Minulý víkend byl domácím zápasem našeho NRW týmu Škoda Velodom 2015, 99. ročník Rund um Köln.
Závod ve městě, se kterým je člověk hodně spjatý, je samozřejmě vždy něčím výjimečný, a tak nejen avizované velmi dobré počasí v den závodu dodalo tzv. další motivaci.
Zvláště nás potěšilo, že v pátek večer dorazily části našeho týmu z Durynska, Saska a náš Stefan z Berlína.
V sobotu jsme tedy měli dost času ukázat našim spoluhráčům a přátelům naše krásné město Kolín nad Rýnem. Myslím, že to byla skvělá zábava pro všechny zúčastněné.
Po odpoledním příjezdu zbytku týmu z Bavorska nastal čas na náš povinný malý výlet spojený s vyzvednutím startovních dokumentů. Jeli jsme tedy proti proudu podél Rýna přes Rodenkirchen a Wesseling nalehko směr Bonn a zase zpět. Jednoho slavného letního večera jsme měli opravdu zaslouženou večeři v italské restauraci na břehu Rýna.
V neděli ráno podle plánu v 9:30 zazněl startovní signál pro závod na 125 km Bergisches Land.
Závod měl mít pro mě dost zvláštní průběh, bohužel i kvůli pár pádům. To mi ale dává možnost hlásit se z pohledu figuranta.
Tentokrát zasazeno o něco více vzadu ve startovním bloku, v extrémně hektickém a nabuzeném poli jezdců, bohužel po dobrém kilometru u vjezdu do tunelu Rheinufer před námi došlo k velkému pádu, při kterém jsem bohužel spadl se Stefanem a Bernd těsně za jezdci, kteří přišli vestoje vleže. Daniel to měl trochu těžší, protože bohužel také šel dolů. Ale všichni mohli pokračovat v cestě, a tak nastal čas rychle přivést naše oštěpy zpět dopředu. To se zatím docela dařilo, ale krátce poté, co jsme se dostali do čela pole, spadl i Stefan a musel nejprve vyměnit motorku s Manfredem, což samozřejmě nebylo nejlevnější řešení kvůli jiným rozměrům, ale bylo to Bohužel, v tuto chvíli nebylo jiné cesty.
V doprovodu Alexe vepředu jsem slyšel Stefana volat zezadu, že potřebuje moje kolo. Tak jsem za chvíli zastavil, vyměnil kolo a teď jsem se ocitl na příliš velkém kole (Manfredovo), ale v tomhle že Stefan a já jezdíme podobné postoje, věděl jsem, že o jednoho z našich nejsilnějších jezdců je dobře postaráno a že je stále v čele závodu. To bylo zpočátku to nejdůležitější.
Pokračoval jsem v cestě jako malý kluk na tátově obrovském kole, a tak pro mě osobně první nájezd na Bergisch Gladbach Sand ukončil jakoukoli šanci, že budu moci znovu hrát rozhodující roli v závodě.
Samozřejmě dojet domácí závod je tak nějak pořád otázka cti.
Rozhodl jsem se tedy nechat tuto možnost otevřenou a počkal jsem na Manfreda (na Stefanově příliš malém kole :-), jedoucího pomaleji.
Po krátké konzultaci a kladné odpovědi na mou otázku, zda je motorka ještě rozumně pojízdná, jsme se rozhodli projet kolem větší skupiny, abychom si před touto skupinou v písku vyměnili kola a pak začali závod s tímto skupinu dojet až do konce. Takže Manfred měl zpátky kolo a já alespoň vhodnější, i když s pár zraněními.
Poté, co jsme pak s Manfredem pokračovali v cestě v této skupině a ve Forsbachu také odbočili doleva na Bergische Runde a ne do Kolína nad Rýnem, podařilo se mi ve stoupání Hoffnungsthal opět uniknout dopředu a propracovával jsem se od skupiny ke skupině, pokud pouze z tréninkových důvodů a věc cti :-).
Cestou jsem potkal mnoho známých tváří a přátel z regionu i spolutrpitele z jiných týmů s podobnou rolí ve svých týmech. Trochu jsme si pomohli a tak jsem se do Kolína dostal trochu pozdě, ale čekala mě velká odměna.
S Ronnym Freieslebenem náš tým zajistil vítěze dne z první šestičlenné skupiny. S Christophovým silným 6. místem (sprint stíhací skupiny), Alexem na 7. a Stefanem na 10. místě jsme také vyhráli klasifikaci týmů dne a jsme nyní celkovými lídry v klasifikaci týmů v GCC.
Takže nám jako pomocníkům to nasazení opět stálo za to.
Byl to další skvělý závodní víkend a já jsem poprvé soutěžil v závodě se třemi různými motorkami :-).
Nyní si GCC dá delší přestávku do 25.07. července. pokračuje na Nürburgringu nejtěžším závodem sezóny.
Do té doby s pozdravem
Váš Thomas.