Zdravíme ze Solné komory!
Mnozí z vás si jistě všimli: druhá část mého čtyřtýdenního vysokohorského dobrodružství mě zavedla do Horního Rakouska, přesněji k Hallstattskému jezeru. Kromě týdenní rodinné dovolené a spousty relaxace jsem využil možnosti prohlédnout si mnoho pamětihodností regionu.
Mimo motorku si samozřejmě zvláštní zmínku zaslouží zcela přelidněné město Hallstatt. Lidé se těsně shlukují přes tržiště a stojí sto metrů na výlet lodí přes jezero. Abych byl upřímný - není to moje věc.
Těžko odhadovat, raději se podívám do Obertraun bike areny, kde se příští víkend jede rakouské státní mistrovství. Drops - Rock Gardens - North Shore Trails - Root pasáže a to vše, dokud nepustíte. Je zde opravdu vše, co potřebuje trasa hodná Světového poháru, aby mě, který jsem šmejd v technice jízdy, posunula na mé limity.
Vlastně jsem plánoval, že ty dva týdny mezi turné a Bike Transalp zvládnu docela nenuceně s několika hodinami základního tréninku, ale legenda Salzkammergut Trophy byla ve vzduchu.
Rychle jsem se rozhodl, že by to měla být cesta B. Se svými 119,5 km / 3848 hm je to pouze bratříček monstra s 211,3 km / 7119 hm A-distance, ale stále velmi pěkné prkno pro spontánní rozhodnutí!
Počasí v sobotu ráno bylo špatné, jak je pro severní Alpy typické. Jeli jsme s tátou těch 14,5 kilometru z našeho prázdninového bytu v Obertraunu na start v Bad Goisernu za vydatného deště.
Startovní pole bylo rozděleno do několika bloků. Dopředu se postavilo 50 nejrychlejších předchozího ročníku, ve druhém bloku účastníci ME Masters MTB Marathon. Od třetího bloku se každý mohl volně postavit, jak uzná za vhodné. Přede mnou teď stálo asi 200 lidí – naštěstí jsem se právě na Transalp Tour naučil, jak se v poli jezdců proplétat s co nejmenšími komplikacemi.
Startovní signál byl dán v devět hodin. Jakmile jsme vyšli z Bad Goisernu, vydali jsme se na 10 kilometrů dlouhou startovní horu. Už při prvním stoupání mi bylo jasné, že QRingy s pouhými 30 zuby jsou přesně tou správnou volbou pro tuto práci. Kousek po kousku jsem jel dál a dál vpřed a závodil jsem podle zásady, že vyhráváš na hoře i na rovině. Sjezdy se dají jen prohrát, a tak se stalo, že jsem v kritických situacích sesedl z kola a projel kolem dalších jezdců, kteří zkoušeli štěstí na kole a protahovali se změkčenými kořenovými pasážemi.
Krátce před polovinou závodu mě čekal vrchol Salzkammergut Trophy. Salzberg, který je již strmý s mnoha serpentinami, se ale pořádně přitvrdí až ke konci stoupání. Tato asfaltová stěna nutí tlačit téměř každého.
Ze Salzbergu se silní jezdci B přibližují k účastníkům C. Samozřejmě se tu a tam někdo postaví na ideální linii, ale tak nějak je neskutečně motivující neustále předjíždět a tak pro mě bylo relativně snadné se prosadit přes vysoké wattové hodnoty.
V cíli mě čekalo překvapení: 3. místo celkově a 2. v pořadí M20. To jsem opravdu nečekal. Den se vydařil, ale že svůj největší sportovní úspěch zažiju poměrně spontánně na Salzkammergut Trophy, to jsem nečekal!
Děkujeme za tuto skvělou akci. Mnoho nadšených diváků na trase udělalo z tohoto dne něco opravdu výjimečného. Ráda se vrátím 😉
Sportovní pozdravy
Váš Lennard
Zanechat komentář