Co je to za pocit! Konečně mohu být zpět v zemi, kterou považuji za nejkrásnější: v Jižní Africe. Nejspíš teď kroutíte hlavou a nerozumíte tomu. Po dlouhou dobu to však byla země, kde jsem měl vždy slzy v očích, když jsem přijížděl a odjížděl. Jihoafrickou republiku bohužel zasahují krize, ale lidé jsou jedineční. Ujali se mě úplně cizí lidé a motto vždy bylo: „Můj hrad je tvůj hrad“. A to se jen tak neříká. Od té doby jsem součástí rodiny.
O to víc mě těší, že Ironman South Africa je můj první závod v této sezóně. Musím však cestu zkrátit na minimálně osm dní: dva dny tam (Mallorca – Mnichov – Dubaj – Johannesburg – Port Elizabeth = pěkně únavné) čtyři dny v Jižní Africe a hned po závodě zpátky! Rád bych zůstal déle, ale cesta do Jižní Afriky není výlet na dovolenou, chci mít dobrý závod a po závodě se rychle vrátit do tréninku, abych se připravil na další cíle sezóny.
Jakmile dorazíte do Jižní Afriky, čas letí, když se připravujete na závod. Závěrečné tréninky, kontrola vybavení, briefing závodu, mentální příprava. Vše je velmi soustředěné. Dva dny před závodem vytáhnou z vody žraloka. To je opět skvělé! – Jestli se mi něco nelíbí, je to plavání ve velkém moři a nevědět, kdo nebo co ještě plave vedle mě.
Konkurence je letos velká: Havaj je pravděpodobně jediným dalším místem, které má tolik konkurentů. Jižní Afrika je těžký závod, a to nejen proto, že je tak brzy na začátku sezóny: cyklistická trasa je obzvlášť náročná: 180 kilometrů s 1600 XNUMX metry nadmořské výšky, nerovný povrch vozovky a hodně větru. Běžecká trať je také trochu kopcovitá – a horká.
Aniž bych se dále seznámil se žraloky, jsem pátá žena, která se vynořila z vody. Na kole se striktně řídím pokyny trenéra Jo o tom, kdy a jak moc bych měl jezdit. Eva Wutti mě předjíždí v prvních kilometrech. Zůstanu v klidu a nechám ji jít. O 100 kilometrů později ho mám znovu a když kolem něj projíždím, mám pocit, že stojí na místě. Vždy mohu snížit vzdálenost k vrcholu. Díky nejrychlejšímu cyklistickému času a novému rekordu trati jsem nyní třetí ženou, která sesedla z kola a okamžitě si vytvořila ještě více terénu. Brzy předjíždím druhou ženu a držím se v pozici docela dlouho. Ale najednou se mi zavřou nohy a už je nemůžu zvednout, taky se mi otevírá puchýř na noze a bolí to jako čert. Posledních deset kilometrů je čistě o vůli, všechno mě bolí, zpomaluji a nakonec mě předjíždí žena na třetím a čtvrtém místě. Ale můžu obhájit své páté místo! Tím jsem alespoň dosáhl svého minimálního cíle pro tuto soutěž: více než 2000 bodů do kvalifikace na Havaji. Vzhledem k tomu, že jde o mistrovství Jižní Afriky, mé páté místo získává více bodů než moje vítězství v Ironmanu v Malajsii! Určitě jsem také zklamaný, že se mi nepodařilo obhájit druhé místo, protože moje nohy v posledních deseti kilometrech nechtěly dělat to, co jsem chtěl. Ale po půlroční pauze od závodění se skoro dalo čekat, že mi ještě bude trochu chybět soutěžní tvrdost. A prvních šest žen bylo neuvěřitelně blízko u sebe. Top 5 do 15 minut. V mnoha závodech je často větší rozdíl mezi prvním a druhým místem.
Druhý den je slavnostní předávání cen a já vidím pozitivní stránku svého výsledku: vedl jsem si dobře v oboru světové úrovně! A mám zase za sebou pár těžkých závodních kilometrů a to znamená, že další závody budou ještě lepší!
Po dvou a půl náročných dnech cesty zpět na Mallorku potřebuji nejprve hodně spánku: koneckonců jsem tři noci skoro vůbec nespal. Ne že bych flámoval (můj trenér povoluje večírky, jen když vyhraju) - ale večer po závodě skoro nespím, jsem unavený, ale také tak plný kofeinu a zážitků, že prostě nemůžu usnout. Slavnostní předávání cen druhý den po závodě trvá téměř do půlnoci a další den mi letadlo odlétá brzy ráno a já přilétám do Dubaje uprostřed noci a musím odlétat zase brzy ráno. Fuj.
Teď chci jen postel, kde budu tři dny nerušeně spát. A pak na dalším Ironmanovi neuběhnu rychle jen 30 kilometrů, ale celý maraton! Krásný začátek sezóny všem!
Vaše Diana
Zanechat komentář