Deník žije z dobrodružství, dojmů a zážitků – těch dobrých i těch méně dobrých. Pouze zachycení krásných okamžiků bude navždy Usilovné deníky nefér. Atletický život Canyon Factory Enduro Teamu je plný vzestupů a pádů, o které se s vámi chceme podělit. Mohli bychom zde tedy bez výjimky psát o skvělých trailech v Chile, ale v tomto příspěvku vám chceme přiblížit i neúspěchy.
Náš výlet do Chile byl v mnoha ohledech výletem do neznáma. Kromě logistických nezbytností nás překvapila především neuvěřitelně dynamická scéna horských kol. Enduro se v Chile žije s oddaností – mnoho evropských zemí by se z toho mohlo poučit. Jihoamerická země si rozhodně zasloužila hostit úvodní kolo Světové série enduro 2014 (EWS).
Abychom co nejlépe využili čas strávený v Chile, dorazili jsme s větší posádkou než obvykle. Čas přípravy na první závod EWS byl plně naplánován s tréninky, filmováním a focením. Můžete se těšit na fotky a videa. Poté, co byly výstřely v plechovce, jsme se usadili v zahřívacím závodě Montenbaik Enduro 2014 v La Parva k první výměně úderů se scénou. Ani konkurence nestrávila poslední měsíce v zimním spánku. Fabien Barel obsadil páté místo a Ines Thoma se dokonce dostala na stupně vítězů jako třetí.
Ludo May, náš švýcarský nováček, byl po závodě ze sezóny ještě nadšenější: „Výlet do Chile je první s mým novým týmem. Je skvělé mít po svém boku tým CFET s manažerem a mechaniky. Cítím se součástí velké rodiny! Bohužel mě na závodě v La Parvě zpomalil malý defekt, ale dokázal jsem zajet dobré etapy. To mi dává velkou důvěru v Enduro World Series.“ Po debutu v Anti-Grip země s jistotou jsme cestovali pět hodin na jih do Nevados de Chillan na tolik očekávaný začátek EWS. Ve čtvrtek a pátek byly na programu tréninkové dny. O víkendu nás čekaly dva závodní dny, každý se třemi rychlostními zkouškami. Takže jsme byli plně využiti.
"Cítím se jako součást velké rodiny!"
Ines popisuje své vzrušení před prvním závodem EWS takto: „Myslím, že všichni jsou trochu nervózní. Nějak vlastně nevíte, co přijde – ačkoliv už máte odjeto 1000 závodů. Být tady je pořád něco jiného. Trasy jsou naprosto úžasné, počasí perfektní a proto se těším!“
Již první etapa ukázala, že letos lze očekávat nejen největší favority, ale i řadu nováčků. Když Fabien projel cílem, ale všichni lapali po dechu. Co se stalo?
Fabien v den, na který pravděpodobně nikdy nezapomene: „Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, co se stalo první den, na první etapě. Do první zatáčky jsem najížděl jako 15letý kluk, prodíral se pískem v plné rychlosti, driftoval a pak skákal po pruhu. Se slepou vírou jsem si myslel, že se mi nemůže nic stát. Ani po 20 letech závodních zkušeností prostě nedokážu ovládat tohle vzrušení. V půlce cesty jsem šel přes řídítka rychlostí 40 km/h a dopadl po hlavě do písku. Podvrtla se mi záda tak, jak by rozhodně neměla, a sklouzl jsem po pětimetrovém náspu. Po deseti minutách jsem byl zpátky na stopě. Sotva jsem se mohl hýbat. Podařilo se mi vrátit se na kolo a projet cílem. Pak se šlo na lékařskou podporu. Po dlouhé kontrole jsem se rozhodl pro druhou etapu. Opravdu jsem to měl udělat pro pár bodů? Bylo riziko příliš vysoké? Mám druhý den vůbec soutěžit? Takhle jsem si představoval první kolo? Mnoho otázek, které zůstanou nezodpovězeny. Byl jsem si jistý, že jsem tady, abych jezdil a chci ze sebe vydat to nejlepší. To, že zakopnete, neznamená, že byste měli zůstat dole. Moje motto je: nikdy se nevzdávej!"
„To, že klopýtneš, neznamená, že bys měl zůstat dole. Moje motto je: nikdy se nevzdávej!"
V neděli ráno byl definitivní konec pro Fabiena jistý. Rozhodnutí ne snadné, ale naprosto správné, jak se ukázalo při lékařské prohlídce téhož dne: zlomenina bederního obratle. Fabien byl jen o vlásek daleko od paraplegika. Bike zpočátku nepřipadalo v úvahu, na tom se shodl celý tým.
Ludo mezitím oslavil skvělý debut ve svém prvním závodě EWS v Canyon Jersey 13. místem. Joe Barnes přijel s dobrým tempem, ale několik nešťastných defektů na 25. místě a Ines byla šestá v závodě žen.
Joe popisuje svůj závod takto: „V přípravě následoval jeden vrchol za druhým. S každým tréninkovým kolem jsme si užili více zábavy v kopcích Chile. V první etapě jsem se na motorce cítil velmi pohodlně a bral jsem to v klidu. Poté jsem byl připraven na fyzicky náročnou etapu dvě, kterou jsem dokončil na 11. místě. Zatím je vše dobré. S prvním dnem jsem byl spokojený a věděl jsem, že v neděli bych mohl být ještě lepší. Další den začal plynulou, rychlou a přesto snadnou stezkou, kterou jsem dokázal zdolávat celým svým srdcem. S výrazným zlepšením jsem se před poslední etapou vyšplhal v pořadí nahoru. Tato etapa pak byla zcela podle mého gusta, podobně jako traily v mém rodném Skotsku. Moje nadšení neznalo mezí. Poté, co jsem projel skalnatým průjezdem trochu moc prudce, moje přední pneumatika náhle ztratila vzduch. Brzy byla úplně rovina a mě zbývala ještě polovina vzdálenosti. Udělal jsem všechno, co jsem mohl, ale musel jsem nechat projít některé kolegy a ztratil jsem spoustu času v soutěži. Jaké zklamání! S 25. místem jsem ušetřil pár bodů, ale to nebyl můj cíl. Nemůžu se dočkat dalších závodů a musím si jen pamatovat: Na skalách to vezměte v klidu.“
Na naši cestu se ohlížíme se smíšenými pocity. Bylo tam všechno: naprosté nadšení pro cyklistiku na chilských stezkách, zdrženlivá hrdost na výsledky závodu a šok po Fabienově vážném pádu. Nyní jsme na cestě domů a sbíráme se až na BIKE Festival v Rivě. Děkujeme za mnohá přání zdraví pro Fabiena, která k nám již dorazila. Nyní musíme být trpěliví, dokud nebudou provedena další vyšetřování. Doufáme, že je to naše Fab bude brzy zase dobře.