stejně. Přes veškerou profesionalitu je stále něco výjimečného, kormidlovat poprvé v sezóně nové Fuji po promenádě pod mallorským sluncem.
Vzhledem k tomu, že přijíždíme z různých koutů Německa, časy příjezdů se liší, takže první den vyrážíme po menších skupinkách ve „vlastní režii“. Do Lluc Major lze zabudovat i malou přestávku na kávu, dokud se nejpozději u večeře všichni nesejdeme u velkého stolu v jídelně s nápisy „Reserviert – Reserved – Merkur Cycling Team“.
Radost z toho, že se zase vidíme, je velká a v mezitím sehraném týmu je o čem vyprávět – vždyť jsme se neviděli skoro dva měsíce. První společný den končí prodlouženou večeří, spoustou vtipných historek z fáze zimní přípravy, 2/3/4 návštěvami dezertního bufetu a očekáváním příštích dnů.
Od 2. dne začíná vážnost projektu "výcvikový kemp 2015" a vedení se ujímá Ronny z týmu ROTHAÍ. Následujících devět dní by mělo být velmi strukturovaných: 7:50 sraz v hale na ranní cvičení, pak společná snídaně a v 10 hodin odjezd na tréninková kola. To, co může na první pohled znít trochu strnule, nakonec uvolňuje každodenní interakci jedenáctičlenné skupiny. Procesy se odehrávají rychleji a otravné čekání – že poslední člověk má své věci pohromadě – se stává vzácnějším. Výjimky potvrzují pravidlo.
Rozsah tréninku – tedy délku jednotky a s ní spojený program (intenzity, kroky, káča) – předem určil Enrico Poitschke a zkoordinoval je v individuálních plánech na společný týden. Ronny přebírá každodenní plánování tras, koordinuje procesy během výletů a také se stará o to, aby vynechaly přestávky na kávu, které bychom si občas rádi udělali ;-).
Trénujeme totiž na závody GCC, které trvají až 5 hodin a v rozvrhu nejsou žádné zastávky na kávu. Zastávka po jednotkách v kavárně na promenádě s "Café con leche" a bábovkou je a zůstává nedílnou součástí našeho programu a často osladí "po práci".
První blok tří byl celý o dlouhých, tichých základních jednotkách, aby si tělo zvyklo na držení těla, pohyb na kole a trénovalo sed. Protože zimní měsíce byly často charakteristické silovým tréninkem a alternativními sporty jako je běh nebo běh na lyžích. V prvních dnech, od třetí hodiny v sedle, to v „pelotonu“ začíná být trochu neklidnější a změny na pedálech mimo sedlo znatelně přibývají. Naštěstí skvělá jarní krajina na ostrově podél tréninkových kol, pečlivě vybraná Ronnym, vždy poskytuje rozptýlení.
Zlomovým bodem soustředění bylo letos focení, na které nás naše speciálně vycestovaná Anne (také z týmu ROTHAÍ a zodpovědná za celou organizaci našeho týmu) pozvala do hor severně od Palmy. Fantasticky krásná poloha kolem malého zámeckého hotelu (Castell Son Claret, Es Capdellá) a jasně modrá obloha nabízely perfektní kulisu pro skvělé týmové fotografie, z nichž některé v průběhu sezóny určitě uvidíme... sledujte! Pro nás to byl relativně pohodový den se spoustou slunce, zábavy a pár vtipnými "mezihrami" našeho fotografa.
Návštěva Anne nám přinesla i zásoby MULTIPOWER, které jsme opravdu mohli využít pro nadcházející druhou část soustředění, protože slibovala kopcovitost a tedy i namáhavost. Ale nejdřív odpočinkový den a načerpat nové síly, což by si každý mohl udělat individuálně poleháváním u bazénu, saunou nebo malým výletem do Palmy....jen nechat nohy viset.
Čtvrtek 7. den: jedeme na hory. Posilněni snídaní pod širým nebem na terase hotelu (nezapomeňte: je březen) nás dnešní trasa zavede přímo směrem na Col de Soller, dolů do stejnojmenné vesnice a přímo zpět nahoru na Puig Major, který , se svou délkou 15 km hodně vyžadoval. Tady na mě udělal dojem zejména Mani. Poprvé od loňského vážného zranění při pádu se vrátil do sedla a jako vždy se s námi probojoval do stoupání, jako by se nic nestalo. V žertu zaznělo rčení: „Proč vlastně celou zimu trénujeme, když to Mani zvládne i bez!“.
Následující den nám Ronny přinesl další tři přehlídková stoupání, až do Valdemossy, Col de Soller a Orientu, takže po závěrečných 70 km rovinatých jsme byli všichni šťastní, že jsme konečně dorazili zpět do hotelu....fuj, jaký den !
Večer jsme se odměnili krátkou návštěvou příslušné hospody Ballermann, která má krále v názvu ;-). Vzhledem k programu dne nebylo divu, že tato návštěva byla docela krátká...v 11 byli všichni zpět na svých palandách.
Soustředění se chýlí ke konci a počasí se pomalu lepší. Nad ostrovem se táhnou mraky a slabé přeháňky, což nám dává druhý chladný odpočinkový den se saunou a světovým pohárem v biatlonu. Vlastně nám to vyhovuje, protože na poslední den nás Ronny opět nabudil vyhlídkou na malý Randa mountain race a s těžkými jednotkami z předchozích dnů v nohách, bez toho by to určitě nebyla zábava. přestávka.
Společné soustředění tedy ve zdraví a bez defektů zakončujeme pěkným Randským lapem (výsledky samozřejmě zůstávají utajeny) a konečně vyběhneme za skvělého sluníčka na promenádu v Arenalu.
Můj závěr: Byl to velmi úspěšný tréninkový týden, skvělý čas s kluky a perfektní příprava na Německý pohár v cyklistice 2015. GCC, je to tady!
V tomto smyslu.
S pozdravem a brzy na viděnou,
Váš křesťan.
Zanechat komentář