Jaký víkend pro nás, Merkur Cycling Team. Pokud bychom skutečně odjeli kola na Nürburgringu a zúčastnili se jednoho z nejtěžších závodů GCC se 150 km/3000 hm, počasí nad „Zeleným peklem“ nám plány překazilo. Krátce před 16:00 byl nakonec závod kvůli bouřce a silnému nárazovému větru zcela zrušen.
Na zbavení se zrníček byl potřeba náhradní program (a přeci jen už jsme jedli 6 kol na kroužku 😉 ). Pak přišel návrh začít společně na Arberradmaratonu v Regensburgu – jedné z největších populárních sportovních akcí v regionu. Velká část našeho týmu a někteří jezdci z týmů GCC Bürstner Duemo a Strassacker proto odcestovali do Regensburgu, kde jsme se v neděli ráno ocitli o něco později na startu 250m trasy. Přesně v 6 hodin začala prohlídka, která měla zavést Friedricha, Stefana, Bernda, Maniho, Alexe a mě přes výšiny Bavorského lesa.
Z poklidného maratonu nebylo ze začátku moc cítit. Radteam Herrmann se hned od startu natáhl před pole a silně zatáhl za ručičku rychloměru ve směru 50+. Teprve první mírná stoupání kolem km 15 přinesla trochu relaxace a odměnou nám byly ranní sluneční paprsky nad předním Bavorským lesem.
Klid však netrval dlouho, Stefan si krátce za Falkensteinem (cca 30 km) dodal odvahy a zrychlil. Většinu z vedoucí skupiny kolem 50-100 lidí to asi trochu překvapilo a i já jsem se mu po skoku na zadní kolo skepticky podíval do tváře: „Víš, co děláš?“ Ale z euforického klikání Stefan vydal jen pár zvuků, kterým jsem nerozuměl, což jsem si vyložil jako ANO. Ale nakonec jsem věděl, co můj týmový kolega dokáže, a věřil jsem mu. Nakonec jsme odtáhli s pětičlennou skupinou: Stefan Räth (Merkur Druck), Bene Schäffer (Sparkasse Kelheim), Nino Ackermann (Bürstner Duemo) a další řidič, kterého jsme měli ztratit před stoupáním na Arber. Skupina se dokonale sladila v práci vedení a když peloton dosáhl prvního velkého stoupání na Lohberghütte, vypracovali jsme si již 5minutový náskok.
To ale v žádném případě nebyl důvod k odpočinku, protože nás ještě čekalo 150 obtížných kilometrů - zvláště na posledních 40 rovinatých kilometrů s údajně silným protivětrem jsme mohli využít každou minutu bufferu!
Výstup na Arber jsme společně zvládli v mírném, ale svižném tempu, které nás rychle přiblížilo k nemilovanému strmějšímu Bretterschachtu. Občerstvení na úpatí hory jsme jako obvykle vynechali a stoupali po nájezdech nahoru - na křižovatku na Brennes a pak doleva do dlouhé, strmé, nepoddajné rovinky až k běžkařskému centru u zast. summit.
Hotovo! Následuje pravděpodobně nejrychlejší sjezd na okruhu dolů do Bodenmais, kde rychlost 100 km/h není nic neobvyklého. Ještě je čas na bilancování... jak se cítím, co říkají moje nohy, co dál... zvládnu to?! Ale samozřejmě! Když se dostaneme tak daleko, neměl by nás zastavit ani Kolmberg/Maibrunn... 3. ze tří velkých stoupání v kole. V tu chvíli jsme již neměli žádné aktuální informace o vzdálenosti mezi pronásledovateli, tedy „Držte tempo, ale nepřehánějte to!“ Stefan se již vyčerpal intenzivní manažerskou prací a nakonec nás nechal na Kolmbergu. stravovací stanice (malá zastávka u asi nejkrásnější občerstvovací stanice kola). Všichni tři jsme šli dál a moje nohy se zdály být lepší - poté, co jsem byl trochu unavený na Bretterschacht. Zdolávání strmých vlásenkových zatáček až do Maibrunnu mi skoro udělalo radost a když jsme dosáhli nejvyššího bodu v cca 850 m, dodalo mi to opět velkou motivaci! Zvlášť teď! Bene, Nino a já jsme při sestupu neztratili žádný čas a sledovali jsme pouze krátké, ostré stoupání v Ascha. Oproti očekávání se pak měl stát Beneovým katem, což moje obavy z 40km roviny zrovna nezmenšilo. Ale dali jsme do toho všechno a naštěstí jsme dostihli Maniho, který odjel 170 km kolo a aktivně nás podporoval na posledních pár kilometrech zpět do Regensburgu.
Do cíle jsme nakonec dojeli se slušným náskokem a celkovým časem jízdy 6h47min, což je na této trase s 243km/3400hm docela působivé.
Při následném útulném posezení na Volksfestplatz v Regensburgu mohl každý vyprávět svůj osobní příběh o zájezdu, užít si sluníčka a jednoho či druhého cyklistu. Každopádně jsme se shodli: byla to více než úspěšná alternativa ke zrušenému Rad am Ring, skvělý trénink a příprava na to, co nás čeká v GCC: Bochum, Drážďany...
Mně osobně se tímto úspěchem plní malý sen... skončit první na domácím maratonu – tam pro mě všechno začalo.
Kluci, díky, že jste tam byli!
S pozdravem,
Váš křesťan.