Po perfektním teambuildingu se spoustou zábavy a skvělých zážitků v neděli odstartoval Achensee Marathon. Stejně jako minulé dny pršelo na kočky a psy a zpočátku byla moje motivace spíše omezená. Ale podle hesla "chyť, vydrž" už nebylo cesty zpět a tak jsme se nahrnuli do sestavy co nejblíže startu a společně s dobrými 250 dalšími jezdci odstartovali mokrý a studený podnik.
Prvních pár metrů jsem se rozhlédl, kdo vlastně startoval a hned jsem si všiml, že alespoň Andy Traxl asi vycouval. Jinak vše co jsem měl na účtence tak nějak. Byl jsem jediný z top jezdců, kdo se rozhodl nosit dlouhé kalhoty do deště, protože jsem měl velký respekt k chladu a čekací době a sjezdu do údolí Inn. Ale vše šlo hladce, jen na kruhovém objezdu ve Wiesingu a pak na prvních rovinatých kilometrech to bylo hektické, protože jsem se nechal předjet příliš za sebou.
No – a logicky odjela právě tady rozhodující skupina a hlavní pole bylo vypnuto. V závodě jsem netušil, kdo nebo kolik je vepředu, minimálně tam bylo asi 4 nebo 5 jezdců a závod už byl rozhodnutý. Tak jsme se tam jen valili do Innsbrucku, kde jsem musel zastavit a ulevit si. Pole bylo okamžitě u konce a závod o dohánění mi připadal jako věčnost poté, co bylo pole výrazně menší než v minulých letech. Právě jsem se vrátil na koleje, propletl se oběťmi pádu a pak jsem je zase dohnal.
V Kranebitten an der Labe jsem se rychle zbavil kalhot do deště, přece jen jsem chtěl v závěrečném stoupání vyzkoušet pár věcí a podívat se, jaká je výkonnostní úroveň. Jednoho nebo druhého z vůdců lze ještě chytit, pomyslel jsem si. Ulrich byl stále dost namotivovaný a společně jsme chtěli zase pořádně šlápnout na plyn až do Buchenu. Bohužel na to nedošlo, protože jsem u Eigenhofenu narazil předním kolem do ostrého kamene a začalo to syčet. Tak jsem se vrátil v naději, že seženu náhradu – žádnou – tak dál sám – pole je stále na dohled.
Na konci stoupání jsme se krátce zastavili s naším cateringovým týmem, odevzdali přebytečné oblečení - trochu se poflakovali a bez většího hektika zahájili výstup. Závod skončil a já jsem byl ohromen, že jsem byl stále schopen dosáhnout tak vysokého výkonu. S konstantními 300-350 na plochém ráfku jsme vyjeli do kopce, krátce pokecali se známými při projíždění kolem a dostihli řadu kamarádů a týmových jezdců. Pak dostal nové kolečko nahoře a valil se svými spoluhráči na občerstvovací stanici v Leutasch.
Tam jsme se museli ohřát, občerstvit a společně čekat - přeci jen zájezdové autobusy, které pořadatel speciálně zorganizoval, pro nás nepřicházely v úvahu. Už jsme byli mokří, a tak jsme jeli na kole zpět do Achenkirchu. Všichni dohromady, protože ani Eberhard se nenechal zastavit a doprovodit nás. Společná cesta byla velmi pohodová - všichni byli ve skvělé náladě a tak náš víkend skončil opravdu dobře, když jsme po příjezdu do cíle vyklidili ubytování, znovu se zkultivovali a zapojili se do předávání cen u jezera.
I když to dnes po sportovní stránce šlo tak dobře, byl jsem s víkendem a budováním týmu naprosto spokojený. Všichni měli skvělou náladu, dělali jsme spolu nespočet věcí, někteří řidiči se viděli poprvé a dobře se poznali. Oproti loňskému roku cítím letos ještě větší elán a motivaci a to mi dává někdy potřebné potvrzení, že jsem na správné cestě.
Teď je na mně, abych konkrétně naplánoval výkop ve Füssenu na 16. května, který pak bude naším oficiálním zahájením sezóny, včetně focení a prezentace týmu. Doufám, že tam bude co nejvíce řidičů a jsem si jistý, že tam bude tolik zábavy jako u Achensee!
Takže brzy na viděnou ve Füssenu a řetěz správně!
tvůj Stefan
Zanechat komentář