Stefan Frost z týmu Green 'n Fit popisuje klasiky Sparkasse neuseen 2015 ze svého velmi osobního pohledu:
Je sobota, 16:5, pro mě zavírací doba. Tak rychle pozvěte týmy s mým Bullim a vyrazte do Lipska. Už cestou tam byla skvělá nálada a XNUMX hodin jízdy po dálnici uteklo jako voda.
Po velmi krátké noci byl konečně čas znovu jet klasiky Sparkasse Neuseen. S tímto závodem jsem se ještě musel vyrovnat. V roce 2013 jsem měl velmi špatný pád na domácím úseku, který mě provází znovu a znovu už dva roky a často mě nutil k delším přestávkám. Až začátkem roku 2015 jsem mohl začít znovu pořádně trénovat. Jasný cíl: dokončit nové klasiky.
13 hodin, 1 hodinu před startem, mám nezvyklý pocit, jsem nervózní. Nejprve se tedy rozcvičte s bratry Hanhartovými a tátou a prozkoumejte trasu, než jsme kolem 13:40 vyrazili na startovní bloky.
Startovalo se přesně ve 14 hodin... téměř 1.000 startujících chtělo čelit mezitím velmi silnému větru.
Bohužel jsme byli s otcem ve startovním bloku příliš vzadu a museli jsme po 5 kilometrech jet sami ve větru, abychom dohnali přední běžce. Jakmile se otevřeli, všimli jste si neklidu na poli, za kterým jistě stál vítr.
Bohužel se to stalo až po 20 km, hromadný pád, okamžitě se vynořily staré vzpomínky a když jsem viděl Patricka na zemi, závod v hlavě prozatím skončil. Nicméně, Pascal byl v pronásledování, a jakmile se dostal zpět na vrchol, začaly útoky. Pascal, který měl pocit, že všichni jedou, odjel opět opravdu silný závod. Zkusil jsem 1-2 pokusy o odtržení, ale rychle jsem si uvědomil, že vítr je stále tam a že bez slipstreamu taky není tak pohodlné jezdit.
Vydali jsme se tedy s dalšími asi 30 cyklistickými nadšenci směrem na Lipsko. Mezitím se dva muži skutečně dokázali odtáhnout a jet 40 sekund směrem k nám. Když jsme přijeli do Lipska, věci se opět zrychlily a všichni chtěli být v dobré pozici při nájezdu do poslední zatáčky.
Bohužel těsně přede mnou došlo k dalšímu pádu. K mému údivu jsem přesto skončil 14. S tímto výsledkem jsem více než spokojen. Nejkrásnějším momentem pro mě bylo asi poctění věkových kategorií, kde můj otec bojoval svým silným výkonem o umístění na stupních vítězů.
Nakonec bych to popsal jako moc hezký víkend s asi nejkrásnějším koníčkem na světě.
Zanechat komentář