Minulý víkend patřil Rothaus Riderman v Bad Dürrheimu k nejkrásnějším podnikům německého cyklistického poháru. Kromě perfektní organizace Bad Dürrheim letos opět věděl, jak zaujmout fantastickým počasím.
Startovala malá skupinka z týmu GREEN'N FIT. Maratončanka Marion Wittlerová uměla jako vždy přesvědčit na neustálý závod a byla dobrá 12. v celkovém hodnocení.
Pascal Hanhart, který vlastně závodí na krátké trati, jel v Ridermanu s velkými kluky a dokončil tour na silném 32. místě celkově. Po 2. etapě měla Betty Gerke v závodě dobré vyhlídky, ale bohužel nemohla v poslední etapě závodit kvůli chřipce a musela pohřbít všechny naděje na pódiové umístění na AK.
Alexander Broch měl víkend, který nebyl dokonalý, jak uvádí ve své osobní závodní zprávě:
Riderman je jeden z mých absolutně nejoblíbenějších závodů, cesty Schwarzwaldem jsou poměrně náročné, organizace perfektní a pokud ještě vyjde počasí, tak se opravdu nic nemůže pokazit. Zpočátku šlo vše podle plánu, příjezd do Güterslohu ve čtvrtek večer na vyzvednutí Pascala a odjezd v pátek ráno v 6 hodin směr Bad Dürrheim.
Po bezproblémové cestě jsme byli na místě ve 12 hodin a měli tedy dostatek času na lehké zahřívací kolo a přípravu na páteční odpoledne na časovku.
Krátce před 16:XNUMX jsem měl start, tak jsem se hodinu předtím dostal na válec a trochu si zatížil nohy. Cítil jsem se dobře a s důvěrou jsem se valil směrem k odpalovací rampě, i když časovky opravdu nejsou moje věc. První kilometry až do horské klasifikace se točily docela dobře, ale když jsem chtěl nahoře přepnout zpět na velký převodník, řetěz mi nejprve spadl napravo od velkého převodníku a když jsem se to snažil opravit, nakonec spadl úplně dolů. To bylo ono, z kola, nasadit a znovu nasadit řetěz.
Od té doby se toho moc dohromady nedalo, rytmus pryč, boční stehy tam, šance na slušný čas a startovní místo v prvních blocích 2. etapy.
Takže jsem začal druhou etapu ze startovního bloku D! To je zatraceně daleko. Z loňského roku a podobně průměrného výkonu v časovce jsem věděl, že se stále můžete posunout vpřed. To však neznamená vykutálet se špičkou do prvního kopce, ale hned od startu jet na doraz s cílem dostat se dopředu. Vzhledem k tomu, že první letošní stoupání přišlo po 6,5 kilometrech, nebylo moc času na dosažení tohoto cíle. I tak jsem to zvládl a před třetím stoupáním jsem se mohl lehce vzpamatovat a cítil jsem se dobře. Řešil jsem klasifikaci na čele pole, ale než začalo opravdu stoupání, závod pro mě opět skončil. Ostrý kámen v zatáčce mi prořízl celou zadní pneumatiku a mohl jsem se kutálet jen rovně na louku. Alespoň jsem mohl dokončit závod díky kolu z neutrálního materiálu. První umístění bylo samozřejmě pryč.
První startovní blok nevyšel ani třetí etapě. V neděli jsem startoval do závodu z bloku C, alespoň o kousek výš v poli, stále daleko od čela. Takže je to zase ta samá hra, nerolovat se volně, ale připravit se, zastavit.
Přeci jen první zastávka přišla až po 16km, takže mi to dalo trochu víc času na to, abych se dostal dopředu. Po 10km jsem byl vepředu a mohla přijít první stoupání. Do třetího stoupání mi to šlo docela dobře, pak lezci zvážněli a tempo se výrazně zrychlilo. V době, kdy byla dosažena horská klasifikace, bylo první pole rozděleno do několika skupin ai po sestupu bylo na čase zastavit, abychom dohnali další skupinu.
Ve 4. stoupání jsme byli těsně za vedoucími s druhou skupinou, ale pak přišel on, muž s kladivem. Musel jsem nechat skupinu jít a byl jsem prozatím sám. Na zbylé kilometry jsem si vyhlédl skupinku, která jela mírným tempem, když pak skupina opět ohlašovala finále, 3km před cílem jsem dal nohy nahoru a zbylé kilometry valil do cíle. S dobrým závodem ve Schwarzwaldu mi to letos neklapalo.
Sečteno a podtrženo, byl to stále pěkný víkend s mimořádně profesionální a nekomplikovanou organizací, skvělými trasami a fantastickým počasím. Za mě přese všechno hezké zakončení sezony. Tým začíná 03.10. stále na Münsterland Giro a pokusí se vyhrát AK pro Marion. Tak pojedu na dovolenou.
Zanechat komentář