Berlín, Berlín, jedeme do Berlína – ne na finále poháru, ale na druhý největší amatérský závod v Německu „Garmin Velothon“, který se v německé metropoli konal minulou neděli za jasného sluníčka.
Poté, co moji týmoví kolegové Christoph, Thomas a Daniel urazili dlouhou cestu ze Severního Porýní-Vestfálska, jsme se kromě rozdávání startovních čísel vydali nejprve na velký veletrh navštívit několik sponzorů (např. MULTIPOWER). Odpoledne pak každý strávil individuálně a večer jsme se samozřejmě vrátili k italské a zmrzlina k dezertu také nesměla, protože „zmrzlina vždycky funguje!“. Po připevnění transpondérů na kolo a čísla na dres podle předpisů jsme sledovali finále DFB Cupu a šli spát.
Po snídani jsme se vydali směrem k prostoru startu na již uzavřené závodní dráze. Už tady jsme si uvědomili, že kupodivu bude i v centru města posledních pár kilometrů foukat silný protivítr, trochu nezvyklé, ale neměnit. Protože pokud chcete vyhrát závod, musíte se umět vypořádat s převládajícími podmínkami.
Přesně v 9:15 byl dán startovní signál a my rychle odkultivovali první kilometry 120 km dlouhého okruhu centrem města. Důležité bylo především jedno: jezdit vepředu a nikoho nepouštět ven. Nakonec se Dennymu Schewemu z OSC Potsdam podařilo utéct sám a kupodivu nikdo v poli neudělal žádný pohyb, aby alespoň zrychlil, aby se příliš nevzdálil.
Jeho let skončil po dobrých 50 km, když se poté, co jsem zvýšil rychlost, dokázala z pole odtrhnout 10členná skupina. Naštěstí pro mě a nakonec i pro můj klid, Christoph také udělal skok do skupiny. Poté, co jsme s Christophem rozeznali situaci ve skupině, nám to bylo jasné: pokud se prosadíme, vítězství bude patřit pouze nám a teď je čas složit hlavy, kopat a točit jako blázen.
Bohužel to neusnadnil ani silný vítr, ale nakonec jsme mohli vyjet na hřiště na dobré dvě minuty, když jsme dojeli na hranici z Berlína. Pomalu to začalo být vážné a ve vedoucí skupině se šířily první známky únavy. Nakonec jsem mohl využít chvilky nepozornosti ze strany spolujezdců a odpoutat se od skupiny asi 8km od cíle.
Poté už šlo jen o „zachraň, co se dá“, v naději, že je to trochu víc, než mají moji pronásledovatelé a naštěstí se tak stalo a já se dokázal zachránit s náskokem téměř 30 sekund do cíle. . Posledních 300 metrů bylo úžasných díky skvělé atmosféře v cílovém prostoru a po loňské deštivé jízdě se mi podařilo úspěšně obhájit titul. Enrico Busch (Von Hacht Masters Team) a Thomas Kapuste (OSC Potsdam) následovali na druhém a třetím místě.
Christoph dosprintoval na silné šesté místo. Daniel měl bohužel dva pády a společně s Thomasem dojeli do cíle v poli pronásledovatelů. Za tímto úspěchem je však také hodně práce a podpory ze strany našich partnerů a sponzorů (zejména Merkur Druck GmbH) a také našeho trenéra Enrica Poitschkeho a především podpora mých týmových kolegů v závodě. Díky za to!
Příští neděli pokračujeme GCC ve Schleiz. Do té doby!
Zanechat komentář