Cyklistika: Roman Duckert sehrál klíčovou roli při formování dnešní první etapy Deutschland Tour – a to ve věku 20 let. Němec z týmu Dauner | Akkon byl součástí čtyřčlenné únikové skupiny a nakonec byl dokonce jediným předním běžcem. Kolem 14 kilometrů od cíle ho nakonec dostihl peloton. Spolu se svými týmovými kolegy Jonasem Fabianem Messerschmidtem a Byronem Muntonem ale protnul cílovou pásku s pelotonem bez jakékoli ztráty. Je také druhý v klasifikaci hor. Jsme proto obzvlášť rádi, že právě on nám dnes ze všech lidí píše do závodního deníku...
Roman Duckert: "Byla to opravdu zábava"
Dnes jsem měl opravdu dobrý den. Před etapou bylo napětí velmi vysoké. Jednak kvůli cíli dostat se tentokrát do únikové skupiny. Na druhou stranu kvůli zátěži, protože jsme se na minulém německém turné nedostali do únikové skupiny. Ten náklad mi ale spadl z ramen na nultém kilometru. Protože skupina okamžitě odešla. Byl to první útok, se kterým jsem šel na zadní kolo. A naštěstí jsem byl ve skupině dne, což je pro nás na tomto velkém turné velmi důležité, přičemž tento dav na straně silnice hodně fandil. To byla opravdu zábava.
"Hrozně to bolelo"
Na začátku jsme jeli velmi vysokým tempem, abychom měli velký náskok. Po prvním stoupání - které jsem bohužel nemohl vyhrát proti Jakobu Gesnerovi - to bylo dost velké a do druhého stoupání jsme trochu zvolnili. Bohužel se mi to také nepodařilo vyhrát. Byl prostě silnější než já. A pak jsme zase přitvrdili, protože jsme si mysleli, že nás po druhém stoupání zase chytí. Docela to bolelo. Když jsme dorazili do posledního kola, Philipp mě znovu povzbudil k útoku. Počkal jsem na správný okamžik a pak dal po 150 kilometrech ve vedoucí skupině vše, co mi v nádrži zbylo. Byl jsem opravdu ohromen, jak dlouho jsem byl schopen zůstat vepředu – navzdory bolavým nohám.
"Příští tři fáze také nebudou o nic jednodušší"
Když mě chytili 15 kilometrů od cíle, chtěl jsem se s polem jen dokulit do cíle. To bylo také docela těžké, protože všichni připravili sprint a samozřejmě už nezpomalili. Ale pak jsem to udělal. A v cíli bylo opravdu hezké vidět všechny lidi, přijímat gratulace a vidět šťastné tváře. Ale také jsem byl rád, že etapa skončila, protože ani další tři nebudou o nic jednodušší...
Zanechat komentář