Deník vzkvétá ze zážitků, dojmů a vzpomínek – jak těch dobrých, tak těch méně dobrých. Pouhé zachycení šťastných okamžiků pro budoucí generace by deníkům Strive neprospělo . Život sportovců enduro týmu Canyon Factory je plný vzestupů a pádů, o které se s vámi chceme podělit. Mohli bychom psát výhradně o úžasných stezkách v Chile, ale v tomto příspěvku vám chceme povědět i o neúspěchech.
Náš výlet do Chile byl v mnoha ohledech výletem do neznáma. Kromě logistických nezbytností nás překvapila především neuvěřitelně dynamická scéna horských kol. Enduro se v Chile žije s oddaností – mnoho evropských zemí by se z toho mohlo poučit. Jihoamerická země si rozhodně zasloužila hostit úvodní kolo Světové série enduro 2014 (EWS).
Abychom co nejlépe využili čas strávený v Chile, cestovali jsme s větší posádkou než obvykle. Naše příprava na první závod EWS byla plně naplánovaná s tréninky, natáčením a focením. Můžete se těšit na videa a fotografie. Po dokončení natáčení jsme se utkali s děním v rozcvičovacím závodě Montenbaik Enduro 2014 v La Parva. Soutěž v posledních měsících rozhodně neustávala. Fabien Barel skončil na pátém místě a Ines Thoma se dokonce podařilo umístit na stupních vítězů a obsadila třetí místo.
Ludo May, náš nový švýcarský jezdec, se po závodě těšil na sezónu ještě více: „Tato cesta do Chile je moje první s mým novým týmem. Je skvělé mít po svém boku tým CFET, včetně mého manažera a mechaniků. Cítím se jako součást velké rodiny! Bohužel mě během závodu v La Parva zpomalil menší mechanický problém, ale podařilo se mi zajet několik dobrých etap. To mi dává velkou sebedůvěru do Enduro World Series.“ Po našem debutu v Antigrip Country jsme s jistotou cestovali pět hodin na jih do Nevados de Chillan na netrpělivě očekávaný začátek EWS. Čtvrtek a pátek byly věnovány tréninku. Víkend nabídl dva závodní dny, každý se třemi rychlostními zkouškami. Takže jsme měli rozhodně co dělat.
"Cítím se jako součást velké rodiny!"
Ines popisuje své nadšení před prvním závodem EWS takto: „Myslím, že všichni jsou trochu nervózní. Nějak nevíte, co očekávat – i když máte pocit, že jste už závodili tisíckrát. Být tady je pořád něco jiného. Tratě jsou naprosto úžasné, počasí je perfektní, a proto jsem nadšená!“
Již první etapa ukázala, že letos lze očekávat nejen největší favority, ale i řadu nováčků. Když Fabien projel cílem, ale všichni lapali po dechu. Co se stalo?
Fabien o dni, na který pravděpodobně nikdy nezapomene: „Nikdy by mě nenapadlo, co se stalo první den, na první etapě. Do první zatáčky jsem vjel jako patnáctiletý kluk, plnou rychlostí jsem se proháněl pískem, driftoval a pak poskakoval po trati. Slepě jsem si myslel, že se mi nic nemůže stát. Ani po 20 letech závodních zkušeností prostě nedokážu takové vzrušení ovládnout. V polovině jsem ve 40 km/h přeletěl řídítka a dopadl hlavou napřed do písku. Záda se mi stlačila způsobem, jakým se rozhodně neměla, a sklouzl jsem pět metrů po náspu. Po deseti minutách jsem byl zpátky na trati. Sotva jsem se dokázal hýbat. Podařilo se mi znovu nasednout na kolo a projet cílovou pásku. Pak už následovala lékařská pomoc. Po dlouhé prohlídce jsem se rozhodl pustit se do druhé etapy. Měl jsem to opravdu udělat kvůli pár bodům? Bylo riziko příliš vysoké? Měl jsem vůbec druhý den soutěžit?“ Představoval jsem si takhle první kolo? Mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Byl jsem si jistý jen tím, že jsem tu proto, abych jezdil na kole, a chtěl jsem do toho dát všechno. Jen proto, že klopýtneš, neznamená, že bys to měl vzdát. Moje motto je: Nikdy se nevzdávej!
„To, že klopýtneš, neznamená, že bys měl zůstat dole. Moje motto je: nikdy se nevzdávej!"
V neděli ráno byl definitivní konec pro Fabiena jistý. Rozhodnutí ne snadné, ale naprosto správné, jak se ukázalo při lékařské prohlídce téhož dne: zlomenina bederního obratle. Fabien byl jen o vlásek daleko od paraplegika. Bike zpočátku nepřipadalo v úvahu, na tom se shodl celý tým.
Ludo mezitím oslavil skvělý debut ve svém prvním závodě EWS v Canyon Jersey 13. místem. Joe Barnes přijel s dobrým tempem, ale několik nešťastných defektů na 25. místě a Ines byla šestá v závodě žen.
Joe popisuje svůj závod takto: „V úvodu střídal jeden vrchol za druhým. S každou tréninkovou jízdou jsme si v chilských kopcích užívali čím dál víc zábavy. V první etapě jsem se na kole cítil velmi pohodlně a jel jsem v klidu. Poté jsem byl připraven na fyzicky náročnou druhou etapu, kterou jsem dokončil na 11. místě. Zatím dobré. S prvním dnem jsem byl spokojený a věděl jsem, že v neděli můžu pořádně zabrat. Další den začal plynulou, rychlou, ale zároveň pohodovou tratí, na které jsem si opravdu mohl dovolit. S výrazným zlepšením jsem se před poslední etapou posunul v žebříčku výše. Tato etapa byla přesně pro mě, podobně jako tratě v mém rodném Skotsku. Moje nadšení neznalo mezí. Poté, co jsem si trochu moc projel kamenitý úsek, mi náhle došla přední pneumatika. Brzy byla úplně prázdná a já měl před sebou ještě polovinu trati. Udělal jsem, co jsem mohl, ale musel jsem nechat předjet několik jezdců a ztratil jsem spoustu času na konkurenci. Jaké zklamání! S 25. místem jsem si vysloužil pár bodů.“ Dojel jsem do cíle, ale to nebyl můj cíl. Už se nemůžu dočkat dalších závodů a musím si jen pamatovat: Na kamenech opatrně.
Na náš výlet vzpomínáme se smíšenými pocity. Bylo na něm všechno: naprosté nadšení z jízdy na kole po chilských stezkách, tichá hrdost na výsledky závodu a pak šok po Fabienově vážné nehodě. Nyní se vydáváme na dlouhou cestu domů a před BIKE Festivalem v Rivě si dáme nějaký čas na zotavení. Moc děkujeme za všechna přání, která jsme Fabienovi již dostali. Teď musíme být trpěliví, než budou provedeny další testy. Doufáme, že se náš Fab brzy bude cítit mnohem lépe.