Rozhovor: Tour de France 2015 byla jedna radost, druhá smutek: Jako novopečený německý šampion Emanuel Buchmann vjel do záře reflektorů, Dominik Nerz naopak musel v Pyrenejích slézt z kola, zatímco měl dobré vyhlídky. Velomotion hovořil se dvěma profesionály o Tour of France, jejich přátelství a jejich týmu BORA – Argon 18 a sportovní cíle v příštích letech.
Jak jste strávili posledních pár týdnů? Jak se fyzicky a psychicky zotavujete z Tour de France?
Emanuel Buchmann: Ihned po turné jsem splnil několik dalších kritérií a pak jsem strávil týden s přítelem u jezera Garda. Právě jsem odjel na dovolenou a vypnul jsem se na kole. Teď jsem zase svěží a namotivovaný do tréninku.
Dominik Nerz: Jel jsem podle kritéria. Strávil jsem hodně času s rodinou a přáteli, jen abych se trochu vzdálil a dobil baterky.
Turné jste začínal s velkými ambicemi na celkovou klasifikaci, ale pak jste musel vypadnout na 11. etapě. Jak jsi to zpracoval?
DN: Lhal bych, kdybych řekl, že už jsem to úplně odsunul. To chce čas. Turné pro mě bylo absolutním vrcholem sezóny. Je jasné, že po zklamání chvíli trvá, než se zase vyčistí. Ale musím říct, že se teď cítím opět fyzicky fit a baví mě znovu sednout na kolo. A teď, když soutěže znovu začnou, doufám, že budu moci uzavřít turné v roce 2015 a říct "Hele we go again!"
Sledoval jste Emanuelův silný výkon na turné?
DN: Abych byl upřímný, prvních pár dní po odchodu jsem televizi nezapínal. To pro mě bylo příliš emotivní, protože jsem si nejprve musel uvědomit, že už tam nejsem. Ale samozřejmě jsem viděl výsledky a hodně četl, hlavně o emu. Byl jsem neskutečně šťastný, že tím prošel a ukázal, co umí. A musím říct respekt a klobouk dolů před tímto úspěchem. Prosadit se v první účasti na turné a následně v tak náročném kurzu jako letos a projet se až do Paříže, to je hodné každé cti.
Emanueli, už ti došlo, co se stalo na turné?
EB: Měl jsem pár týdnů na rozmyšlenou. Pomalu si uvědomuji, že třetí etapové místo v Pyrenejích a celkově turné byly opravdu dobré.
Splnil se ti sen?
EB: Jako juniorský jezdec jsem nikdy nebyl opravdu dobrý, nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych se stal profesionálem. Jet Tour byl spíš nereálný sen. Zvládnout to v prvním roce jako profesionál je opravdu úžasné.
Popsali byste se vy dva jako profesionální a týmoví kolegové nebo jako dobří přátelé?
EB: Než jsem přišel na Bora-Argon 18, Dominika jsem ani neznal, ale hned jsme si rozuměli a rychle jsme se stali velmi dobrými přáteli. Během závodů jsme vlastně pořád spolu v místnosti a užili jsme si spolu spoustu legrace.
DN: Zatím jsme spolu nestihli trénovat, i když nebydlíme daleko od sebe. Ale mohu jen potvrdit, co říká Emu. Pocházím z týmů, kde tak dobrý vztah se spoluhráči nebyl vždy na denním pořádku. Teď to také zvyšuje očekávání, když vím, že Emu potkám na závodě a budeme ve stejné místnosti. To je vždycky dobré.
Jaký je váš závodní program? Uvidí vás němečtí fanoušci i letos v této zemi?
EB: Trénuji další čtyři týdny, pak sérii jednodenních závodů v Itálii s vrcholem Tour of Lombardy. Zejména na tento závod jsem opravdu nadšený a chci tam být dobrý. V Německu už letos bohužel není start na programu.
DN: U mě je to podobné. Jezdím také Tour of Alberta v Kanadě a dva jednodenní závody v Quebecu a Montrealu. Po Tour of Lombardie pojedu další závod v Abu Dhabi. Pak je to za mnou taky.
Jak se cítíte v týmu Bora - Argon 18?
EB: Struktura týmu je velmi dobrá. Jako nový profesionál jsem nikdy neměl dojem, že by existovala hierarchie a že tým byl rozdělen na mladé, spíše nezkušené jezdce a staré ruce. Všichni spolu vycházíme velmi dobře a také rádi řídíme a jsme jeden pro druhého motivováni.
DN: Líbí se mi velikost týmu. V BMC bych některé jezdce viděl na kempu jednou za rok a pak ne po zbytek sezóny. Tohle je teď jiné. Znáte své kolegy, trávte spolu čas, táhněte za jeden provaz. To, že Bora - Argon 18 jezdí "pouze" s licencí Professional Continental, nevidím jako nevýhodu. Účastníme se všech velkých závodů, ale malé túry, které byste už jako tým World Tour pravděpodobně neabsolvovali, jsou opravdu zábavné.
Takže přesun do druhé ligy nebyl krok zpět?
DN: Rozhodně ne! Cítím se dobře, beru na sebe zodpovědnost a motivace je velká. Naše vybavení a náš vozový park patří k těm nejlepším. Jsme v lepší pozici než některé týmy World Tour. Osobně ani nevím, jestli vůbec musíte udělat krok do první divize. Pak by se tým musel rozšířit, protože musíte bojovat o mnohem více závodů. Přináší nám vyšší status tolik nebo se nám na současné trati příliš nedaří?
Samozřejmě byste měli záruku startu na největších závodech.
DN: Pochybuji, že budeme pozváni na jednu ze tří Grand Tour i v roce 2016. Možná se příliš nakláním z okna. Ale když vidím, jak jsme si letos vedli, jak jsme jezdili, čeho jsme dosáhli, podali jsme dobrou zprávu. Vidí to i pořadatelé. Můžete nám také říkat továrna na talenty. Emu už dokázal, že je opravdu dobrý chlap. Vedení týmu nás všechny velmi dobře podporuje, dobře buduje, ale také nám dává dostatek svobody.
EB: Třítýdenní túry jsou tou největší věcí v cyklistice. Tam bych se chtěl dále rozvíjet, směrem ke klasifikačnímu řidiči.
Pro svůj sport snášíte spoustu deprivace. Nestýská se vám jako mladým občas po tom, abyste se o víkendu dobře bavili jako vaši vrstevníci?
EB: Rozhodně to není tak jednoduché, když kámoši, se kterými jsi chodil do školy, jdou na párty a ty musíš trénovat nebo mít závody sám. Ale pokud máte cíle a jste motivovaní, můžete se bez nich obejít. V říjnu a listopadu se můžete bavit o něco více než v sezóně. To mě láká, musím říct, a plně toho využívám. Pak je také v pořádku, když je v sezóně možné méně.
DN: Když máte skvělé léto jako letos a přes WhatsApp dostanete fotky, na kterých vaši kámoši leží u jezera, grilují a popíjejí pivo, občas vás to naštve. Ale také musíte vidět všechny výhody. Vidíme toho tolik, cestujeme po celém světě, prakticky žijeme svůj sen. A také se to vyplatí. Po skončení kariéry si můžete na chvíli sednout a užívat si života.
Německé veřejnosti jsou zvláště známí Kittel, Degenkolb, Martin a Greipel. Dostávají malé týmy někdy příliš malou pozornost veřejnosti?
EB: Nemyslím si to. Čtveřice jsou také nejúspěšnější němečtí cyklisté. A hlavně během turné jsem měl pořádně napilno s rozhovory v dresu německého šampionátu.
DN: Během turné jste si všimli, že cyklistické Německo se zase trochu probouzí. Také jsem zjistil, že pokrytí ARD je opravdu skvělé. Po odchodu jsem dostal skvělou zpětnou vazbu a spoustu povzbuzení. To mě velmi potěšilo a také pomohlo překonat suboptimální situaci. Člověk si všimne, že zájem obecně – nejen o čtyři jmenované – opět roste. To je dobrý pocit.
Kittel, Degenkolb a Martin veřejně přísahali, že nikdy nebudou dopovat. Jak se ti to líbí?
EB: Myslím, že je dobře, že to udělali. Ani já bych neměl problém takovou přísahu složit. Jsme čistí a děláme vše pro to, abychom zlepšili image tohoto sportu.
Jsou v Bora - Argon 18 nějaká speciální pravidla?
DN: Patříme k MPCC, hnutí za důvěryhodnou cyklistiku, sdružení týmů, asociací, sponzorů a organizátorů. Platí tam přísnější pravidla.
Co si myslíte o řidičích, kteří dopovali?
DN: Osobně musím říci, že silně rozlišuji mezi jezdci, kteří mají dnes pozitivní testy, a jezdci, kteří dříve dopovali. Byly to jiné časy. Myslím, že nikdo nedokáže pochopit, co se tenkrát stalo. Proto jsem velmi zdrženlivý a nikoho nesoudím. Ale jsem velmi zklamaný, pokud má někdo dnes pozitivní test. Je škoda, že se stále najdou tací, kteří si neuvědomili, že začala nová doba. Vrhají negativní světlo na náš sport. Na druhou stranu něco jako Luca Paolini na turné bylo médii neuvěřitelně zveličené. Když jsem slyšel, že měl pozitivní test na kokain, musel jsem se nejdřív skoro usmát, protože Paoliniho znám a je to bonviván. Teď si jen říkám, že možná už měl všeho dost a chtěl vypnout a nebyl za tím žádný záměr zvyšovat výkon. Média ale hned namalovala čerta na zeď á la „Doping je zpět v cyklistice“. To podle mě nebylo na místě.
Čím je pro vás cyklistika fascinující?
EB: Jako dítě jsem vždy sledoval Tour de France v televizi a tak jsem se dostal k cyklistice. Cyklistika je zábava, jste v přírodě, pohybujte se, poznávejte mnoho míst a lidí. Je to prostě krásný sport.
Jak by se měla vaše kariéra vyvíjet v příštích pěti letech?
EB: To je těžká otázka. Samozřejmě doufám, že za pár let budu schopen skončit v první desítce celkového pořadí Tour de France nebo jiného velkého turné. To je můj cíl. Ale samozřejmě nemůžu říct, jestli to bude fungovat. Jediné, co můžu udělat, je počkat a uvidím.
DN: Za pět let budu jedním ze starých pánů v pelotonu. Doufám, že budu stále v nejlepším zdraví, že se budu moci ohlédnout za velkými úspěchy. A že mě to pořád baví a pořád pro to hořím.
Pak přeji vše nejlepší! Děkuji za rozhovor!
Zanechat komentář