Poté, co moje dosavadní sezóna byla vše, jen ne žádoucí a musím se potýkat s jedním neúspěchem za druhým, rozhodl jsem se jet na výškové soustředění do Livigna na rekonstrukci. Diagnóza mé nedostatečné výkonnosti byla stanovena a tak se snažím soustředit a těšit se na nadcházející sezónu!
Jeden z mých oblíbených výletů na silničních kolech je určitě „Passo dello Stelvio“! Myslím, že je to pro vás známý pojem. Tato nekonečná serpentinová cesta z Bormia je obvykle oblíbenou trasou pro testování sportovních vozů!
Po první fázi nastavení výšky nadešel čas, dnes tuto grandiózní túru zdolám se svým silničním kolem BH G6. Počasí nemůže být dokonalejší. Sluníčko a modrá obloha jsou čisté už několik dní.
Jsem připraven vyrazit v 9 hodin ráno. Vesta, tyč, hadice a pumpa, peníze, ... vše v ceně. Z Livigna (1800m) jedete do prvního malého průsmyku Eira (2200m) a Foscagno (2291m)! Tyto dva malé průjezdy mají mírný spád a jsou proto tak akorát na zahřátí! Z Foscagna mě čeká první dechberoucí výhled směrem na Bormio! Na vrcholcích vyšších okolních hor stále leží sníh. vestu! Čeká mě první dlouhý sjezd směrem na Bormio (1000m). V první části se musím snažit soustředit na cestu a její serpentiny a ne na panorama. Po projetí malým tunelem mě cesta zavede do Bormia. Část povrchu vozovky byla kompletně obnovena a mohu ji tedy nechat pořádně projet. Spodní část se zplošťuje a zároveň teploty stoupnou o pár stupňů. Po dlouhém sjezdu jsem dorazil na rozcestí směrem na Stelvio. Sundej si vestu a sněz první tyčinku! Na tento výstup budu potřebovat energii!
Nyní to může začít. Krajina je fantastická. Příroda je mezi skalami stále poměrně zelená. Zarostlý mnoha stromy a okolními vysokými horami kolem mě. Slunce pálí do stoupání. Bez velkého smyslu pro čas přichází jeden obrat za druhým. Příroda mi imponuje natolik, že tu námahu moc nevnímám. Neustále hlídám, jak mě ta zdánlivě nekonečná hadovitá cesta povede nahoru. Musím překonat 3 menší přírodní tunely. Voda prosakuje ze stropu, těch pár studených kapek vody mě trochu osvěží. Strop je slabě osvětlen. Do údolí letí malý vodopád. Od tohoto místa máte přehled o již nastoupaných výškových metrech. Jaký ohromující pohled!
Po dalších serpentinách se dostávám na první víceméně plochý kopec. Uf... konečně můžu trochu zvýšit kadenci. Dosud to byla pohonná jednotka v řadě! Téměř souběžně se silnicí protéká říčka. Začínám mít pocit, že vzduch je čím dál řidší. Nyní mám přímý výhled na můj cíl, Passo dello Stelvio! Nějak ztrácím veškerý rozměr. Na jednu stranu se přihrávka zdá stále nekonečně vzdálená, na druhou stranu velmi blízko! Dorazil jsem do Umbrail Pass. Další 3 km a více výškových metrů do Stelvia. Vzduch je teď mnohem řidší a chladnější, svaly na nohou mě začínají pálit. Cítím, jak mi laktát střílí do svalů! Posledních pár kilometrů je prostě neuvěřitelně strmých! A sluneční paprsky se mi zapalují do kůže. Pot teče a já se trápím. Po příjezdu na vrchol Passo della Stelvio (2758 m) mě čeká dokonalé panorama. Po několika minutách jsem na to úsilí zapomněl.
Obloha je tak jasná, že pohled je téměř neskutečný. Sníh se na slunci opravdu leskne sněhobíle. Vítr je čerstvý a já si hned něco oblékám. Krátká přestávka. Užijte si panorama a dávejte na sebe pozor. První 3 km do Umbrail jsou stejné. Pak odbočuji doprava na sjezd Umbrail. Ulice je výrazně užší. Příroda mnohem zelenější. BH G6 mi dává pocit bezpečné jízdy a s pneumatikami Michelin cítím přilnavost k vozovce. Po příjezdu do St.Maria mě čekají mnohem vyšší teploty. Trasa do průsmyku Ofen (2149 m) začíná mírným stoupáním, než začne samotný průsmyk. V nohách cítím až příliš jasně metry nadmořské výšky a kilometry. Ale i tento průsmyk má svou krásu a tak je námaha druhořadá. Nohy mám unavené a energie mi tak pomalu ubývá.
Užívám si výhled. Nyní je to několik dalších kilometrů z kopce, než odbočíte tunelem doleva směrem na Livigno. Poslední kilometry vedou kolem jezera Livigno štolami. Domů jedu velmi uvolněně. Unavený a spokojený stojím ve sprše, užívám si ochlazení a nechávám v myšlenkách opět kroužit dnešní dojmy.
Zanechat komentář