Reportáž ze závodu od Jonathana Reuninga
Po závodě chaosu ve Frankfurtu a pětitýdenní pauze od závodění v Německém cyklistickém poháru se v neděli konečně jel třetí závod série. Počasí bylo v tento den nejlepší v jihovýchodním Durynsku v trojúhelníku Schleizer. S příjemnými 20 stupni Celsia a jasně modrou oblohou jste nemuseli na motoristickém okruhu během startovního roštu jako obvykle mrznout. S Manuelou Freundovou na dlouhé trati (133 km) a Jonathanem Reuningem na krátké trati (88 km) byla týmová taktika malé delegace jasná od začátku: defenzivní jízda.
Dlouhá trať začala v 9 hodin, o 15 minut později následovala krátká trať. Řetěz byl hned od začátku poháněn vpravo. Bohužel asi po deseti kilometrech došlo k hromadné havárii na dlouhé trati v malé, mokré, svažující se silnici. Naštěstí Manuela nebyla zapojena do pádu.
Na dlouhé i krátké trati peloton rychle zdecimoval zvlněný profil. Na krátké trati přišel hned po startu první útok a vedoucí pětičlenná skupina se dokázala odpoutat od pole. Pole bylo většinu času pod kontrolou větších týmů, protože každý měl jednoho jezdce ve vedoucí skupině. Šance na opětovné dohnání byla kilometr od kilometru stále nepravděpodobnější. Zhruba v polovině závodu byly věci hodně hektické a mnoho jezdců bylo velmi nervózních ze zvýšení rychlosti. Manuela ztratila přehled o své skupině, takže si celou dobu myslela, že je druhá, i když před sebou neměla konkurenci.
Na krátké trati tvořilo stíhací pole pouhých 15 jezdců a do cíle zbývalo 25 kilometrů. Vzhledem k mé taktické zdrženlivosti a z toho vyplývajícím čerstvým nohám jsem se rozhodl zaútočit na kilometru 83 z 88 v posledním dlouhém stoupání. Ale najednou, sedm kilometrů do cíle, byl můj plán zmařen. Přímo přede mnou ve stoupání bylo pět jezdců plochých na tváři. Pak se vše odehrálo velmi rychle: i já jsem byl vklíněn mezi ostatní řidiče na silnici – moje tělo plné adrenalinu. Instinktivně jsem naskočil zpět na kolo a snažil se zacelit mezeru, která se otevřela. Během závodu o dohnání jsem mohl zkontrolovat kolo a zjistil jsem, že brzdové páčky jsou ohnuté a řídítka už nesměřují obvyklým směrem. V důsledku toho mi přestala fungovat řadicí páka a já se zasekl na nejnižší rychlostní stupeň. Ani desetinásobné přenastavení DI2 neslibovalo žádné zlepšení. Ve stoupání jsem skupinu opět dohnal, ale byl jsem si vědom, že posledních pár kilometrů nemám co hlásit. S nejnižším převodem a kadencí 176 jsem se řítil k cíli a snažil se omezit škody.
V závěrečném sprintu byla Manuela poražena velmi těsně. V denním pořadí žen obsadila druhé místo a dokázala obhájit žlutý trikot v celkovém pořadí. Pro mě tam bylo jen 2. místo v denním žebříčku.
Závod je všestranně úspěšnou akcí díky četným strmým stoupáním, fantastické krajině a dobré organizaci. I když jsem byl zpočátku zklamaný z pádu a promarněné příležitosti, ohlédnutím zpět jsem velmi rád, že jsem neutrpěl žádné vážné zranění.
Čtvrtý závod v poháru se pojede příští neděli. Na "Rund um Köln" je opět na startu početná delegace, věrná heslu: řetěz správně a útočit!
Zanechat komentář