S Sparkassen Neuseen Classics – vše o hnědém uhlí V neděli se jel čtvrtý závod série GCC. V dobré náladě jsme cestovali do domu našeho sportovního ředitele a do sídla Rothaì Sports.
Vzhledem k tomu, že kurz byl téměř kompletně změněn, využili jsme sobotní den příjezdu k prozkoumání trasy a tak jsme po rozdělení pokojů a opětovném shledání se vydali na novou trasu. Poté, co jsme ujeli pár kilometrů nové trasy a především dostatečně prohlédli nový cíl, přišly na řadu startovní dokumenty
vyzvednout. Poté bylo ještě spousta nových sponzorských vychytávek od Lawi a Multipower, takže po špinavých deštivých závodech posledních týdnů jsme mohli začít znovu se zářivě bílými ponožkami a nadále být během závodů zásobováni dostatečným množstvím gelů a tyčinek.
Večer jsme věrni rituálu posledních závodů vyrazili do Italky. motto: Zmrzlina funguje vždy pak byla zkontrolována přesnost, a tak bylo malé jídlo na pochod zpět do hotelu. Když jsme tam byli, byl na programu závodní briefing našeho trenéra Ronnyho Freieslebena. Dal nám několik důležitých rad
Trasu, kterou zná docela dobře z tréninku a už nás připravila na avizované větrné podmínky. Krátce nato jsme všichni unavení padli do postelí.
V 6:30 zazvonil budík znovu a všichni jsme se sešli u společné snídaně. Poté se každý individuálně připravil na závod - podstatné části: oblékání, balení jídla a dolaďování posledních drobností na motorce a vyrazili jsme na start. Posledních 5 kilometrů před cílem jsme jeli naposledy a závod odstartovali přesně v 9:25.
První kilometry přes město Lipsko byly velmi klidné. Zdálo se, že vítr mimo město měl na jezdce trvalý vliv, a tak se z Lipska jelo rychle, ale spořádaně. Jako vždy jsme zůstali v čele hřiště, abychom se vyhnuli pádům. První zvýšení rychlosti přišlo po téměř 15 kilometrech a naši kluci v tom sehráli klíčovou roli.
Pole se dlouho táhlo přes menší uličky a honba za hlavní cenou Neuseen Classics teď to začalo tak pomalu. Následovalo několik útoků a po téměř 30 kilometrech se vytvořila první skupina pěti jezdců, ve které jsme měli dobré zastoupení s Manfredem a mnou. Ne všechny týmy s tím však byly spokojeny a tak se skupina v následujících kilometrech dále rozrůstala a přišel na to i Friedrich. Rozdíly ve výkonu a zájmech v rámci skupiny byly poměrně velké. To je důvod, proč to ve vedení nikdy nešlo hladce, takže se časem mohli ostatní jezdci dohnat. V náš prospěch, protože této příležitosti využili i Bernd a Till. S pěti jezdci ve vedoucí skupině 23 mužů jsme byli schopni dokončit posledních 30 kilometrů
velmi dobře ovládat skupinu až do cíle.
Stále docházelo k ojedinělým útokům, ale všechny byly rychle zneškodněny. Na posledních pár kilometrech naši dva zkušení jezdci, Bernd a Manfred, nasadili tak vysoké tempo, že další útoky nebyly možné a měli jsme dostatek odpočinku, abychom našli své pozice. 2000 metrů před cílem jsme se s Friedrichem seřadili na třetím a čtvrtém místě a zajistili si tak velmi dobrou výchozí pozici do sprintu. Tu Friedrich jen těsně prohrál s Markem Bosniatzkim. Bylo obsazeno druhé místo. Daniel dokázal vyhrát sprint pelotonu, který následoval.
Skončil větrný den, do kterého jsme se hodně snažili a vždy jsme měli v závodě slovo. Nakonec jsme bohužel obsadili pouze druhé místo v klasifikaci družstev, ale o to jsme méně hrdí. Na tomto místě bych rád poblahopřál týmu Bürstner-Dümo k silnému týmovému výkonu a dnešnímu úspěchu.
Na závěr ještě jednou velké poděkování našim sponzorům za báječný materiál, který nás zatím nezklamal, a skvělou podporu na místě od Rothaí Sports a supervizorů, kteří s námi cestovali.
Vidíme a slyšíme nás v Hockenheimu,
Stefan.
Zanechat komentář