Cyklistika: Minulý týden jsi byl v Gabonu, teď zase závodíš o dobré výsledky v Dubaji. Lucas Carstensen a Nikodemus Holler z Team Bike Aid hodně cestují. Přesto oba němečtí profesionálové souhlasili s rozhovorem s Velomotion. Máme také o Vítězství v etapě Lucas Carstensen a Celkově číslo 2 od Nikodemuse Hollera v La Tropicale Amissa Bongo a o nadcházejících cílech v Team Bike Aid.
I přes vynikající výkon v Gabonu vás někteří čtenáři ještě nepoznají. Jak byste charakterizoval sám sebe?
Lucas Carstensen: „Popsat sám sebe není nikdy snadné. Popsal bych se jako kosmopolitní a dobrodružný. Proto můj velký zájem o cyklistické závody mimo Evropu.“
Nikodém Holler: „Jsem velmi přímý člověk. Abych byl upřímný, moc mi nezáleží na tom, být miláčkem všech. Pokud mě nemají všichni rádi, není to špatné – ostatně ani já ne. Taky jsem se sebou v pohodě, jsem v klidu sama se sebou a taky si užívám dva týdny bydlení v úplné samotě na salaši. Na druhou stranu miluji společnost. Jsou lidé, které miluji nade vše a pro které bych udělal téměř cokoliv. Celé je to dost rozporuplné – a přesně takový jsem, není tak snadné ho strčit do šuplíku.“
Jak jste se dostal k Team Bike Aid? Co tvoří tento tým?
Lucas Carstensen: „V roce 2014 jsem už stál na startu jako stagiaire v několika závodech pro Team Bike Aid. Proto pro mě tým není úplně nový, i když se pár věcí strukturálně změnilo. V průběhu minulé sezóny byl kontakt znovu navázán. Tým Bike Aid tvoří především dvě věci: Na jedné straně skvělý závodní program s vysoce kvalitními závody po celém světě. Na druhé straně kulturní mix řidičů z Afriky a Evropy. Je tam také dobrá a přátelská atmosféra, která je podle mě pro úspěch nesmírně důležitá.“
Nikodém Holler: „Bylo pro mě důležité znovu najít radost z cyklistiky poté, co jsem v roce 2013 promeškal smlouvu na WorldTour s Argos-Shimano a bylo to přinejmenším obtížné období roku 2014 – jak sportovně, tak jako tým. Abych znovu našel tu radost, podepsal jsem v roce 2015 smlouvu s Bike Aid. Myslím, že tímto podpisem mě odepsalo hodně lidí zvenčí. Byl to určitě krok nebo dva zpět. O tři roky později však svět vypadá úplně jinak: neudělal jsem dva kroky zpět, jen jsem začal. Tím jsem nejen sebe, ale i celý tým Bike Aid posunul na jinou úroveň.“
Kde jsou vaše silné stránky? Jak se chcete vyvíjet do budoucna?
Lucas Carstensen: „Moje silné stránky jsou jednoznačně ve sprintu, i když kopce do jisté míry zvládám. Tuto schopnost lze jistě ještě zlepšit.“
Nikodém Holler: „Jsem velmi lehký jezdec. Moje váha se pohybuje mezi 55 a 56 kg. Přesto nejsem klasická horská blecha. Preferuji středně dlouhé hory o délce čtyři až šest km, nebo kopcovité etapy s těžkým finále. Jsem mnohem vyrovnanější jezdec, než by moje váha napovídala. Dokud není zima a neprší, můžu si posvítit na mnoha terénech. Moje největší síla ale asi spočívá v regeneraci. Během túr si vždy jasně všimnu, jak ze dne na den sílím ve vztahu k ostatním jezdcům.“
Sezóna teprve začala, ale v Gabonu už máte dobré výsledky. Trénoval jsi v zimě tak tvrdě, abys byl hned od začátku v tak dobré formě?
Lucas Carstensen: „Zimní přestávka pro mě byla velmi krátká. Svůj poslední závod jsem absolvoval v listopadu v Indonésii. Poté jsem věděl o svém prvním úkolu, náležitě jsem se připravil a už jsem byl v dobré formě na sezónu."
Nikodém Holler: „Právě teď provozuji malý experiment: rozloučil jsem se s klasickou sezónou. To skončilo v říjnu. Po týdenní pauze pracujeme na únor/březen celou zimu. V roce 2017 jsem závodil od února do prosince a měl jsem 91 soutěžních dní. Takže klasická pauza už není nutná a snažím se v sezóně každou chvíli dávat nohy na tři až čtyři dny. Zatím to funguje docela dobře. Forma je tedy relativně konstantní na vysoké úrovni a před Gabonem jsem musel jen trochu doladit."
Nikodemus Holler končí na Tropicale Amissa Bongo 2018 jako druhý
Cyklistický deník Tourmanhttps://t.co/7Emn1rNm1e pic.twitter.com/tB2MAmhXcp— Tourman (@Tourmann1) 21 Ledna 2018
Bohužel v Německu takových zájezdů moc nejezdíme. Liší se tyto závody velmi organizací a postupem od známějších závodů v Evropě?
Lucas Carstensen: „Organizace byla v Gabonu velmi dobrá. Start byl vždy včas. Vozidla jsou zásadní rozdíl, protože týmy samozřejmě do Gabonu nevozí své autobusy a týmová auta, takže je mají organizátoři. S etiopským národním týmem jsme například sdíleli týmový autobus. Vozidla nejsou vždy nejnovější. Téměř každý den se tedy cestou na závod stávalo, že se na kraji trati porouchal týmový autobus nebo auto. Průběh závodů nebyl nikdy pořádně kontrolovaný ani předvídatelný. Ale to bylo dáno hlavně tím, že žádný velký tým neměl žlutý dres. Místo toho se Direct Energie snažila roztrhat závod až do posledního dne, aby vyhrála celkovou klasifikaci nebo alespoň etapu.“
Nikodém Holler: „Stejně jako v Evropě jsou i v Africe větší a menší zájezdy a podle toho perfektně zorganizovaný závod nebo chaotická akce. Tropicale v Gabonu je jedním z nejdůležitějších zájezdů v Africe. Organizačně i kvalitou startovního pole odpovídá stavu 2.1. Transfer přes 400 km je pak rychle absolvován letadlem. I většina evropských zájezdů si o tom může nechat jen zdát. Co se však od závodění v Evropě velmi liší, je nadšení místních. Zde vás vždy přivítají s otevřenýma rukama a hlasitě vás povzbudí, i když je doprava na chvíli ochromena.“
Jak si dokážete představit každodenní závodění v Gabonu v Team Bike Aid?
Nikodém Holler: „Většinou se budík spustí v 6 hodin ráno. Snídaně s ovesnými vločkami a trochou těstovin, které jste si přivezli, jděte na toaletu, vezměte si připravená zavazadla a odejděte do minivanu. Letos jsme sdíleli autobus s etiopským národním týmem. Docela vtipní kluci, se kterými jsme se vždycky dobře bavili. Asi po 1,5 hodině jsme byli obvykle na výchozím místě. Tak snesitelné s trochou hudby v uších. V Gabonu je každopádně těžké se nudit. Vždy je co vidět. Neustálý shon ve vesnicích nebo mrtvá zvířata v džungli, která jsou zavěšena na prodej na kraji silnice. Od želv přes krokodýly až po opice je tam všechno. Pak si na startu oblékněte cyklistické vybavení, vezměte si jídlo na závod, znovu zkontrolujte řazení, namažte se opalovacím krémem, napište, připravte se na pár fotek a pak vyrazte na start.
Po závodě vše závisí na tom, jak jste byli úspěšní. V nejlepším případě na stupních vítězů, pak na dopingovou kontrolu, pití regeneračního koktejlu a zhltnutí pevného jídla. Chuť k jídlu po závodě je při takto vysokých teplotách velmi omezená. Pak do hotelu. Pokud je to nové, nejprve se přihlaste, jinak rovnou do pokoje. Pak se zase snažím něco málo sníst, protáhnout se, pak vyprat (v Africe samozřejmě ručně), osprchovat se a pak na masážní lavici. Následuje večeře a týmová porada s harmonogramem na další den, rozborem závodu a taktikou na další etapu. Pak, když budete mít štěstí, ještě není pozdě a ještě můžete chvíli surfovat na internetu nebo poslouchat podcast.“
Jaké jsou podmínky při přenocování? Jaké je to jídlo? S jakými povětrnostními podmínkami se potýkáte?
Lucas Carstensen: „Hotely byly velmi dobré až v pořádku. Jídlo bylo většinou také dobré, i když osobně jsem závodil v zahraničí, kde tomu tak nebylo. Ale můžete plánovat i dopředu a jednoduše si naplnit kufr v Africe jídlem místo tlustého oblečení. Počasí bylo samozřejmě takové, jaké byste v tropech očekávali: docela horké a vlhké.”
Nikodém Holler: „Jak hotely, tak jídlo jsou skvělé. Jediné, co je někdy slabé nebo žádné, je WiFi. Ale to se dá vydržet. Jinak podmínky lehce snáším. Tekoucí voda a elektřina: co víc si přát? Osobně nemusím bojovat ani s povětrnostními podmínkami. Naopak: miluji horké teploty, často hodně přes 30 stupňů a vysokou vlhkost, která je typická pro tropy. Většina Němců by pravděpodobně naříkala nad těmito povětrnostními podmínkami, ale mně tyto podmínky vyhovují.“
První německé vítězství v sezóně 2018 v silniční cyklistice.
Kdo by měl s @l_carstensen94 z týmu @bikeaid očekávaný?https://t.co/XjX3gxSeeE#cyklistika #cyklistika #BDR #Carstensen #BikeAid #Maličko #reguigui #Tropicale2018 #TropicaleAmissa Bongo @tropicale2018— Michael Behringer (@SlevinCycling) 15 Ledna 2018
Lucasi, vyhrál jsi etapu hned na začátku a získal jsi žlutý trikot. Poté by to už nemělo fungovat. Co to bylo?
Lucas Carstensen: „První dvě a poslední etapy byly jediné, kde se jel opravdu plochý sprint. V Gabonu to ale znamená, že jsou na programu ještě různé kopce. Na poslední etapě lidi útočili celý závod a na konci jsem neměl dobré nohy. Stále jsem velmi spokojený, hlavně s tím, jak jsme jeli jako tým a nakonec jsme byli odměněni vítězstvím v klasifikaci týmů. To bylo skvělé."
Niko, proklouzl jsi do skupiny v rozhodující fázi. Dorazil jste před peloton s velkým náskokem. Poté jste se několikrát pokusil napadnout vůdce Josepha Areruyu. Byl ten muž ze Rwandy příliš silný?
Nikodém Holler: „Plížení je špatné slovo. V pelotonu, kdy kompletní prokontinentální tým pronásleduje čtyřčlennou skupinu, je to ve většině případů beznadějný návrh. Ale ne v tomto případě. Byl to čistý akt násilí a jsem rád, že jsem ráno nevěděl, co mě ten den čeká. 180 km v úmorném vedru, neustále nahoru a dolů ve skupině 4 lidí. Byl to brutální boj s otevřenou tváří, téměř pět hodin bolesti a utrpení. Areruya byl rozhodně velmi silný. Byl silnější? Těžko říct. V cyklistice nevyhrává vždy ten nejsilnější. Možná byl silnější, možná ne. Možná už bylo načase, aby černý Afričan způsobil senzaci a sesadil Evropany z vysokého koně.“
Ve čtvrté etapě v Gabonu nastal čas, aby sprinteři… https://t.co/YrJZL8jsUi
— BIKE AID (@bikeaid) 18 Ledna 2018
Bike Aid letí z Německa do Gabonu, pak do Dubaje: Jak se vyrovnáváte s tímto cestovním vypětím?
Lucas Carstensen: „Osobně nepovažuji létání za stresující. Po stresujícím závodě, kde je pořád co dělat, vám létání dá pár hodin na odpočinek. V tuto chvíli se musím zotavit z Tropicale."
Nikodém Holler: „Nepřemýšlejte příliš o stresu, který takové cestování na tělo klade, jen se na to dívejte pozitivně. Dálkový let? Není nic lepšího než to. Konečně je čas podívat se na film, přečíst si knihu nebo se trochu vyspat. Vždy se snažím celou věc aktivně přetavit v pozitivní věc. To nesmírně pomáhá. Také se snažím dopřát si při cestování co největší luxus. Proto jsem v mém týmu někdy označována za princeznu, protože s sebou mám vždy zdaleka nejvíc zavazadel. Ale s více než 200 dny v roce, kdy jsem na cestách, se trochu luxusu neuvěřitelně hodí – ať už je to váš vlastní polštář nebo polštářek na krk a sluchátka s potlačením hluku na let.“
Jak se zaměstnáš před a po závodech, když jsi na turné s Team Bike Aid?
Lucas Carstensen: „Často je málo času. Zbytek času zůstávám v kontaktu s přáteli a rodinou – pokud je k dispozici internet – nebo se dívám na film na svém notebooku. Ale často po jídle sedíme všichni spolu.“
Nikodém Holler: „Hlavně s hudbou. Mým věrným společníkem na závodech je můj milovaný box Bose. Nic se nevyrovná dobré hudbě a solidnímu jukeboxu. Podle toho, jak závod probíhal, se pak upravuje hudba. Může se stát, že půlka hotelu slyší mé zklamání po závodě, který se pokazil. Hudba je pro mě motivací před závodem a jakýmsi odbytištěm po závodě. A písně jsou vždy vybírány podle aktuální situace. Mimochodem, dělám to i na tréninku.“
Jaké cíle máte vy a váš Team Bike Aid na Sharjah Tour a jaké jsou vaše plány poté?
Lucas Carstensen: „Na začátku máme opět vyrovnaný tým. Naši lezci budou mít namířeno na třetí etapu a s ní samozřejmě i celkové pořadí. Ve sprintech se Meron Abraham a já pokusíme obstát proti některým opravdu velkým sprinterům. Pódium by jistě znamenalo vítězství proti jezdcům jako Coquard a Mareczko. Dalším závodem je Tour of Antalya v únoru. Zatím není jasné, kteří řidiči tam budou jezdit.“
Nikodém Holler: „Mottem je spojit se s Gabonem. Můžeme zde hrát bez jakéhokoli tlaku na úspěch a všichni chceme využít naši dobrou formu. Jsme extrémně silní a máme pravděpodobně nejvíce taktických možností ze všech týmů. Už to byla jedna z našich největších výhod na Tropicale a doufáme, že budeme moci tuto výhodu znovu využít a udělat správné kroky. Poté musím studovat na univerzitě a doufám, že budu v týmu na Tour of Antalya."
Na závěr: Kteří profesionálové jsou tvými vzory, jaké jsou tvé oblíbené závody a jak ty sám sleduješ Tour de France?
Lucas Carstensen: „Pokud bych měl jmenovat jezdce jako vzor, byl by to určitě Peter Sagan. Jeho závodní styl a obrovská všestrannost jsou velmi působivé. Pravděpodobně oba budeme letos sledovat Tour de France na souběžné Tour of Qinghai Lake. Když sám nezávodím, vždy se rád podívám na profesionální závody v televizi. Nemám vlastně žádný oblíbený závod, ale pořád je pár těch, které chci opravdu jet."
Nikodém Holler: „Na vzory už jsem opravdu moc starý. Kromě toho nezbyly téměř žádné skutečné postavy. Téměř každý profesionál věnuje velkou pozornost tomu, co říká. Prostě neurážet a jít vždy s proudem. Stejně jako v naší společnosti je vyžadována rovnost. Nudný mišmaš. Pokud vyčníváte, máte problémy s chováním. Raději jdu svou vlastní cestou a ujišťuji se, že lidé mluví o mně než o ostatních. Buďte sami sobě vzorem. Ukažte, že to nemusí být vždy standardní způsob a že můžete také otevřít ústa, aniž byste se museli bát, že budete navždy zatraceni.
Oblíbených závodů je prostě příliš mnoho. Rád závodím a těším se téměř na každou soutěž. Opravdu se nemůžu rozhodnout pro závod. Na sledování Tour de France obvykle není dost času. Buď proto, že jsem právě na turné někde ve světě, nebo proto, že se blíží dlouhé tréninky. Obvykle není víc než denní souhrn.“
Zanechat komentář