Cyklistika: Dálková cesta Paříž-Nice teprve začala – a my, diváci, už jsme zhýčkaní profíky. Přestože byla první etapa extrémně krátká na pouhých 135 kilometrů, zaujal nás především samotný závěr. Viděli jsme napínavý sprint, který vyvrcholil tím, že na konci projeli čtyři jezdci čáru prakticky na paru. Naše cyklistická analýza ukazuje, jak Arnaud Démare dosáhl tohoto úspěchu.
Analýza cyklistiky: Úspěch díky týmové práci, síle a načasování
Pokud se podíváme pouze na posledních 50 metrů sprintu Paříž-Nice na první etapě, můžeme vidět čtyři profesionály sprintující přes čáru v nerozhodném stavu. Ale jako všechno v životě, i tato sekvence má svou historii. Řidiči mají v nohách 135 kilometrů. Každý kilometr píše svůj příběh. V cyklistice nemůžete vyhrát etapu náhodou. Je to dřina, kterou často na televizní obrazovce nevidíme. Buď televizní vysílání začíná příliš pozdě, nebo nám nejsou vysvětleny nejzajímavější události. S touto cyklistickou analýzou první etapy Paříž-Nice chceme vidět úspěch Arnaud Demare zhroutit se. Je to výsledek týmové práce, síly a načasování – jako téměř každé vítězství v cyklistice.
1) týmová práce
Mnoho laiků nedokáže pochopit, že cyklistika je týmový sport. Každý řidič si totiž musí šlapat sám. Pravda, ale v závodě se stane mnoho věcí, které by bez týmových kolegů nebyly možné. Pokud se nám například představí vrcholy první etapy z Paříž-Nice, pár zásadních akcí se pravděpodobně nedočkáme. Každý stavební kámen je důležitý, zvláště v cyklistice, protože každá akce, ať je sebemenší, automaticky ovlivňuje závod. S přibližně 20 týmy se sedmi nebo osmi jezdci se na konci dne sejde mnoho stavebních kamenů. Ty pak dohromady tvoří charakter závodu.
Takže když se podíváme na poslední kilometr etapy, vidíme závěrečnou akci závodu, ale neznáme jeho historii. Na první rychlostní zkoušce z Paříž-Nice převzal od začátku řízení jeden tým: Groupama-FDJ. Francouzský tým poprvé startoval s novými dresy. Nový sponzor Groupama se ke sponzoringu připojil 1. března. Samozřejmě jste se chtěl na prvním závodě doma prezentovat pozitivně. Můžeme tedy předpokládat, že profil etapy a především příjezd do cíle máme velmi podrobně prostudovaný. Na poradě týmu před závodem tedy vyvstává otázka: Pro koho jedeme? Kdo pro nás může vyhrát etapu? Rozhodnutí se zdálo poněkud překvapivé Arnaud Demare spadnout. Francouzský šampion je vlastně známý jako klasický sprinter. Přes kopce je určitě dobrý, ale málokdy jste ho viděli vyhrát tak těžké finále.
Přesto za tímto rozhodnutím stál celý tým. Cíl byl jasný: Groupama-FDJ si absolutně přála vynutit si závěrečný sprint. Takže během 135 kilometrů šlo o kontrolu úniků, dohánění úniků a ochranu kapitána Démare. To se změní hned po začátku s Pierre Roland (EF-Drapac), Pierre Luc Perichon (Fortuneo-Samsic) a Jurgen Roelandts (BMC Racing) vyřadili pouze tři jezdce, Groupama-FDJ měla samozřejmě pravdu. Tříčlenná vedoucí skupina může být chycena mnohem snadněji, než kdyby se odtrhlo osm nebo devět mužů. Trojka se tedy dala klidně znovu chytit. Tým Groupama-FDJ musel pracovat na čele pole zhruba 120 kilometrů. Stav, který by měl ještě hrát roli v posledním 1,5 kilometru.
Zatímco sportovní ředitelé týmu Groupama-FDJ Arnaud Demare souhlasil jako vítězný jezdec, francouzská soutěž Cofidis hrála jinou kartu. sprinter Nacer Bouhanni tři kilometry před cílem shodil nohy a pohodlně dojel do cíle. Příjezd se mu zdál příliš obtížný. Místo toho si vybudoval Christophe Laporte, který by měl skončit třetí. Proti vlastnímu špičkovému sprinterovi se rozhodl i tým Lotto Soudal. André Greipel dokonce se na posledních kilometrech dal do služeb svého týmu. Než začalo závěrečné stoupání, postavil se do čela pole, aby udržoval vysoké tempo a zabránil útoku protivníka. byl kapitánem svého týmu Tim Wellens, který nakonec skončil třetí a dokonce dokázal v závěru předvést nejvyšší rychlost. Tým Bahrain-Merida spoléhal na bratry Izagirre. Gorka Izagirre se ukázal jako rychlejší muž. Španěl skončil druhý a málem vyhrál. spoluhráč Heinrich Haussler sehrál v tom rozhodující roli – klíčové slovo týmová práce – protože na posledním kilometru se natáhl před pole a pronásledoval uprchlíka Alexis Vuillermoz (AG2R La Mondiale).
že Alexis Vuillermoz 1,5 kilometru před cílem přešel do útoku a málem vyhrál nejen vlastní silou. V silně zdecimovaném pelotonu, kilometr od cíle, se na sebe všichni podívali. Nikdo nepřevzal odpovědnost, protože pomocníci od Arnaud Demare již neměly žádnou sílu nebo z větší části již nebyly zastoupeny na frontě. O 120 kilometrů dříve totiž museli v prudkém dešti znovu chytat únikovou trojici. Arnaud Démare byl tedy sám a odkázán na pomoc ostatních týmů. Kilometr před cílem vyvstala otázka, kdo by chtěl investovat a kdo může investovat, aby stále vyhrál etapu? Odpověď byla: Heinrich Haussler. Tým Bahrain-Merida poslal Australana dopředu a ze širokého pelotonu se rázem stala pověstná šňůra perel. Tempo bylo zvýšeno a téměř jistý vítěz Alexis Vuillermoz se stále dal chytit. Francouz nakonec končí na nevděčném 29. místě.
2) Napájení
Jakkoli je týmová práce důležitá, pokud kapitán není dostatečně silný, nejlepší týmové úsilí mnoho neznamená. Před etapou by měla většina odborníků Julian Alaphilippe (Quick-Step Floors) s větší šancí na výhru než Arnaud Demare. Ostatně sprint do kopce se stoupáním s 500 metry do cíle je pro Juliana Alaphilippa to pravé. Podle toho bylo jasné, že se na něj belgický tým bude plně spolehnout. Své naděje však pětadvacetiletý Francouz naplnit nedokázal. I když byl ve skvělé pozici, nedokázal se dostat přes šesté místo. Stále však nevíme, zda Julian Alaphilippe není v dobré formě a zda je již vyřazen jako kandidát na celkové pořadí. Ostatně i profesionální cyklisté mají každou chvíli špatný den. Analýza ale není optimistická. Julian Alaphilippe byl v nejlepší pozici, když do cíle zbývalo 25 metrů. Zadní kolo měl od Gorka Izagirre, který právě zažehl turbo a ujal se vedení. Alaphilippe by v nejlepším případě zůstal blízko Izagirre a proklouzl kolem něj na posledních 20 metrech ze skluzu.
Ale nic z toho nebylo. Úplně jinak at Arnaud Demare. Sprinter z Groupama-FDJ sám zahájil sprint, byl již 250 metrů před cílem ve větru. Po Gorka Izagirre minul ho úplně vpravo, Démare se nevzdal. Věděl, že jeho tým pro něj celý den pracoval. Poté popadl Izagirre za zadní kolo Julian Alaphilippe nemohl s ním držet krok. Pak spolu odjeli Alexis Vuillermoz over, který byl stále vpředu jako sólista. Pak už to bylo jen 150 yardů a Démare se odvážil z krytu stejně jako on Christophe Laporte a později Tim Wellens. Alaphilippe však zůstal ve skluzu a zastavil se, protože prostě nemohl jet rychleji.
3) Načasování
Ti, kteří se mohou spolehnout na své spoluhráče a sami mají potřebnou sílu, mohou bojovat o vítězství. Ale pořád ještě nemáte zdaleka vyhráno, jako ten příklad Tim Wellens ukazuje. Před závěrečným stoupáním André Greipel dát do jeho služeb. Poté mohl Wellens vděčně přijmout podporu Bahrain-Merida, se kterou Alexis Vuillermoz byl požádán. Nyní bylo na jeho moci, aby využil dobré výchozí pozice a věc vyhrál. A Wellens byl zatraceně rychlý. Srovnání jeho výkonu s výkonem Julian Alaphilippe, můžete vidět jasný rozdíl. Přesto Tim Wellens nakonec skončil jen čtvrtý, protože načasování prostě nebylo správné.
Jak je vidět na našich fotografiích níže, bylo Tim Wellens ještě ve slipstreamu asi deset metrů od cíle. Největší rychlost s sebou vzal v závěrečných metrech, ale také musel oklikou do krajní levice. Deset metrů do cíle byl jasně čtvrtý, zatímco v cíli je téměř na stejné úrovni jako všichni ostatní. Pět metrů po dojezdu je jasně ve vedení. To ale samozřejmě Belgičanovi nedělá moc dobře. Úplně jiný Arnaud Demare, první z Gorka Izagirre sprintoval, pak se bránil a byl vlastně první přes cílovou čáru. O pět metrů později ho dobíhají jeho tři soupeři. Pořadí top 4 se pak vlastně obrátilo. Démare vyhrál, protože se mu dnes všechno sešlo a neudělal zásadní chybu.
