Report ze závodu od Jonathana Reuninga / Team Green'n Fit
Rad am Ring je letos sedmým závodem Německého poháru v cyklistice. Stejně jako o pět týdnů dříve na Hockenheimringu, i tentokrát to byl závodní okruh. Tentokrát všechny lákal Nürburgring v Eifelu. Trasa vedla i přes legendární Nordschleife, známou jako „zelené peklo“. V sobotu nás přivítalo sluníčko svým nejkrásnějším úsměvem, který by nám měl dopřát pár hodin slunečního svitu a teploty až 30 stupňů Celsia. Tentokrát tým tvořili: Manuela Freund a Marion Wittler na dlouhé trati (150 km); Stefan Frost, Thomas Frost, Marco Bastiaansen a Jonathan Reuning na krátké vzdálenosti (75 km).
Náročné a zároveň atraktivní hřiště je známé mnoha výškovými metry. Úsek „Hohe Acht“ se svým 17procentním poklesem je pro závodníky největší výzvou. V závislosti na délce trasy je nutné tuto pasáž zdolat třikrát až šestkrát. Startovací pistole na dlouhou vzdálenost byla vypálena přesně ve 12:00. Po dalších čtyřech minutách následoval start na krátké trati. Tempo obou závodů bylo hned od začátku velmi vysoké, tím spíše, že prvních pár kilometrů bylo třeba ujet na trati Grand Prix. Pak to šlo přímo do zeleného pekla, na Nordschleife. Připadalo nám to jako volný pád, vrhli jsme se dolů do takzvané liščí trubky. Dosažení rychlosti přes 100 kilometrů v hodině není na tomto svažitém úseku trasy nic neobvyklého. Ale kde to jde dolů, tam to zase někde stoupá. Na krátké trati bylo tempo i ve stoupání svižné, takže jsme ztratili kontakt s vedoucí skupinou. V úseku strmého stěnového kruhového objezdu, tzv. kolotoče, který je o něco plošší, jsme se opět přiblížili k „tete de la course“. O necelý kilometr později však následoval „Hohe Acht“, kde byly blechy horské žádané. Bohužel se nemohl zúčastnit náš vrchař Peter Mertens, takže jsme nemohli umístit žádného jezdce do vedoucí skupiny. Sotva uběhlo prvních 25 kilometrů a dokončilo první kolo, startovní pole bylo natažené jako žvýkačka. Pohltilo nás zelené peklo. Tvořily se malé skupinky pronásledovatelů, ve kterých se jeden nedohodl na stopovacích pracích. Postupně jsme se tak dostali k větší časové prodlevě. Totéž v zeleném se stalo ve stejnou dobu na dlouhé vzdálenosti.
Ve druhém kole jsem si musel najít svůj vlastní rytmus a podařilo se mi dohnat pár míst. Bohužel asi od poloviny závodu jsem měl pár technických problémů, takže jsem zase přišel o těžce vybojovaná místa. V posledních kilometrech jsem s dalšími dvěma jezdci sprintoval směrem k cíli. I když jsem celkově skončil pouze 39., jsem se svým závodem v těchto podmínkách spokojený. Moji spoluhráči obsadili tato místa: Marco Bastiaansen 52. místo, Stefan Frost 118. místo a Thomas Frost 195. místo v celkovém pořadí. Naše silné ženy dokázaly znovu prokázat svou třídu na dlouhé vzdálenosti. Manuela Freundová si zajistila místo na stupních vítězů celkovým 3. místem. Marion Wittler se přesto probojoval na 4. místo v celkovém hodnocení. S vysokými teplotami se později museli potýkat i dálkaři. Stejně jako na krátké vzdálenosti bylo pole silně zdecimováno, takže dvě ženy musely ujet mnoho kilometrů samy. Manuela Freundová dokázala nejen obhájit žlutý trikot, ale navíc si rozšiřuje náskok před svou pronásledovatelkou.
Závod vřele doporučuji a určitě tam nebudu naposledy. Kromě závodů pro každého jsou připraveny i další vrcholy jako 24hodinový závod pro závodní cyklisty a horské cyklisty. Na programu byl i profesionální závod, který se jel v neděli - perfektní cyklistický víkend pro ambiciózní cyklistické nadšence.
Nyní je čas na co nejrychlejší regeneraci a přípravu na další závod GCC za dva týdny. Táhne nás zpět do východního Německa, přesněji do Drážďan. Pro tým to opět znamená dlouhou cestu, protože většina jezdců pochází z východního Vestfálska (Bielefeld, Gütersloh), kde sídlí také naši hlavní sponzoři. Na technickém, rovinatém a rychlém pouličním okruhu na Labi je čas opět odbočit doprava a zaútočit!
Zanechat komentář