Vlastně se toho letošního zúčastnila Schwalbe TOUR Transalp již odškrtl po bídě prázdných slibů a plně se soustředil na Cyklistické dny v tyrolském Oberlandu. Na Kaunertalský ledovcový císař Svou silnou formu jsem pak mohl prokázat prvním vítězstvím v sezóně a vytvořil jsem si tak dobrou výchozí pozici pro pohárovou klasifikaci na třízemním Giru v Nauders. Pak ale vše dopadlo zcela spontánně: dobrý kamarád nemohl nastartovat a tak jsem se spontánně rozhodl ho vyměnit. Takže jsem ještě zpochybnil profesionální kritérium a pak jsem v Nauders vystřelil do plachet a odcestoval do Sonthofenu.
Před nedělním startem Transalpu jsem toho musel ještě hodně zorganizovat – nejdůležitější byl určitě můj materiál, ale přes největší úsilí se mi už nepodařilo přestavět rám mého kola KTM, který byl poškozený a vyměněný bez váhání. To je důvod, proč jsem poslední závody absolvoval se svým starým kolem a stále bylo potřeba hodně servisu! Na tomto místě mnohokrát děkuji Florianu Mayerovi, Cyklistika Zacherl ve Füssenu, tým technické podpory Transalp, stejně jako několik dalších lidí, kteří mi pomohli dostat napůl funkční kolo pod můj zadek pro Transalp!
Musel jsem se ještě sbalit a vymyslet, jak se dostanu do Sonthofenu, ale díky podpoře mé rodiny šlo vše hladce a já byl v Sonthofenu včas, abych si vyzvednout startovní dokumenty. Tam jsem byl s velkou taškou, kolem a batohem připraven na „Transalpské dobrodružství“. Akreditace proběhla rychle, ale pak nastal čas na „přebalení“ – přepravila se pouze taška Transalp…
Po těstovinovém večírku a prvních rozhovorech se známými řidiči a přáteli mi už bylo jasné, že každý, kdo zde začínal, byl ve vrcholné formě – bez ohledu na to, jaké údajné „malé neduhy“ a domnělé propady měli v rozběhu. - takže to mohl být zábavný týden. Po (pro mě) poněkud střízlivém Breafingu jsem ve večerní bouřce vyrazil na kole do hotelu poté, co jsem v hlavě našel monstrum cestovní tašky. Fyzik Patrick Grassnig (také na startu s otcem, spolu s přítelkyní a matkou jako tým supervizorů).
Cestou nebo v (velmi pěkném) ubytování na "Zelený pohled" Pak jsem se seznámil se svým týmovým parťákem Wolfgangem, který mi nabídl, že mě vezme s sebou do auta – ale už jsem byl mokrý, takže to nevadilo a ubytování bylo hned za rohem. Večer jsme se společně pokusili nasbírat co nejvíce informací za týden, najít naše ubikace a Wolfgang mi dal několik tipů na organizaci Transalpu, procesy po dojezdu, na pasta party a na (známé ho z předchozího roku) umístění
Vstali jsme brzy – čekala nás skvělá snídaně a pak jsme nasedli na kola – krátce zajeli a zdokumentovali skvělé počasí. Pak do Sonthofenu – ruch v každém koutě, nic než „vymazlené“ podivíny, ale poskytujeme skvělou kulisu i pro méně ambiciózní účastníky. Naštěstí dost času zbavit se batohu a pak v 10:00 vyrazit na první etapu. První stoupání bylo opravdu rychlé, ale nejlepší je přečíst si o tom vlastní blog prvního stupně....
...po vítězství v tenké etapě v 1. etapě v Imstu jsem byl docela vyčerpaný, závod byl tak rychlý, jako by Transalp vydržel jen jeden den... Ale pro ostatní to bylo asi normální, oni všichni byli v top formě! Večer jsem díky maminčině návštěvě sbalil poslední zapomenuté věci a vybavil Wolfganga Kirchmairovou sadou, abychom si společně zajistili alespoň vizuální podobu. V závodě byl každý z nás spíše sám za sebe, což bylo určitě žádoucí a dohodnuté.
Druhá etapa začala tak, jak skončila první – první nájezd do Pitztalu jel na plný plyn. Bohužel mi na Pillerhöhe chybělo pár metrů, takže jsem to ve vrcholové skupině nemohl překonat a pak jsem měl pohodový den, nechal jsem se předávat od skupiny ke skupině, až jsem nakonec našel Wolfganga, ale ten na Flüelapass preferoval, aby jel svým vlastním tempem. Rychle jsem tedy sháněl nové společníky a pohodlně se valil do Davosu, kde čekalo útulné odpoledne a skvělý večerní program. Více o tom a o průběhu etap v blogu 2. etapy...
Třetí den jsem chtěl být opět mezi předními závodníky a to se docela povedlo, až v závěru Belgičané opět ukázali, čeho jsou schopni a že vítězství v Transalpu mohlo jít jen přes ně. Byl jsem těsně pozadu v Klaus Steinkeller, Hans-Peter Obwaller a Mathias Nothegger v Livignu. Užil jsem si odpoledne na sluníčku, ve vysoké nadmořské výšce bylo chladno a perfektní den končil západem slunce. Bohužel jídlo nebylo tak skvělé a Wolfgang to přes noc schytal průjmem atd. - výsledkem bylo zrušení startu 3. den - což znamenalo tučný trestný čas, který nás katapultoval z 4. místa na 20. pořadí týmů, které pro nás stejně bylo irelevantní.
S královskou etapou na 4. den jsem měl velké plány, dokonce jsem si trasu přes Gavia a Mortirolo projel předem, abych zde byl dobře připraven. Po prvním „kopci“ – Foscagnu, jsem se odkulil už při sjezdu – příliš brzy, jak se později ukázalo, protože protivítr v údolí a 25 kilometrů do stoupání na Gavii mě stály příliš mnoho zrnek na dokončení. na Abyste mohli plně protáhnout Gavii. Takže náskok 3 minut byl rychle pryč, nejdřív jsem se snažil následovat Klause Steinkellera, který etapu vyhrál (s mou skutečnou taktikou) na jedničku, ale nepomohlo to, přišla i vedoucí skupina a já byl „jen“ 6. Do cíle v Aprice.
Přesto jsem byl spokojen, ale i překvapen pekelným tempem Belgičanů, kteří si určovali dění podle libosti. Pátý den byl až na diskutabilní úsek na cyklostezce poměrně nenápadný, takže četné návštěvy Caldara pro mě byly mnohem důležitější než dosahování nějakých zázraků na pódiu. Ludwig mě přivítal v cíli a hned mě poslal na koupací jezero, takže jsem se celé odpoledne poflakoval s Timem a jeho přítelkyní a sbíral nápady pro tým 5. Po pasta party jsme pokračovali a šli spát pozdě večer, což byl pro mě nejlepší den v týdnu.
Od této chvíle to bylo jednodušší (aspoň jsem si to myslel), protože italští závodníci způsobili na začátku 6. etapy pořádný rozruch. Před prvovýstupem byl docela chaos, tou dobou už pro mě den skoro skončil. Ale poté, co se mi otevřely nohy, jsem dohnal 1. stíhací skupinu, vepředu obvyklých 10 podezřelých se 4 Belgičany, HPO/Nothegger, Feyerer/Fingerlos a Rettner/Jörges. Přes den jsem si užíval nádherné výhledy v údolí Cembra, odpoledne řádila v Trentu bouřka a zpustošila cílovou pásku. Vše ale šlo hladce a večer jsem si povídal s Peterem Lintnerem, který mi poslal skvělé fotky z pódia.
Poslední den jsem se opět snažil udržet náskok, ale už v prvním stoupání to šlo tak rychle, že zbylo „jen“ vedení o 10ti. Do dlouhého stoupání k Lago di Cei jsem jel v čele, ale pak to pro mě byla konečně „dovolená“. Takže "snadno" potrápil tuto mizernou rampu, vytlačil a vytáhl lidi nahoře a pak velmi snadno zabrzdil do Arca ("řízení" se nedá nazvat koktání při sjezdu z Monte Velo) - možná jako tip pro trasa v roce 2016 : závěrečná etapa by mohla být trochu zmírněna...
Dole jsem konečně počkal na Wolfganga a užíval si s ním průjezd cílem. Extáze v Arcu pro mě ale náhle skončila, protože jsem musel jet alespoň do Bozenu, abych tam byl druhý den včas na Maratonské Dolomity, abych podpořil své týmové jezdce a konečně zažil tuto mega akci. Z 91 se tedy stalo 201 kilometrů, ale to alespoň díky Ora uteklo poměrně rychle. Moji příbuzní se o mě dobře starali, o něco později jsem upadl do hlubokého spánku - zítřek začal extrémně brzy...
Přestože jsem byl na kole už v 6:00, nestihl jsem to údolím Gardena do sedla Gardena Pass včas, abych mohl pomoci Monice Dietl na Maratoně d'les Dolomites. Tak jsem se jen nechal táhnout masou cyklistů a valil zbytek Sellarondy a pak pohodlně nahoru Falzarego - strmé Giau jsem si raději zachránil. Tak jsem se svezl dolů do Cortiny, abych konečně našel jednoho z jezdců mého týmu. Bohužel i tady jsem se opozdil, takže zpět do cíle, kde už čekal Roland. Pohodlně jsem si s ním popovídal a pak valil do Brixenu – dalších dobrých 200 kilometrů – ale pak pokračoval autem a po 8 etapách jsem svůj osobní Transalp v obou směrech zakončil skvělou večeří.
Tento týden bude určitě o něco pohodlnější a doufám, že mi Transalp dá dobrou formu. Určitě to mohu využít v dalších závodech, do Ötztaleru a dalších vrcholů na podzim už to není tak dlouho. Nejvíc se těším na soustředění na Arlbergu a začátek v High Route Pyreneje, mě Mavic umožněno. To je také můj osobní vrchol sezóny 2016.
Zanechat komentář