Spalo se mi skvěle, budík zvonil až v 6 a díky Transalp rutině byl každý pohyb perfektní, takže jsem se do formace dovalil přesně 2 minuty před startem. Startovní signál a hurá do prvního stoupání. Bylo to rychlé, 350 wattů, ale otřásl jsem se, když jsem si vzpomněl na edice toho závodu, kde jsem na Ova Spin musel víc bojovat se snídaní v krku, než se starat o držení zadního kola muže vepředu. Dnes bylo tempo v pořádku. Docela vyrovnaný, ale tak, aby skoro každý držel krok.
Po tunelu se velmi nenápadně rozloučili 3 muži - Benjamin Schweinester (Team Tom Siller), Helli Trettwer (Team Baier) a Ital z Chiapucci Teamu byli tři uprchlíci dne. Za nimi se naše skupina vlastně velmi dobře sladila. V Livignu se toho zase hodně namotalo, ale to je skoro vždy, než to na Forcole trochu prořídne. Nahoře jsem trpěl, ale zdálo se, že stoupání ubíhalo mnohem rychleji poté, co jsem pravděpodobně nelyžoval v jasně červené oblasti v prvním stoupání.
Bohužel pak ve sjezdu došlo k ošemetným situacím s výmoly a v poslední zatáčce mě řidič střelil do zadního kola při příliš rychlé jízdě – pád byl nevyhnutelný! Sám jsem se z toho šoku dostal, ale za mnou padli 2-3 jezdci na zem. Opravdu nemuselo a všichni byli pěkně v šoku, což skupinu úplně roztrhalo. Jako vždy jsem bojoval na poslední jamce na Bernině a byl jsem až ve 2. skupině nahoře. Všech dobrých chlapů bylo vepředu deset. Naštěstí jsme se vrátili s 10 muži a na úrovni jsem se konečně mohl najíst a ulevit si.
V Zernezu pak klasický sprint jezdců na krátkou trať a na dálku zbylo asi 20 mužů. Spontánně jsem zamířil na občerstvovací stanici v Zernez a nacpal si dres plný, protože jsem měl další den vlčího hladu, kdy jsem měl pocit, že mi nic nejde do nohou. V dobré společnosti Toma Gschnitzera jsem se znovu sroloval a pak už to bylo na Flüele, protože Andi Folder nastartoval první strmý krok s 370-380 watty - takže se zaseklo jen 7 jezdců.
2 jezdci byli stále vepředu, Benjamin Schweinester vyhrál krátkou trať, Trettwer a Ital měli dobré 3 minuty náskok. Shodli jsme se, že bychom to měli snadno zvládnout při sjezdu do Tiefencastelu a na Albulu. Takže tempo mírně pokleslo, než se dostalo do „rovinné části“ Flüely. Nahoře se Rene Stadelmann trochu odtáhl. Stále nás bylo pět: Andi Ortner, Johannes Berndl (nový v týmu Corratec), závodní jezdec z týmu Medrisio Racing Team, Davide Tugnoli a já. Dobře jsme projeli Davosem, tunelem a krátkou mezinájezdovou cestou, ale vepředu nebylo nic vidět - ani Stadelmann. Ve vesnici pak informace od dozorce: "3 muži s 1 minutovým náskokem"...
Po sjezdu do Tiefencastelu a na prvních 10 kilometrech Albuly stále nikdo nebyl v dohledu – to nemohlo být! Pak řešení hádanky: ředitel závodu Flurin Bezzola nás zavolal: 2 muži vpředu, více než 6 minut náskok, Stadelmann s náskokem 1:40 mezi nimi. Zásuvka málem spadla na řídítka, to je pak... Mladý Matteo okamžitě převzal Mendrisio a zvýšil tempo – jen já jsem ho mohl následovat, ostatní vyráželi jeden za druhým. Hodně jsem pak pomohl ve vedení a tak jsme Stadelmanna našli o něco později.
Nejstrmější části Albuly jsem jel zepředu, ale vzdálenost k vrcholu se prostě nezmenšila - stále 5 minut. Kde se tam nahoře vzala síla? Měli před sebou téměř 150 kilometrů. Byl jsem psychicky připravený na kvalifikační závod na Albule, ale to se nikdy nestalo. Takže těch 300 wattů bylo skoro jako na procházku, ale svého společníka jsem se nemohl zbavit ani vyšším tempem, byl ve skvělé formě. Povídali jsme si o jeho závodech a samozřejmě jsem je skoro všechny znal z dřívějška. Všechno to uteklo tak rychle a už jsme byli skoro na vrcholu, když se před námi objevil Ital. Doslova se postavil a já jsem se na něj znovu připletl, ale Trettwer byl na vrcholu stále 4:30 napřed – tato síla je do očí bijící!
Ze sjezdu to šlo bez rizika a pak do cíle s perfektním zadním větrem. Ve sprintu do cíle jsme nic neriskovali, byl jsem vepředu, ale Matteo to udělal chytře a posunul se nahoru - takže pro nás oba dělené 2. místo. Trettwer vypadal docela uvolněně a přijíždějící jezdci byli značně vyčerpaní a pokrytí solnými krustami. Pořadí za námi: Italský útěk, Andi Ortner, Rene Stadelmann a Johannes Berndl. Po rozhovoru, malých řečech a cílovém labelu jsem šel ven s Matteem – tento mladý člověk je velmi milý kluk.
Odpoledne bylo nad Engadinem i nadále slavné, tak pojďme na koupaliště a počkáme na předávání cen. Teď na sluníčku jsem zkontrolovala blog a teď je čas jít domů. Bohužel obrázky budou následovat později a blog je dostupný pouze z domova s příslušným internetem. Těším se na fotky Petra Lintnera a vaše komentáře na blogu!
Bis plešatý,
tvůj Stefan
Zanechat komentář